Neighbor

2.

Zmáčkla jsem číslo 10 do kterého jsem se chtěla dostat.
Výtah pípl a dveře se rozevřeli vyšla jsem ven a kráčela do své kanceláře.

"Bože." řekla jsem si opět pro sebe, když jsem stála ve svém kanclu a viděla tu kupu papírů.

Na stole ležel stranou ještě vzkaz, nejspíš od mého šéfa.
Došla jsem k němu a uchopila ho do rukou. Vše bylo psáno psacím a čitelným písmem.

"Přeji dobré ráno Darcy, jel jsem dnes za mým kolegou, takže jsem ti nechal práci na pracovním stole. Děkuji pan Styles." dočetla jsem vzkaz a hodila ho do koše, aby se mi tu nepletl.

"Ťuk, ťuk.." ozvalo se za dveřmi.

"Dále." pobídla jsem.

"Slečno Foxová, tady vám nesu vanilkové latte." vešla dovnitř Wini a na stůl položila tác s lattéčkem a čokoládovym donutem.

"Děkuji, ale přece nechceš, abych zachvíli neprošla ani dveřmi." zasmála jsem se.

"Slečno Foxová tak to není." chychotala se semnou.

"Miluji čokoládový." usmála jsem se na ní upřímným výrazem.

"Já vím, no nic slečno. Mám hodně práce, takže raději půjdu." pověděla a odebírala se.

"Dobrá. Ještě jednou děkuji Wini." zamávala jsem jí a šla se usadit ke stolu.

"Bože, tak kde začnu." přejela jsem si po vlasech.

**
"Slečno Foxová?" vyrušil mě z práce, mně známý hlas.

"Ano pane Stylesi?" koukla jsem se na něj jakmile jsem na něm zpočinula pohledem.

"Chtěl bych s Vámi mluvit." skřížil si ruce na prsou, jakoby to vypadalo, že jsem něco provedla.

"Jistě." usmála jsem se a dělala jsem jakoby mě nic nezarazilo.

"No víte... " začal mluvit.

"Posaďte se." pobídla jsem ho.
Je to zvláštní to říkat svému šéfovi.

"Ano dobře, děkuji." zasmál se.

"Tak co jste chtěl probrat?" zeptala jsem se a položila si ruce na stůl.

"Ano, děkuji. No víte, dnes jak jsem byl za svým kolegou, nabídl mi abych s ním odletěl na 2 měsíce do New Yorku. A já jsem vás chtěl poprosit jestli by jste to tu za mě na tu dobu vzala." pověděl a já nemohla uvěřit svým uším.

"Slečno Foxová?" luskl mi před očima.
"Ano, jistě. Určitě." kývala jsem hlavou na souhlas.

"Dobrá. Jsem rád, že mou nabídku přijímáte." usmál se a nabídl mi ruku.

"Já také." ruku jsem mu také podala a potřásla si s ním.

Už byl na odchodu, ale náhle se zastavil přímo u dveří.
Stále jsem ho sledovala.

"A abych nezapomněl, přibližně za měsíc sem nastoupí jeden známý, ještě Vám včas napíšu kdo to je." usmál se.

"Dobře, budu s tím počítat." úsměv jsem mu opětovala a čekala než odejde.

"Tak nashle." zavřel za sebou dveře a já se pustila do práce.

***

"Ahoj Brit." zavolala jsem jakmile jsem vešla do domu.

Ale nedostala se mi ani hláska. Šla jsem zkontrolovat zbytek domu, ale nenašla jsem jí. Koukla jsem se znovu na telefon jestli mi nepsala ,ale nic.
Asi je ještě v práci.

Uvařila jsem, poklidila jsem a teď jsem mohla jít odpočívat.

"Crr, crr.." začal mi vyzvánět telefon.
Vyndala jsem ho a hovor přijala.

"Ano?" řekla jsem.

"Ahoj Darcy, jsi už doma?" zeptala se Brit.

"Ano jsem a kde jsi ty?" mluvila jsem dál do reprodukturu.

"Promiň, že jsem se neozvala, ale ten slavný návrhář mě pozval na večeři, takže nevím v kolik přijdu." povídala.

"Dobře." krátce jsem odpověděla.

"Musim jít, jsem na záchodě už asi dlouho, bůh ví co si bude myslet." bože.

"Tak utíkej." začala jsem se smát a típla hovor.