Neighbor

103.

*Harry*

Ona je vzhůru? Jakoby mi spadl kámen ze srdce.  Mám takovou radost,  že snad cítím, jak se mi hrnou slzy do očí.

"Kdy se probudila." okamžitě jsem zareagoval a zeptal se vysmátýho Zayna.

"Když jsem tam dorazil, slyšel jsem za dveřmi, jak si povídají, ale napadlo mě, že to mohla být i sestřička a tak jsem ti raději ještě nevolal. Nó a když jsem tam vešel, Darcy tam už seděla a úsměv měla od ucha k uchu. " každé jeho slovo mi dělalo radost a hřálo  u srdce. 

"Jen jedna špatná zpráva." Zayn se otočil a rozešel se do kuchyně.

"Jaká?!" vyštěkl jsem na něj.

Zastavil se a pohlédl na mě.

"Brit omylem řekla, že jsi byl u Darcy celou tu dobu. " vím, že jsem to nechtěl říct a aby ji to vůbec někdo říkal, ale konec konců, co je na tom tak špatného?

"No a?" udělal jsem nechápavý pohled. 

"Je pěkně naštvaná."

*Darcy*

"Pořád nechápu, proč mi to nechtěl říct." zakroutila jsem hlavou. 

"To já taky ne,  ale třeba nechtěl, aby se ti tím přitížilo. " snažila se mě utěšit a vnucovat nápady do mé potlučené hlavy. 

"Než jsem se ocitla v nemocnici, jsme se pořádně pohádali. Naopak ,jsem hrozně ráda, že tu byl.  Spíš by mě mrzelo, kdyby zamnou nepřišel." zakroutila jsem ústa.

"Chápu." Brit mě pohladila po ruce a já ji věnovala jeden ze svých úsměvů.

Ozvalo se klepání na dveře a já alespoň trochu doufala, že to bude on.
"Dobrý den slečno Foxová. Jak se Vám daří?" usmál se na mě primář.

"Jakoby se mi nic nestalo. " uculila jsem se a pohlédla na Brit. 

"To je jedině dobře. Zítra, když budou výsledky v pořádku, budete moci jít domů. " alespoň jedna dobrá zpráva.

"Děkuji moc pane doktore." usmála jsem se a už jen viděla, jak za sebou zavírá dveře.

***

Brit po odchodu mého doktora musela domů.  Čekalo ji vyšetření s malým prckem,  který se má zanedlouho narodit.
Naštěstí jsem tu měla notebook na kterém jsem hned naklikala filmy,  na které budu koukat. 

*
Bože. To už je tolik hodin?  Nechápu. Jak jsem vydržela koukat do noťasu šest a půl hodiny. 
Měla jsem hroznou žízeň a tak jsem se rozhodla zajít do automatu.

"Doprdele." zanadávala jsem, když se mi sekla flaška pití a nechtěla vypadnout. 
Bouchla jsem do něj, ale nic. 

"Nechceš pomoct?" otočila jsem se za hlasem a protočila očima.

"Ne,  díky." odcekla jsem a znovu uhodila do toho pitomého stroje. 

"Jdi na stranu." napřáhl se a uhodil do něj stejně jako já, jen asi o něco větší silou, jelikož flaška mého pití vypadla. 

"Děkuju." řekla jsem neutrálním hlasem a obrátila se k odchodu. 

"Počkej." chytl mě za ruku a tím mě na sebe otočil.

"Ne Harry.  Už ne.  Nechápu to, ne nechápu tebe. " už jsem to dál nevydržela, musela jsem se ozvat. 

"Jak to myslíš?" nechápavě na mě koukal.

"Nechceš mi říct co se stalo na té párty. Pak jsi u mě celou noc a ani nechceš, abych to věděla? Nechápu. Vůbec, nic. " sklopila jsem pohled.  Nevěděla jsem co dál říct. Jen jsem ráda, že jsem to vyklopila.

"Dobře, ty drogy si koupil Zayn. Měl jsem mu to jen předat. Neřekl jsem ti to proto, že jsem nechtěl podrazit kamaráda. A to,  že jsem nechtěl aby jsi věděla, že jsem tu byl. Bylo protože jsem ti nechtěl ublížil. " chrlil a já měla oči plný slz. 

"Harry. Miluju tě, jasný. Ublížíš mi jen tehdy,  když odejdeš." pousmála jsem se. 

"Vezmi si mě."