Neighbor

87.

S Harrym jsme nakoupili všechno pití i jídlo a jeli domu vše připravit.

"Lásko. Do té velké sklenice nalij punč a do té druhé vodku s energiťákem." křikl na mě Harry a já tak udělala.

"Nazdar kočko." pozdravil mě známý hlas.

"Ahoj Nialle." usmála jsem se na něj, jakmile se objevil předemnou na židli.

"Tak co, těšíš se na dnešní pařbu?" zeptal se a do pusy si nabral hrst brambůrek, které už byly připraveny v mísách na stolech.

"Jo, těšim. Potřebuji se už odreagovat a připravit se na dny v práci." zazubila jsem se na něj a připravovala sklenice na stůl.

"Takhle se mi libíš holka." mrknul na mě.

Pamatuji si, jak mi Niall vyprávěl, že má rakovinu a že si mám užívat života dokud to jde. Chtěla jsem se zeptat, jak na tom je, ale myslím, že teď na to neni správná chvilka.

"Mimochodem, sklánim ti velikou poklonu, protože vidět Harryho zamilovanýho je něco. Myslel jsem, že se toho ani nedožiju. " zasmál se a mě zahřálo u srdce.

"Děkuji." usmála jsem se na něj a utřela si do utěrky, která ležela vedle mě své mokré ruce.

"No nic, já se jdu vysprchovat než začne ta velikánská pařba. " vstal se židle a během vteřiny byl pryč.

Ještě jsem poklidila klukům kuchyň a šla vyhledat Harryho.

"Lásko?" křikla jsem, když jsem ho nikde nemohla zahlédnout.

Nic. Žádná odezva. Vylezla jsem ven a zahlédla Harryho, jak mu nějaký kluk předává pytlíček s bílým práškem. Rychle jsem zavřela dveře a šla pryč zadním východem.
Drogy? To jako vážně? Ne, prosím. Doufám, že se mi to jen zdá.

Došla jsem domu a zamířila rovnou do koupelny, kde jsem si napustila horkou vanu s kupou pěny. V hlavě jsem měla stále obrázek Harryho a toho zkurveného pytlíčku.

"Darcy?" slyšela jsem Brit hlas za dveřmi po nějaké době, co jsem relaxovala.

"Ano?" probrala jsem se z chvilkového spánku.

"Vylez ven, musím tě upravit a obléknout. Dlouho jsem nepracovala, tak si to vyzkouším na tobě." slyšela jsem, jak tleská rukama a raduje se. Za její úsměv mi to stojí.

Vylezla jsem z vany usušila se a otevřela dveře, kde mi naskytl pohled na Brit štěněčí výraz.

"Dobře." radostně mě obejmula a táhla do jejího pokoje.

Když nezavoláš, pochopim.
Když nenapíšeš, pochopim.
Ale ty jednou doufám pochopíš, až mě to přestane bavit.

Jedno jsem se naučila, když je mi nejhůř , není tu pro tebe nikdo, kromě něho. Ale pak přijde den, kdy tu pro tebe už nebude, nebudeš ho zajímat, nezažiješ to objetí, už nic. Ale pak opět přijde někdo, koho budeš zajímat, ať jsi jakákoliv.

Ahoj:)
Chci poděkovat všem co příběh čtou a baví je. Mám vás ráda. Děkuji vám za krásné komenty, vždy mi udělají hroznou radost. Ještě jednou moc děkuji.