Neighbor

34.

"Prosím nech mě." snažila jsem se mluvit přes jeho dlaň na mých ústech.

"Drž hubu ty děvko!" křikl.

Cítila jsem strach. Strach ze znásilnění. Prosím pomocte mi někdo. Tak moc se bojím a tak moc si přeju, aby se tu někdo objevil.

"Pomoc." snažila jsem se znovu křiknout. Ale nic, pořád nic. Jen jeho nechutné a slizké ruce na mém těle.
Slzy se mi řítily z očí. Jedna po druhé a nešly zastavit.

"Okamžitě od ní vypadni!" uslyšela jsem známí chraplavý hlas. Byl velmi rozzuřený. Byla jsem tak ráda, že slyším jeho hlas v tuhle chvíli.

"Pomoc mi prosím." snažila jsem se něco říci mezi vzlyky.

"Kámo, do tohohle ti nic neni." řekl Victor a stále mě držel přimáčklou na zdi.

Byla jsem neskutečně ráda, že tu Harry je. Snažila jsem se vykroutit od Victora z objetí, ale měl opravdu sílu.

"Jo tak neni?" řekl Harry a koukl se pohledem jinám.

Během vteřiny stál u nás. Čapl Victora za rameno a udeřil ho první ranou do obličeje. Stála jsem jak přikovaná u zdi a vzpamatovávala se z toho co teď probíhá a co se událo.

Victor hned po prvním pěstí ležel na zemi. Hned na to přišlo druhé, třetí a čtvrté. Ale to už jsem skočila k Harrymu a chytla ho , aby ho nechal, jinak by ho asi zabil.
Harry se na mě otočil. Jeho oči byli tmavé, žily na krku a na rukou byly vystouplé. Dokonce i žíla u spánku. Pohled jsem přemístila na jeho zakrvácenou ruku.

"Neni ti nic?" zeptal se a zrychleně dýchal. Victor stále ležel na zemi a držel se za obličej.

"To bych se teď měla ptát i já tebe." pověděla jsem.

"Ptám se jestli ti nic neni." chytl mě za zápěstí.

"Ne." řekla jsem a hleděla do jeho tmavých očí.

"Dobře. Vypadnem odsud." otočil se a byli jsme na odchodu. Ale Harry se vrátil a sklonil se k Victorovi. Něco mu řekl a odešel za mnou.

"Čurák." řekl si Harry potichu a kráčel po mém boku.

***

"Harry, kam to jedem?" zeptala jsem se Harryho, který byl stále nasranej.

"Ke mně." jednoduše odpověděl. Volant silně tiskl ve svých dlaních.

Stále se klepu. Jsem nervózní a nesvá z toho co se odehrálo.

"Chci domu." řekla jsem potichu a schoulila se do sedačky.

"Jedem kurva ke mně." křikl a já se lekla. Cítím stále strach.
Leknutím jsem se nalepila na dveře.

"Promiň." řekl a koukal na mě, ale jakmile jsem se na něj podívala pohled opět přemístil na cestu a nasadil neutrální výraz.