Sektor smrti ➵ Kniha 1. ✓

Kapitola 17. Mudrc z kapradí

„Co se děje, Kate?!" zděsil se Tommy a rozhlédl se kolem. Ani ne za vteřinu se ujistil, že poblíž žádné nebezpečí nečíhá. „Zahlédla jsi snad lovce?"

Zavrtěla jsem hlavou a snažila se zklidnit dech. Nejdřív Jeremy, teď tohle. Z tohohle místa se s největší pravděpodobností jednou zblázním. „Lovce ne, ale v tom kapradí někdo je," vysvětlila jsem mu a couvla o několik metrů zpět.

„Pravda, hele," zaslechla jsem Garreda, jenž se odvážil k té mrtvolně vzhlížející ruce blíž. „Bene, pomohl bys mi?" ohlédl se.

Skokan zvedl utrápený pohled, ale i přesto přikývl. „Jasně..."

Garred si ho změřil starostlivým pohledem. „Nesmíš si to tak brát. Jeremy se zkrátka rozhodl," zamířil znovu k minulé události. „Ale čas nezastavíš a naší prioritou je zachovat si chladnou hlavu, nesmíme se ohlížet zpět. Nedovol, aby ti tohle místo ublížilo i psychicky."

„Asi na tom něco bude," pokývala jsem hlavou. „Musíme se přes to přenést, ačkoliv jsme si mysleli, že je to někdo, kdo táhne s námi," dodala jsem.

„Já vím," řekl a pohlédl na nás. „A tobě asi dlužíme omluvu, Garrede. Celou tu dobu bych spíše tipoval tebe než jeho, ale u té brány jsi stál na naší straně a snažil ses pomoct." Ben měl pravdu také, bylo špatné, že jsem o silákovi tolik pochybovala. Snadno jsme pak přehlédli Jeremyho podivné chování.

„Chápu vás. To je kvůli tomu, že nejsem tak výřečný. V táboře jsem se vždycky špatně seznamoval a naučil se tam držet od lidí dál. Však si zaručeně pamatujete na to, jaké to tam bylo. Najednou jsem se po útěku ocitl mezi vámi a vy jste byli ochotni přijmout mě mezi sebe a za to vám dlužím velký dík," vysvětlil nám, pousmál se a my přikývli. V tu chvíli mi došlo, že bych mu přece jenom měla dát šanci.

„Lidi? Jak dlouho ještě chcete kecat a ignorovat tu... věc?" ozval se znenadání Tommy. Pohlédla jsem na něj, vyděšeně skenoval očima ruku v kapradí. Spatřila jsem to i já – pohnula se.

„Úplně jsem na to zapomněl," přistoupil blíž Garred. „Takže to zřejmě nebude mrtvola. Pojď, Bene, vytáhneme toho člověka ven."

„Už jdu," odvětil rychle starší skokan. Nakonec jim pomohl i Tommy a během pár minut jsem mohla spatřit tělo mladého asiata v bezvědomí. Měl černé vlasy až po krk a vypadal i o něco starší než my. Postavili jsme se kolem něj a zaujatě si ho prohlíželi.

Ten, ze Sektoru 10, projelo mi hlavou. „To je ten, kterého lovci celou tu dobu hledali!"

„Alespoň je živý, hýbal se a –" nedořekl větu Tommy, neboť se ještě doteď ležící kluk bleskurychle vyzdvihl do sedu a zmateně začal těkat očima po nás všech.

„Klid, jsi v pohodě?!" zvolal pohotově Ben a pokynul nám, ať trochu odstoupíme.

„Kde? Co to? Kdo jste?! Počkat," rozhlédl se po lese a jeho výraz se změnil, „lovci... Flinte, Tino..." začal šeptat jména, která nám byla cizí.

„Neboj se, aktuálně jsi v bezpečí," dala jsem se s ním jako první do řeči. „Já jsem Kate, ten, co na tebe předtím mluvil, se jmenuje Ben, tamten vysoký je Garred a támhle stojí můj mladší brácha Tommy. Jsme z tohoto Sektoru 4, povíš nám své jméno?" optala jsem se opatrně. Nechtěla jsem ho ještě více vyděsit, kdo ví, jak dlouho byl mimo.

Asiat se na mě podíval takovým pohledem, že jsem si i na chvilku myslela, že utrpěl otřes mozku a odpovědět mi nedokáže. Naštěstí se po pár vteřinách vzpamatoval: „A- Alex," vykoktal nakonec své jméno.