Sektor smrti ➵ Kniha 1. ✓

Kapitola 41. Smrt nejistá

„Chápu to velké nadšení ohledně Bena a čehosi, o čem nám nechce Garred říct, ale... v ruinách nejsme sami. Desmondovi a jeho skupině sice nejspíš hned tak nedojde, že mohou řeku přeplavat, ale než jsem našla Bena - teda přesněji spíš on mě - potkala jsem dost nemilá zvířata, lačnící po naší krvi." Napadlo mě to z nenadání, bude lepší, když s tím budou ostatní počítat. „Od té doby se ale šelmy neukázaly, tak snad to tak vydrží i nadále."

„Beru na vědomí, žádný velký povyk," přikývl Tommy zrovna ve chvíli, kdy jsme zatočili za roh. Otevřelo se před námi malé prostranství mezi jednotlivými budovami, ale nebylo to nic neobvyklého.

„Tradá!" zvolal Garred, ale po mém výrazu se krapet ztišil. „Pardon, ujelo mi to."

„Hm..." zamumlal Alex a rozhlížel se všude možně, „moc pěkné," dodal a dal si ruce v bok. „Na co se to mám vlastně dívat?"

Silák protočil očima. „Zatím na nic."

„Měl bys nám to říct, o co jde? Nebo jsme se sem snad táhli úplně zbytečně? Myslím, že-" Větu jsem nedořekla, neboť mi něčí ruce zakryly oči. „Bene, jestli jsi to ty, tak tě uškrtím. Fuj, takhle mě děsit. Copak jsem vám neřekla, že by tu mohly být..."

„No teda!" uslyšela jsem bratrův překvapený hlas.

Udiveně jsem se konečně otočila a k mému velkému překvapení za mnou stála světlovlasá dívka s kuličským úsměvem na rtech. „Ahoj, jak se vám daří?"

„Co," vypustila jsem coby naprosto šokovaný člověk. „Faith!"

Měli bychom být opatrní a zticha? Samozřejmě. Snažil se o to v této chvíli někdo? Jistěže ne. Zprvu jsem párkrát zamrkala, došlo mi, že se mi to opravdu nezdá a Faith jsem pevně objala. „Ty jsi tady! Jsi tady!"

„Kámo, měli jsme o vás strach," zaslechla jsem Ben a letmým pohledem jsem zjistila, že nedaleko stojí i blonďatý silák a vypadá daleko lépe než předtím. Nejspíš už se zcela uzdravil. „Prý vás okradli, ale utekli jste. I tak jsme si nebyli jistí, zdali vám něco neudělali."

„To spíš ona něco udělala jim," pověděl pobaveným hlasem Ralf a já se od Faith odtrhla, abych se jí mohla podívat do očí.

„Bylo jich jen pár, setkali jsme se s nimi v jedné uličce. Já... se z rozzuřenosti neudržela," dodala skokanka. Pozvedla jsem obočí. „Jen jedna rána, ale stála za to."

„Pak chytili i ji, všechno nám vzali, ale když chtěli vytáhnout zbraně, ozval se řev jako nějaký šelmy nebo tak. Ti sraby vzali nohy na ramena a utekli. Nevím, co za zvířata to bylo, ale naštěstí jsme je nepotkali. Putovali jsme poté dál a pak nás zmerčil Garred," vysvětlil Faithin bratr celou situaci.

„Pěkný," zasmál se Tommy. „Ještěže šel teda silák na to dříví, je strašně super, že jsme se znovu potkali."

„Chyběli jste nám," povzdechla si Faith. „Fakt. Najít normální milí lidi v sektorech je... ne zrovna lehký."

„Ralfe...," oslovil ho mudrc, přistoupil k němu i blíž.

„Poslouchám," odvětil a otočil se k němu čelem.

„Chci se omluvit, možná ti to už Faith řekla, ale nevadí, když to uslyšíš znovu. Tentokrát přece jen přímo ode mě. Je mi to líto, mrzí mě, jak jsem se zachoval. Moje chyba nás dovedla do další pasti, měli jsme jít s vámi rovnou..." Alex sklesle pohlédl k zemi.

Ale i tak, byla jsem na něj pyšná. Přiznal mu to. Něco mi říkalo, že je na dobré cestě stát se lepším člověkem. Nemůže se spoléhat jen na svůj mozek, má i nás a teď už to věděl.