Neighbor

24.

Už asi hodinu sedím v kanceláři s Harrym Stylesem. Koho by napadlo, že on bude syn mého šéfa. Jeho otec je tak milý, vstřícný a hodný, ale Harry, je pravý opak jeho. Debilnímu fotrovi? Zajímalo by mě, co si tak udělali, ale určitě za to může Harry.

"Ty jsi dneska kurva divná." prohlásil a položil krabici s případama na zem.

"Tu krabici dej na stůl." řekla jsem a odtrhla se od přemýšlení.

"Tu krabici dej na stůl. Jasný." zopakoval ženským hlasem.

"Bože." zakroutila jsem hlavou ze strany na stranu a snažila se dál věnovat své práci.

Řeším teď případ manželů. Manžel týrá manželku, ale nikdo jí to nevěří, jelikož nejsou pořádné důkazy. Modřiny, monokly. Jasné, málo důkazu. Až bude mrtvá ,tak to teprve někdo začne řešit.

"Už se těším až tě budu šoustat na tomhle stole." ukázal na něj a oblízl si rty.

"Tak na tuhle představu rychle zapomeň." prskla jsem po něm.

Už mě unavujou jeho nadrženecké kecy. Má v hlavě snad jen to?

"Tos řikala i předtím a přesto si se semnou líbala." mrkl.

"Na tohle už taky laskavě zapomeň." podepřela jsem si hlavu rukama.

"Kotě, nebuď taková." sedl si naproti mně. Nohy rozevřel od sebe, ruce založil na prsa a ležel dá se říci na židly.

"Crr." začal vyzvánět pracovní telefon.
Rychle jsem ho popadla a přiložila k uchu.

"Prosím. U telefonu Darcy Foxová." řekla jsem příjemným hlasem.

Harry se jen ušklíbl a hodil nohy na stůl.

Zakryla jsem reproduktor, aby mě druhá strana neslyšela.

"Dej ty nohy okamžitě z mého stolu." sykla jsem po něm.

"Až mi ho vykouříš kotě." jakoby neslyšel co po něm vyžaduji.

Panebože takovej debil. Vrátila jsem se zpět k telefonátu.

"Zdravím slečno Foxová, tady pan Styles." uslyšela jsem.

"Dobrý den." řekla jsem.

"Chtěl jsem se ujistit jestli do práce dorazil můj syn." zněl ustaraným hlasem.

"Ano. Je tu už něco přes dvě hodiny." pověděla jsem a otočila se na Harryho, který si házel s míčkem o zeď.

Zakroutila jsem očima a bez jakékoli urážky nebo napomínání jsem se věnovala telefonátu.

"Dobře. Chtěl jsem se jen ujistit jestli dorazil." řekl pan Styles.

"An.." najednou mi někdo vytrhl telefon od ucha.

"Ano otče. Jsem tady. Doufám, že jsi naprosto spokojený a necháš mě už po zbytek svého života napokoji. Čus." sypal Harry slovo za slovem a nakonec típl hovor.

Stála jsem a neřekla ani slovo. Je divné někoho vidět takhle mluvit se svým šéfem, chápu je to jeho syn, ale i tak je to pro mě zvláštní.
I když je pan Styles milý, nechtěla bych ho jakkoliv naštvat. Viděla jsem ho jednou řvát na mladou dívku, která rozlila kafe na jeho koberec, to bylo ródeo.

"Budeš tam jen tak stát a čumět? A nebo půjdeš něco kurva dělat?!" prskl po mně.

Chvíli jsem jen tak stála.

"I když jsi nasraný na svého otce, tak si to laskavě nevylévej na mě." řekla jsem a šla se usadit zpět ke svému stolu.