Love in Swordland [POZASTAVENO]

2. Plán ✓

Zvonek zacinkal, když jsem v vstoupila do obchodu kovářky Elizabeth. Znala jsem se s ní dobře a vždycky jsem věděla, že na ni se mohu spolehnout.

Zatím tady nebyla, tak jsem si začala prohlížet všechny meče, které tu prodávala.
,,Ahoj Kaitlin." pozdravila mě a já se na ni usmála.
,,Ahoj Elizabeth, máš novou nabídku?" zeptala jsem se slušně a ukázala na nově vystavené kousky.
,,To víš, všichni potřebují nové." usmála se na mě. ,,Líbí?"
,,Pěkné." pochválila jsem a pokývala hlavou.
,,Jako vždycky?" zeptala se, když jsem přišla k pultu.
,,Ano, prosím." řekla jsem a položila před ní můj meč, který potřeboval nabrousit.
,,Chvilku tu počkej." usmála se. Vzala můj meč do bílých rukavic a odešla do vedlejší místnosti, kde mi ho vždy brousila.
,,Tady je." přišla po nějaké době zpátky a položila přede mě meč, který teď vypadal pěkně ostře.
Vzala jsem meč do ruky a prstem si přejela po nabroušené straně, která trochu zašuměla. Líbil se mi tenhle zvuk.
,,Děkuji." usmála jsem se na ni a položila před ni peníze.
,,Nemáš za co. Přijď kdykoliv budeš potřebovat." usmála se na mě Elizabeth.
Rozloučila jsem se s ní a vyšla ven z obchodu. Hned mě osvítily sluneční paprsky, které se mi dostaly do očí. Rukou jsem si zakryla slunce a podívala se na věž, na které visely hodiny. 11:15... Mám ještě čas... Pousmála jsem se a začala se procházet po ulici, ve které bylo celkem hodně lidí.
Jak jsem se tak procházela mezi trhy, napadlo mě, že bych mohla nakoupit nějaké jídlo, ze kterého bych potom něco uvařila...

***

,,Děkuju." usmála jsem se na prodavače, kterému jsem potom zaplatila.
Všechnu zeleninu jsem si uložila do inventáře a odešla pryč od stánku.
Na hodinách bylo 11:56 a já tak mohla jít na domluvené místo.
Pomalým a šouravým krokem, jsem se nějak dostala k teleportu. Nečekala jsem, že už tu bude, tak jsem se posadila na jednu lavičku u fontány.
Ta fontána mi připomněla jeden park v Tokiu, kde jsem si jako malá hrála, když jsme s ostatními z děcáku byli na procházce.
,,Si tu nějak dřív..." řekl někdo za mnou a já se leknutím, otočila na Hirokiho.
,,Ne, jsem tu včas." řekla jsem a postavila se na nohy. Až teď jsem si všimla, že tu není sám.
,,Hm..." odpověděl mi a přišel ke mně. ,,Vzal jsem s sebou jednoho kamaráda. Snad ti to nevadí." řekl a já se podíval na kluka, který se na nás díval.
Toho jsem už viděla... Řekla jsem si v duchu a hnědovlasého kluka, si změřila pohledem.
,,Kazuki?" zkusila jsem, jestli si to jméno dobře pamatuji. Znala jsem ho ze školy, kde byl ve stejné skupině jako je Hiroki. Samozřejmě se zapojoval do dělání mi pekla ve škole.
,,Jo, ve skutečném světě. Tady jsem Thomas." řekl a trochu se na mě usmál. Moc se mi s nimi nikam nechce jít...
,,Tak... Už jste se seznámili, třeba se jednou i vezmete, ale už můžeme jít, ne?" ozval se ten idiot a já myslela, že mu za tu větu vrazím. Zatnula jsem pěsti a jen tak tak se ještě udržela.
,,Proč ne..." vydechla jsem všechen vztek a stoupla si na teleport. Ti dva blbci, mě hned následovali a společně jsem se přemístili do 57.patra.
Objevili jsme se v jednom městečku, kde nebylo moc lidí.
Hiroki a Thomas si to hned namířili k horám, kde nejspíš bude ta brána, o které Hiroki mluvil.
Rychle jsem je doběhla a stoupla si vedle Thomase.
,,Nevěděla jsem, že ty tuhle hru hraješ taky..." navázala jsem s ním nějak konverzaci a doufala, že se se mnou začne bavit.
,,No jo... Začal jsem hned, jak mi to Hiroki řekl." odpověděl mi. Alespoň on se se mnou baví normálně...
,,Aha a jaký máš level?" zajímala jsem se. Chtěla jsem se s ním alespoň na celou cestu zapovídat, aby mi to rychle uteklo.
,,Teprv 55." usmál se na mě.
,,To je hodně dobrý, většina hráčů nemá ani 40., jak se bojí..." pousmála jsem se na něho.
,,A jaký máš ty?" zeptal se mě zase on.
,,Před třemi dny jsem se dostala na 72.level." usmála jsem se na něho. Zůstal stát na místě a nevěřícně se na mě díval.
,,Fakt?!" řekl úžasem a já kývla.
,,Téda!... Hele Hiroki! Věděl si, že Kaitlin má už 72.level?" zakřičel na Hirokiho.
,,No a co?" dostala se k nám jeho líná odpověď. S Thomasem jsme se zasmáli a pokračovali dál v cestě. Není zas tak špatný...

,,Tady to je." oznámil nám Hiroki, když jsme se dostali k jedné jeskyni.
,,Už jsi tam byl?" zeptala jsem se.
,,Samozřejmě, jak bych asi zjistil, že tam nějaká brána vůbec je?" řekl otráveně a naštvaně se po mně podíval. Ups...
,,Tak promiň..." zamumlala jsem.
Potom jsme si všichni tři sedli do kruhu a začali vymýšlet plán, jak se dostat až k bráně a porazit všechny příšery.
,,Budeme se střídat a navzájem si krýt záda. Příšer je tam hodně, takže si pak náš společný díl můžeme rozdělit nebo si každý nechá svůj." dokončil náš plán Hiroki. V plánování byl vždycky dobrý a měl rozumné nápady. Jinak se choval jako ten největší blbec na světě...
,,Tak jo." souhlasila jsem a kývla hlavou. Thomas také kývl a společně jsem se zvedli.
,,Když se něco stane, zakřičte." mrkl na nás Hiroki a vstoupil do jeskyně. To je velmi praktické... Fakt dobrý Hiroki...
Zavrtěla jsem hlavou a dohnala ty dva.
Temná místnost, se po našem příchodu ihned osvítila a my se tak mohli podívat na velikou chodbu. V koutech se začali objevovat příšery, které si to pomalu kráčeli už k nám.
Všichni tři jsme vytasili naše meče a připravili se.
,,První jdu já." řekl Hiroki. ,,Snažte se to přežít." byly jeho poslední slova, než vyrazil proti jedné příšeře. Nejdříve jí usekl jednu končetinu a potom ji probodl. Hned zmizela a vyrazil proti další. Šlo mu to.
Při desáté příšeře, se trochu zasekl a svůj meč tlačil proti meči té příšery.
,,Výměna!" zakřičel a já hned vyrazila a mečem odrazila meč té příšery, přičemž jsem uvolnila Hirokimu cestu.
Aktivovala jsem své schopnosti a propojila je tak se svým mečem, který se rozzářil.
Pořádným obratem jsem mečem vrazila do dvou příšer, které pak zmizeli.
Skrčila jsem se do obranné pozice, když proti mně vyběhla další.
Udělala jsem parádní otočku a sekla do šupinatých zad příšery.
,,Výměna!" nevydržela jsem to a zavolala pomoc, v podobě Thomase, který se do nich hned pustil.
Trochu jsem se vydýchala a postavila se za Hiroki, který nám hlídal záda.
,,Dobrá práce." uznal a jeho zády se opřel o má, aby si mnou kryl záda. Trochu jsem se na ně položila a začala se znovu vydýchávat.
,,Díky... Ty taky." také jsem uznala a trochu se pousmála.
,,Hm... Ještě tak třicet příšer a bude to." řekl za mnou Hiroki a já kývla.
,,Bezva." usmála jsem se a podívala se na Thomase, který to už moc nezvládal.
,,Sakra! Thomasi!" zakřičela jsem na něj, když ho jedna příšera odhodila na protější zeď.
Probodla jsem rychle tu příšeru a pokračovala za něho.
,,Kruci, Kaitlin! Máme se střídat!" zakřičel na mě zezadu Hiroki. Když jsem se na něho otočila, stála tam přímo za mnou jedna příšera, která... už umřela? No ano! Hiroki ji probodl zezadu, čímž mi nejspíše zachránil život. Kývla jsem v podobě poděkování a oba jsme pokračovali ve vyřizování příšer. Spolu nám to šlo celkem dost dobře. Navzájem jsem si nahrávali a taky si kryli záda.
Společně jsme probodli poslední příšeru, která se ihned vypařila a únavou, jsem oba padli na zem.
,,H-Hele... Spol-hu nám to celkem jde-eh." řekla jsem jak nejlíp jsem mohla a usmála se na Hirokiho.
,,Js-sem tu j-já, takže proto." řekl sobecky a zvedl se ze země. ,,V pohodě, Thomasi?" zakřičel na něho.
,,Jo, jasně." zakřičel nazpátek a Hiroki se na mě otočil.
,,Neválej se po zemi." napomenul mě a natáhl ke mě ruku.
,,Mhm..." povzdechla jsem si a přijala jeho ruku. Rychlým pohybem mě zvedl a před všemi se objevila tabulka se ziskem.
,,Dost dobrý..." řekla jsem a na všechny se usmála. S Thomasem, který k nám došel, jsem si ještě plácla a oba jsme se podívali na Hirokiho.
,,Jo, šlo nám to..." No jo... Lepší pochvalu od něj nedostaneme...

(Na obrázku představa Thomase ;) )

Pokračování zítra^^