Love in Swordland [POZASTAVENO]

46. Na věku nezáleží?

,,Musím ti něco říct,"
,,Co se děje?"
Povzdechla jsem si a pokusila se najít ty správná slova, kterými bych to trochu zjednodušila. Chystala jsem se mu říct něco, z čeho asi nebude úplně nadšený.
,,Někoho..." Mám to říct? ,,...jsem..."
Opravdu to takhle chci? ,,...potkala," ...Víš, co to ale znamená, že Miko? Nebo mám spíš říct - Kaitlin?
Chvilku se nic neozývalo. Už jsem si myslela, že ten hovor ukončil, když v tom se z druhé strany ozvalo povzdechnutí.
,,Promiň. Slyšel jsem dobře?"
,,...Ano," odpověděla jsem zcela upřímně.
,,Neříkej mi, že ses zamilovala do někoho z té hry!" vyjel hned na mě. A já si říkala, že to s tou milostí nějak přehání... Proběhlo mi hlavou a já se kvůli tomu neuvěřitelně naštvala.
,,Co když řeknu, že ano?" pousmála jsem se.
,,Tak jsi fakt ubohá... " Cože!?
,,Uh, dobře... Když to chceš takhle, tak to máš mít!" zakřičela jsem do telefonu a zavěsila.
Idiot! J-Jak jsem s ním mohla jen být! Myslela jsem si, že mě pochopí a že se rozejdeme v dobrém... Ale ne. On to musí mít podle sebe!
Potom mi něco došlo... Vždyť jeho jsem taky potkala ve hře! To mi jako chce říct, že u něj je to v pořádku a u někoho jiného ne?!
Celá znechucená jsem si lehla do postele a na chvíli zavřela oči. Potřebovala jsem se nutně uklidnit a nechtěla jsem myslet na někoho, kdo mi bude říkat, že jsem ubohá!
Ale přiznala sis to... Ozval se můj vnitřní hlas.
,,Fakt jsem si to přiznala?" zeptala jsem se sama sebe a podívala se na bílý strop. Miluješ ho.
Ne...
Nebo ano?
,,Ne! U-Už si nebudu takhle ubližovat! S nikým nebudu! Budu sama!" rozhodla jsem a přihlásila se do hry.

,,To je dost..." odfrkl si Kuro a zvedl se ze země. ,,Trvalo ti to půlhodiny!" stěžoval si.
Otevřela jsem oči. Ležela jsem na zemi a Kuro nade mnou stál. Hned jsem si vzpomněla na... Už na to nemysli!
,,Fakt jsem si myslel, že už se nevrátíš!" trochu se zasmál.
Odvrátila jsem od něj pohled a šeptem se omluvila
,,No, hlavní je, že si se na mě nevykašlala." usmál se. ,,Takže teď je řada na mě," posadil se a s rozloučením zavřel oči.
Byl pryč.
Podívala jsem se na něj a přitom se rozmýšlela.
Mezi námi nemůže být něco víc, než jen přátelství. Sice se mi vyznal, ale když mi tenkrát řekl vše o jeho životě, řekl, že to nemyslel vážně a že to plácl jen kvůli tomu, aby mě od sebe odehnal - za což jsem mu dala pohlavek, protože to není pravda!
Sedla jsem si zatím vedle něj a čekala. Moje podvědomí si s ním chtělo o tom promluvit, ale to jsem udělat nemohla.
,,Je to s tebou těžké, Kuro," řekla jsem mu. Neslyšel mě, tudíž jsem si mi mohla říkat věci, o kterých on vědět určitě nebude.
,,Je s tebou neuvěřitelná sranda," pousmála jsem se nad všemi těmi vzpomínkami, které jsme spolu zažily a tiše se uchechtla.
,,Jak dlouho se vlastně známe? Dva nebo tři týdny?" zeptala jsem se a trochu nad tím zapřemýšlela.
,,Vlastně, je mi to docela jedno. Hlavní je, že s tebou můžu trávit čas," pousmála jsem se a podívala se mu do obličeje.
Hned jsem však vyskočila na nohy a nemotorností spadla na zadek.
,,Ehm, Kaitlin?" trochu se zasmál.
Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Nevěděla jsem, zda náhodou neslyšel něco z toho, co jsem mu povídala.
,,J-Já...!" úplně jsem zčervenala.
,,Ty?" usmál se a sedl si naproti mně. ,,Prosímtě, co blázníš? Byl jsem pryč jen pět minut,"
Huh...? Slyšel mě teda nebo ne?
,,N-No... Ono totiž... T-Ty..." koktala jsem. Ani už nevím, co jsem to vlastně měla v plánu říct... Tak moc mě vyděsil!
,,Jsi zvláštní... Od doby, co jsi se vrátila, jsi nějaká... Zamlklá," ustarané se mi podíval do očí. Ihned jsem uhnula pohledem - poznal to?
,,M-Mimochodoem... N-Najedl si se?" změnila jsem téma.
Chvilku mlčel. Zřejmě mě z něčeho podezíral a chtěl se mě nejspíše ještě na něco zeptat, ale moc dobře věděl, že bych mu stejně neodpověděla.
,,Jo, najedl... Poslyš..." nervózně si prohrábl vlasy. ,,Tak mě tak napadlo, když jsem byl opět doma - co kdybychom se někdy sešli a zkusili si naplánovat nějaké taktiky? Tady na to asi nebudeme mít čas," pousmál se.
Byla jsem moc ráda, že to pochopil a už se o to nezajímal.
,,Myslíš... V reálném světě?" zareagovala jsem otázkou a on přikývl.
Ty taktiky bychom naplánovat měli. Do budoucna se nám to bude určitě hodit, i když tady v ALO zas tak důležité nejsou, když nám nejde o život... Ale naplánovat a naučit se je rozhodně udělat musíme.
,,Tak dobře," Hlavně, že když tě někam pozval Kazuki, tak si hned nechtěla. Opět mi zazněl v hlavě můj vnitřní hlas a já se rozhodla ho ignorovat.
,,Tak fajn. Štěstí, že vím jak vypadáš, když si mě málem srazila," ušklíbl se.
,,H-Hej, jako! Neměl jsi mi stát v cestě!" bránila jsem se, i když jsem se nad tím pobaveně usmála.
,,Tak promiň. Příště si s sebou vezmu nějakou ceduli, aby sis mě vůbec všimla," řekl pobavený hlasem.
,,Hele, hele... Tak dobře. Konec diskuze!" ukončila jsem to a vstala. ,,Nemáš náhodou nějaké resty, které musíš napravit?" ušklíbla jsem se na něj.
,,Ehm," odkašlal si a vstal. ,,Dovol mi tě opravit - MÁME resty! Ten dvojitý dluh máš na svědomí ty,"
,,Zatraceně... Máš pravdu," uznala jsem.
,,Tak vidíš. Měli bychom jít plnit nějaký další quest, aby jsme ty čtyři miliony stihli zaplatit včas," rozhodl a šel napřed.
Jeho slova mě trochu zarazily...
,,P-Počkej!" zavolala jsem na něj a doběhla ho. ,,Jak 'čtyři miliony'?! Tolik si snad neříkal! Nebo ano...?"
,,Jsi fakt hloupá. Neříkal jsem nic. Ještě si se mě na číslo částky neptala, takže tady na mě křičíš úplně zbytečně," ušklíbl se a opět se vydal na cestu.
Opět jsem tam zůstala stát na jednom místě - úplně zmrzlá.
Doprčic, už zase má pravdu...

***

17:45

,,Nuže... Dnešní plán máme hotový," prohlásil Kuro, když jsme splnily další čtyři questy, které jsme chtěli ještě udělat, a oba jsme si přiťukli pitím.
,,Ano... Konečně," usmála jsem se na něj a napila se nějaké limonády, kterou mi Kuro koupil.
Podle toho, že chodím na střední, ví, že jsem ještě nezletilá, proto mi taky nemohl koupit žádný alkohol, i když tady by to asi nikdo neřešil... Což mě přivádí k otázce - kolik mu je?
,,Nad čím přemýšlíš?" vyrušil mě z myšlenek.
,,Nad jedním idiotem, co sedí přede mnou," rýpla jsem si do něj.
,,Velice zajímavé... A nad čím přesně?" zaujatě se mi podíval do očí.
,,Nad tvým věkem," mrkla jsem na něj.
,,To je tajné. Nikdy ho nezjistíš," ušklíbl se.
,,Cože? Jak to?"
,,Můj věk je tajemství. Nikdo to neví,"
,,Ani mě to neřekneš?" pousmála jsem se. Kdyby mi to teď řekl, znamenalo by to pro mě docela hodně...
,,Mhm..." zapřemýšlel a celou si mě prohlédl, což jsem nepochopila. ,,No tak dobře, je mi dvacet jedna let,"
Trochu jsem se zakuckala, protože jsem zrovna pila limonádu. On je fakt už... Dospělý?
,,Já to věděl. Vadí ti to," povzdechl si.
,,Ne! To vůbec není pravda! Teda... Proč by mi to mělo vadit?" svraštila jsem trochu obočí.
,,Jsem starý!" řekl hystericky a hlavu si dal do dlaní.
,,Ehh... B-Bereš to moc vážně!" začala jsem ho utěšovat a jemné ho hladila po zádech.
,,Ne! Proboha, rovnou mě pošli do domova důchodců! Jsem starej-"
,,Drž sakra hubu! Ztrapňuješ nás!" napomenula jsem ho a odtáhla ho ven z hospody, jelikož svým křikem upoutal docela pozornost.
,,Zklidníš se už!?" okřikla jsem ho a posadila se s ním na lavičku.
Ta hysterka to prostě brala moc vážně... Nedala se utišit.
,,Starý rozhodně nejsi. Na věku přece tolik nezáleží," trochu jsem ho povzbudila.
,,Kolik je tobě?" zeptal se mě.
Já mu to ještě neřekla? Aha...
,,Bude mi sedmnáct,"
,,Tak... Málo?" zvedl hlavu.
,,Vadí ti to?" zopakovala jsem po něm stejnou otázku.
,,Ne, vůbec..." zavrtěl okamžitě hlavou.
,,To jsem ráda. Hele... Je už skoro šest. Budu muset jít," trochu smutně jsem se na něj podívala.
,,A-Aha... No, to nevadí. Taky bych už měl jít," usmál se.
,,Tak dobře," vstala jsem a on taky. ,,Zase zítra?"
,,Jo," souhlasil a já přikývla.
,,Tak... Měj se," zamávala jsem mu.
Měla jsem... Zvláštní pocit. Nechtěla jsem odejít - jenže jsem musela.
,,Ty taky," oplatil mi zamávání rukou.
Klikla jsem se na potvrzení, že se doopravdy chci odhlásit, ale ještě před tím než se tak stalo, jsem ho v rychlosti objala a pak hned zmizela.

Snad se líbilo ^^

Mám otázečku...

Hraje tady někdo z Vás Mystic Messenger? :D
Já si to stáhla předevčírem a opravdu stojí za to si to zahrát ^^
Jinak, kdo se Vám z MM líbí nejvíc? :D
Já jsem nad tím přemýšlela opravdu dlouho, ale nakonec mám favority dva, a to Sevena a Zena <3