Neighbor

97.

*Harry*

Můj výstřel zasáhl zeď, která byla naproti mně. Omítka začala opadávat a já litoval, že jsem nezasáhl jí. Tu svini, která ublížila mojí Darcy.

Pohled jsem nasměřoval na ní. Ležela na zemi v klubíčku a klepala se. Ví, že jsem magor a že by mi nedělalo problém jí zabít.

"Tohle je jen pro dnes. Zkus se k ní ještě někdy přiblížit a ta kulka, co je támhle ve zdi zaražená, bude ve tvé hlavě." klekl jsem si k ní a pošeptal to chraplavým hlasem.

"Do, dobře." zakoktala a konečně se na mě podívala.

"Ještě dnes vypadneš z tohohle státu." mluvil jsem dál a zabíjel jí jediným pohledem, který jsem nehodlal změnit.

Nic neříkala.

"Je ti to jasný?" křikl jsem na ní. Cukla sebou, jak se lekla.

"A,ano " opět zakoktala. Vstal jsem a rozhlédl se po místnosti.

"Děvko." naposledy jsem šeptl a odešel z jejího pokoje a z celého nesnesitelného baráku.

Přišel jsem ke svému autu, nasedl do něj a jel přímo do nemocnice.

***
Vešel jsem do budovy, kterou tolik nesnášim. Smrad, lidi v bílém plášti, no nesnáším to.

"Dobrý den pane, přejete si?" optala se mě mladá pani, která se najednou ocitla předemnou.

"Ano. Hledám Darcy Foxovou." pohlédl jsem na ní.

"Už nejsou návštěvní hodiny, nemohu vás tam pustit." založila si ruce na prsou.

"Prosím. Je to má přítelkyně. Potřebuji jí vidět." cítil jsem,jak se mi slzy hrnou do oči. Rychle jsem je zahnal.

"No, no dobrá. Jde vidět, že jí hodně milujete a potřebujete jí opravdu vidět. Pokoj číslo 67. Ale jděte potichu všichni už spí." usmála se a ocházela pryč.

"Ano. Miluju, chci si jí vzít." zašeptal jsem spíše pro sebe a kráčel do tmavé uličky za mojí princeznou.

Tak co řikáte na tento díl? Snad se Vám bude líbit. Užívejte pohodovou sobotu :))