Neighbor

83.

"Nechceš nikdy děti?" zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Ještě, že je tma a nejde vidět můj udivený výraz.

"Ne, nechci. Je to zbytečné mít haranty." pohladil mě po vlasech a líbl na čelo.

"Jo, asi ano." zadrmolila jsem a hlavu si položila zpět na jeho hruď s nechápavým výrazem.

Teď nechci děti, nevím ani, jak to bude pokračovat s Harrym. Ale děti jednoho dne chtít budu, budu se chtít dívat na mojí a mé životní lásky polovičku. Budu chtít vidět to, co je opravdu naše, co utvrdilo naši lásku. Chci vidět, jak roste, jak se učí chodit, jak sedíme na terase a pozorujeme jak dělá pokroky. Ukládat je každou noc do postele, být tu pro ně v těch nejhorších a nejlepších chvílí. Budu to chtít jednou. A doufám, že později i Harry.

"Dobrou princezno." dal mi něžný polibek na ústa.

"Dobrou Harry." řekla jsem jemně potichu a pořádně se zachumlala do peřiny. V hlavě mi to stále šrotovalo, dokud jsem neupadla do říše snů.

***
Ráno jsem otevřela své oční víčka. Venku svítilo sluníčko, ale vše se začalo ochlazovat kvůli příchodu zimy.
Pomalu jsem vstala, jelikož Harry ještě spokojeně oddychoval.
Docupitala jsem do koupelny. Vyčistila si zuby, rozčesala si vlasy, převlékla se do šedých tepláků a černého trika s krátkými rukávy.

V kuchyni jsem zapla vodu na čaj a šla připravit snídani.

"Ale, ale. Koho pak to vidí oči mé." uslyšela jsem hlas, který mi už tolik chyběl. Mojí sestry a mojí nejlepší kamarádky.

"Britney?" křikla jsem a rozeběhla se za ní přímo do náruče.

"Chyběla jsi mi." špitla mi do ucha a já cítila, jak mi dopadají slané slzy na moje rameno.

"Ty mně taky, ale neplakej." mačkala jsem jí stàle v objetí.

"Všechno mi povyprávíš, všechno." táhla jsem jí do kuchyně.

"Lásko? Kde je.." zasekl se na schodech Harry, který byl jen v trenkách.

"Myslím, že máš co vyprávět i ty mně." zazubila se na mě a já Harryho probodla pohledem.