Neighbor

100.

"Harry?" slyšel jsem známý hlas.

Cuknul jsem sebou a snažil se přes tmu a mé oteklé oči zpozorovat, kdo předemnou stojí.

"Promiň, že tě budím, ale hrozně si sebou cukal. Lekla jsem se, že máš nějaký záchvat." trochu se zasmála.

Až teď jsem mohl rozpoznat, kdo to je. Stála předemnou Brit. Už to velké bříško mi trochu napovědělo. Klepal? Bylo to tu zase. Ta hnusná noční můra. Nesnáším jí. Od máminy smrti se mi to zdálo několikrát.

"Jo, to je v poho." usmál jsem se a promnul si oči. Neřikám, že nejsem unavenej, ale po téhle noční můře a když takhle vidim Darcy, na spaní nemám ani pomyšlení. Nechápu ani, jak jsem mohl usnout.

"Přišla jsem, aby sis jel domu odpočinout. Budu tu s ní. Je pět ráno, až se probudí, řeknu, že jsi tu byl." chytla mě za rameno.

"Ne to je dobrý. Počkám tu." pohlédl jsem na vybledlou Darcy.

"Harry. Měl by jsi se jet vyspat." položila si tašku do křesla a odložila si zbytek věcí.

No asi má pravdu, ale chci být tady až se vzbudí.

"Dobře. Tak já půjdu. Ale neřikej, že jsem tu byl, prosím a děkuju." popadl jsem bundu a rychle vyletěl pryč z pokoje a tak i z nemocnice.
Před budovou jsem naskočil do auta a jel přímo domu.

***
"Čus kámo. Tak co, jak je Darcy?" začal se hned vyptávat Zayn , jakmile jsem dojel domu.

"Pořád spala. Teď u ní je Brit." rozvalil jsem se na gauč a zapl si televizi. Mobil jsem si položil na stůl, kdyby náhodou.

"Aha. Asi se tam zajedu kouknout." Zayn popadl telefon, klíče pd auta a bundu.

"Ok. Já si nachvíli odpočinu." zamával jsem rukou a zavřel oči.