50.

7.1K 384 6
                                    

"Teď budeš dělat co řeknu."

*Darcy*

Jeho kroky se ke mně blížily a já couvala do zadu.

"Harry co se děje? Proč jsi mě uhodil?" zeptala jsem se se strachem v hlase. Jsem zmatená, vůbec si neuvědomuji co se právě stalo.

"Proč myslíš, že jsem musel do Anglie? Proč myslíš, že musim bydlet ve státě, kde fotr." chrlil otázky a já se je snažila vstřebávat, ale najednou jsem narazila na postel a spadla do ní.

"Vůbec nevím co to řikáš Harry." řekla jsem s rozklepaným hlasem.

"Měl jsem jít sedět, ale můj debilní fotr mě z toho vykopal. Jako vždy se snaží být vzorný fotr." řekl mi u tváře.

"Sedět?" vykulila jsem oči.

"Jo." odklonil se ode mě a šel pro něco do své tašky.

"Prosím můžu jít domu." zeptala jsem. Vůbec ho nepoznávám. Neznám ho, ale vůbec. Jediné na co myslím, co bude dál.

"Ne." křikl po mně a já leknutím nadskočila.

Najednou vytáhl provazy a rozešel se ke mně.
Byla jsem jako přikovaná k zemi. Nezmohla jsem se na jediný pohyb. Co se to děje? Jsem mimo? Spim snad?

Chytl mi ruce a položil mě. Najednou mi začal ruce přivazovat k madlu.

"Co to děláš?"řekla jsem rozklepaným hlasem a snažila se mu z pevného držení vyvléknout.

"Au." křikla jsem, když mi přiletěla další facka, ale to už nebyl jen křik. Byly to i slzy, které mi vypadly z očí na povrch mé tváře.

"Neodmlouvej a o nic se nepokoušej." dýchl mi do tváře jeho mentolový dech. Jeho oči byly tak tmavé, byly plné vzteku a tmy.

"Kruci pusť mě Stylesi." křikla jsem.

"Drž už hubu." štěkl po mně naoplátku. Začala jsem plakat. Hodně plakat.

"Cítím, jak se bojíš." přiblížil se k mým rtům.

Jen jsem upouštěla své slzy a nechala je volně stékat po mé tváři.

"Řekni kurva něco." křikl a chytl mě pod krkem.

Volný pád slz se urychlil.

"Ano." kuňkla jsem.

"Tak jsi hodná Darcy." pohladil mě po tváři a mně to bylo nepříjemné jako nikdy. Bála jsem se. Hodně jsem se bála. Vždyť já k němu začínala něco cítit. Teď mám jen strach.

*Harry*

Dneska přišla ta noc. Ta noc, které jsem se bál, že přijde. Nechci jí ubližovat, nechci, ale teď to prostě přišlo.

Žil jsem v LA, kde jsem chodil pořád pít s klukama. Ale po každé se to zvrtlo. Jakmile přesáhnu míru alkoholu v krvi , neznám se. Zatmí se mi a já se proměňuju v sadistu a dominanta. Ano, jsou to nejhorší vlastnosti, které můžete mít.
Jednou jsem brutálně zmlátil holku, kterou jsem potkal v baru. Přesáhl jsem svou míru a ona byla v nesprávný čas na nesprávném místě.

Myslela si, že se s ní chci jen vyspat, ale já jí brutálně dobil. Nejsem takový, neumím to ovládat, když to přijde.
Nechtěl jsem, aby se mi to stalo u Darcy. Nechtěl jsem to, ale já svou míru dnes překročil.

NeighborKde žijí příběhy. Začni objevovat