Neighbor

57.

Prosím pusťte si k tomu písničku!!!!

Seděla jsem a plakala. Nohy namáčklé na mém těle jsem svírala silněji a silněji. Kapky slz dopadaly na má kolena.

Co jsem si myslela? Že vše bude jako v pohádce? Že přijdu a změním ho? Že on mě bude mít rád? Že mě bude milovat?
Já jsem tak pitomá. Cítím se jakoby moje tělo bylo bez duše. Jsem vyčerpaná.

"Darcy, otevři." hlasitě rány do mých dveří.

Jakmile jsem uslyšela jeho hlas mé slzy se z očí řítily rychleji a mě více bolelo u srdce.

"Darcy prosím." bouchl znovu ránu do dveří.

Chytla jsem hlasitý vzlyk, který jsem vydala. Svou dlaň jsem si dala na ústa, aby už neslyšel můj pláč.

"Slyším jak brečíš otevři." řekl už klidným a smutným hlasem.

Tak moc bych chtěla otevřít ty zatracené dveře. Tak moc chci, aby mě vtáhl do svého pevného sevření a řekl, že se mi zdál jen špatný sen a že už je vše v pořádku. Ale realita mě pleská přes obě tváře.

Přesunula jsem se ke dveřím a sjela po nich dolu.

"Budu tu dokud neotevřeš." slyšela jsem jak také usedl a opřel se o dveře.

Nebýt tu tahle dřevěná přepážka, opírali by jsme se jeden o druhého. Cítili by jsme jeden druhého. Já bych cítila jeho dotek, který mě vždy tak povzbudil a udělal s mým tělem to co nikdo.
Vše mohlo být v pořádku, všechno mělo být v pořádku. To on to musel zase podělat. On musel všechno zkazit. On mě musel dostat na kolena a udělat ten největší pád. Tolik mi musel ublížit.

Proč to tak bolí? Slzy nejdou zastavit. Potřebuju kruci obejmout, potřebuju.
Cítím jak je u mě blízko, cítím tu jeho přítomnost a to bolí mnohem víc.

"Darcy vím, že tu jsi. Cítím to. Cítím to jak mi hřeje srdce. Cítím, že teď kvůli mě trpíš a já tě chci vtáhnout do mého sevření. Pořádně tě obejmout a silně těsnit na sobě, protože vím, že tam se cítíš bezpečně. Chtěl bych tě políbit do vlasů a říct ti, že je vše v pořádku. Ale nemohu to říct, protože jsem to posral. Posral jsem to jako vždycky. Nevím proč jsem to udělal takže se mě neptej. Nevím proč jsem takovej idiot. Pravda je, že jsem nic tak silného k nikomu necítil a já se bojím chápeš. Bojím se. Co když tě ztratím, co když odejdeš. Nebo.. Co když uděláš to co já tobě. Až teď vím, že ti na mně opravdu záleží. Asi jsem ti hodně ublížil. Bolí to? Vím ještě jednu věc a to je ta, že ti pomůžu jen já.
Obejmu tě. Nic říkat nebudu. Jen tě vtáhnu do pevného sevření a nechám tě vyplakat, slibuju, že neřeknu ani slovo. Obejmu tě a pak tě nechám jít. Chci ti pomoct alespoň takhle."

Každé jeho slovo mě bodalo. Po každém slově mráz po zádech. Za každé slovo kapka slzy po mé líci. Zvedla jsem se ze země a zhluboka se nadechla.

Tak co?
Názor :)
Budu moc ráda za koment :))