Neighbor

96.

*Harry*

"Co,co to děláš?" zděsila se a spadla na zem. Líbí se mi, jak se bojí a celá se třese. Její roztřesený hlas mě uklidňuje a dělá mi dobře.

"Co myslíš? Jdu ti tu zastřelit myši." hlasitě jsem se zasmál.

"Ale no tak, Harry. Vždyť to mužeme vyřešit, jako dospělí lidé." pomalu vstala ze země a sedla si opatrně na postel s rukama na hoře.

"Jako dospělí lidé? Tak jako jsi to vyřešila s Darcy? Klidně tak to můžeme vyřešit taky." pistolí jsem zamířil na zem, udělal zamyšlený výraz a pak jí namířil zpět na ní. Viděl jsem, jak se jí hrudník zvedá v nepravidelných intervalech.

"Ne, tak jsem to nemyslela. Já jsem jí skoro nic neudělala." pokusila se o úsměv a to mě vytočilo o něco více.

"Tys jí nic neudělala? Doprdele, ta holka kurva skončila v nemocnici a ty mi chceš říct, že jsi jí nic neudělala?" vyjel jsem po ní a máchal rukou.
Byl jsem tak vytočenej.

"Nezastřelíš mě Harry." zasmála se.
Ty kundo jedna, ani nevíš, jak moc chci tu spoušť zmáčknout.
Cítím, jak mi v kapse zvoní telefon, ale na ten teď nemám čas.

"Víš jakej jsem psychopat." skousl jsem si spodní ret.

"Ale mně neublížíš, vím to." vstala z postele a blížila se pomalýma krokama ke mně.

"Caroolino stůj." zavrčel jsem, ale ona nic.

"Stůj ti říkám." křikl jsem po druhé. Nic.

"Stůj doprdele." neposlechla ani teď.

A výstřel.

Jak moc jste schopni obětovat pro milovanou osobu? Znamená to, že připravíte o život někoho jiného ,jen aby jste ji ochránili?
Tak křehké slovo a tolika pocitů.