Neighbor

99.

Volnou rukou jsem setřel slzy, které mi stékaly volně po tváři. Její ledová a vybledlá ručka se mírně pohnula a silně stiskla mou ruku v té své.

"Lásko?" zašeptal jsem, ale žádná odezva se mi nedostala.

Nějakou dobu jsem jí pozoroval. Každou křivku a řez jejího obličeje. Každý pohyb, který udělala, mi dával naději, že je vzhůru. Její dlouhé řasy, které jí dokonale zdobily její tmavě hnědé oči. Její rty, které bych chtěl líbat od rána do noci.
Hlavu jsem položil na naše ruce a ani nevím jak, jsem propadl do říše snů.

"Hazzoušku, zlato?" volala na mě má máma z kuchyně.

"Už běžim." uklidil jsem zbytek papírů ze školy do šuplíku a běžel k mámě.

"Děje se něco?" zeptal jsem se ustaraným hlasem.

"Ano. Máš tu palačinky s čokoládou a kupou šlehačky." nahlas se zasmála. Jak já miluju ten její smích.

"Jak já tebe a ty palačinky zbožňuju." usmál jsem se do širokého úsměvu a usedl za stůl. Moje máma už na tom není vůbec dobře. Je velice vyhublá a už nemá ani pomalu vlasy. Podstupuje všechny možné léčení, ale zdá se mi, že jí to nepomáhá.

"Jak bylo dnes ve škole?" zeptala se a na palačinky začala nanášet kupu šlehačky.

"No, šlo to. I to dnes ryhle uteklo." skřížil jsem si ruce na prsou.

"To je dobře." popadla talíř a rozešla se ke stolu.

Když v tom se stal ten největší zlom mého života. Zastavila se, jakoby někdo dal stop celému času. Její pohled okamžitě spočinul do mých očích. Byly plné slz, starosti a bolesti.

Upustila talíř s palačinkama, které dopadly na zem. A máma se skácela. Byla to rána. Okamžitě jsem vystřelil za ní, ale chytit jsem jí nestačil.

"Mám tě ráda Harry." usmála se a už ani nemrkala.

"Mami." křikl jsem.

"Mami." cloumal jsem s ní, ale nic. Bylo pozdě.

Hysterický pláč se zmocnil mého těla.

"Miluju tě mami."

Tak co řikáte na tento díl? :)