Neighbor

63.

"Darcy." křikl na mě táta, jakmile jsem seběhla po schodech dolu do kuchyně. Hned mě pevně sevřel ve svém objetí, které jsem mu stejně opětovala. Cítím jeho úžasnou kolínskou.

"Holčičko, tak rád tě vidím." dal mi pusu do vlasů stejně, jako když jsem byla malá.

"I já tebe tati." slzy se mi řítily opět do očí a já se je rychle snažila zahnat. Tak moc mi chybělo jejich obejmutí, jejich hlas. Jejich všechno.

Než jsem se nadála byl dole i Harry a Lulas. Luk měl obří úsměv na obličeji.

"A, ty musíš být Harry." přešel můj otec k Harrymu a podal mu ruku.

"Ano. A vy jste určitě Darcy otec." zazubil se na něj Harry a táta na něj také. Rukou si potřásli a já si všimla, jak si táta Harryho prohlíží.

"Tak. Večeře je na stole." prohlásila máma a my se odebrali k jídelnímu stolu, kde bylo vše krásně připravené a nachystané.

"Harry a ty pracuješ s Darcy?" zeptal se ho táta a do pusy si dal další sousto zapečených brambor.

"Ano. Tu firmu vlastní můj otec, takže tam jsem vlastně tak trochu z protekce." Harry se uchechtl a mamka také.

Většinou se na vše vyptávali Harryho a já jen spokojeně jedla. Občas na mě Luk pohlídl vražedným výrazem, abych se tak nexichtila.

Dojedli jsme jídlo a Harry s Lukasem zůstali s tátou u stolu a povídali si o fotbale, práci a celkově o životě, zatím co já jsem s mamkou poklízela a myla nádobí.

"Je to milý hoch." drkla do mě mamka a úsměv se jí rozšířil.

"Ano. Asi je." udělala jsem vynucený úsměv. Nechci jí řikat o žádných problémech. Chci jen, aby se smála.

Myla jsem nádobí a pohledem se zasekla na debatujícím Harrym. Prohlížela jsem si z dálky každý jeho rys obličeje. Každou gestikulaci rtama. Každý jeho nádech, dokud se mi v myšlenkách neobjevila Caroolina. Všechno zkazil, úplně všechno.

***
"Dobrou noc." křikla na nás mamka, když jsme se odebírali po schodech do svých pokojů.

Ležela jsem v posteli a koukala do stropu dokud se neozvalo ťukání na dveře.

"Dále." řekla jsem a doufala, že to je Lukas.

"Darcy.." vešel do dveří Harry s mírným rozcuchem, bílým volným trikem a boxerkách.

"Co je?" řekla jsem jemně znechuceně.

"Můžu?" zeptal se a stále stál mezi dveřmi.

"Harry promiň, ale dnes ne. " řekla jsem stále znechuceným hlasem a kamenný výraz mi nemizel z tváře.

"Dobře, omlouvám." začal za sebou zavírat dveře a já nic neřekla.
Vlastně ani nevím co bych měla říct. Myslím, že je lepší prostě držet hubu.

Hlavu jsem si položila zpět do měkkého polštáře a zachumlala se do peřiny, do které začaly padat mé slzy.