Love in Swordland [POZASTAVENO]

37. Myšlenky

,,Pamatuješ si, co jsi mi slíbila, když jsme byli v SAO?" zeptal se mě Kazuki, když jsme se rozpovídali a přitom zmínili i pár vzpomínek na Sword Art Online.
,,Uhm, teď si zrovna nemohu vzpomenout..." zamyslela jsem se. ,,Bylo to něco důležitého?" zeptala jsem se a doufala, že mi to řekne.
,,Uh, n-no..." začervenal se a odvrátil ode mě pohled. Takže bylo? Zeptala jsem se sama sebe a usmála se nad tím, jak moc je Kazuki stydlivý.
Ale teď vážně. Co jsem mu slíbila?
,,No tak, Kazuki-kun... Řekni mi to prosím," pohladila jsem ho po hřbetu ruky a sladce se na něj usmála.
Nerada využívám tyto způsoby, ale když mi to nechce říct, tak jak to mám tedy z něj dostat?
,,N-No, slíbila jsi mi to předtím, než jsme šli na posledního Bosse..." zčervenal ještě víc a podrbal se na zátylku.
Ehm, víc informací by mi nemohl říct?
,,Pořád nevím, co myslíš," pousmála jsem se. ,,ale pokud si vzpomenu, tak ti ten slib určitě vyplním." mrkla jsem na něj.
,,A k-když ti ho tedy teď řeknu, splnila bys mi ho?" řekl nervózně.
,,Eh, no... Jo, to asi jo," Tak co to je?! Já vůbec nevím...
,,Tak f-fajn," zakoktal a pak mlčel. Nejspíš si rozmýšlel, jak mi to asi řekne, ale popravdě... Už mi z toho docházela trpělivost.
,,Tak řekneš mi to?" prolomila jsem mezi námi ticho.
,,C-Co? Teda, jo..." konečně se vzchopil. ,,Slíbila jsi mi, že-"
,,Počkej, už vím!" přerušila jsem ji a trochu zčervenala. Už vím...!
,,V-Vyspíme se spolu...?" řekla jsem nejistě a trochu sklopila pohled. Já nevím, to je... Prostě se na to necítím...?
,,Jo, přesně to jsi mi slíbila," usmál se na mě.
M-Moment... Chtěl se se mnou setkat jen proto, aby se...
,,To nemůže být pravda!" řekla jsem nahlas, i když jsem nechtěla a dala si ruku před pusu.
,,Děje se něco?" zeptal se mě.
Ne, nech mě na chvilku přemýšlet!
,,Hej, Miko-chan,"
,,J-Jsem v pořádku, ale mám jednu otázku..." dala jsem se znovu dohromady a podívala se na něj.
,,J-Jakou? C-Co se děje, jsi nějaká divná..." smutně na mě pohlédl.
,,Nene, jen mě něco hnusného napadlo, ale už je to v pohodě," pousmála jsem se falešně.
,,Vlastně jsem se chtěla zeptat, jestli... no... miluješ mě?" Proč se ho ptát na tohle? To měla být jiná otázka!
,,Ano, miluji tě, protože jsi opravdu milý člověk a vždycky je s tebou sranda," odůvodnil
Tohle mi už zlepšilo trochu náladu; Kazuki mluvil vždycky pravdu.
Ale pořád jsem měla zvláštní pocit. Přetvařuje se, a nebo opravdu mluví pravdu...?
,,Uhm, děkuji," Možná, že kdyby tu byl Kuro, poznal by, jestli mluví pravdu...
Co!?
,,J-Já...! Já už musím jít, moc se omlouvám! Díky za pozvání!" rozloučila jsem se rychle, popadla tašku tryskem vyběhla z cukrárny.
Běžela jsem rychle na jednu autobusovou zastávku a přitom začala brečet. Co se to se mnou děje? Proč brečím?
Vůbec nevím, co mě to popadli. Z toho, jak rychle jsem běžela, se mi špatně dýchala a srdce mi neuvěřitelnou rychlostí bušilo.
Proč jsem si zrovna vzpomněla na Kura?
Utřela jsem si všechny slzy a dál běžela. Snad ten autobus stihnu...
Když jsem zabočila za roh, spatřila jsem zastávku, ale k mé smůle tam zrovna stál můj autobus, který zrovna nabíral lidi.
Počkej! Zakřičela jsem v duchu a dál běžela.
Běžela jsem, strašně špatně se mi dýchalo...
Naproti mě šlo zrovna nějaký kluk, který měl sluchátka v uších a podle jeho kamenného výrazu nejspíš nevnímal.
,,S dovolením!" zakřičela jsem na něj, aby mi uhnul. Naštěstí si mě, jakožto šílené holky, která se na něj řítila, všiml, a stihl popojíždění do strany, abych proběhla.
Než jsem si to uvědomila, podívala se za sebe a koukala se přímo do obličeje toho kluka.
Zděsila jsem se, když se mi svýma šedivýma očima podíval do těch mých. Byl tak děsivý, ale byl mi povědomý... Kde jsem ho ale viděla?
Zavrtěla jsem hlavou a znovu se podívala na cestu přes sebe.
Ten autobus jsem stihla opravdu na poslední chvíli a vyčerpaně si sedla na volné místo vzadu.
,,Díky bohu..." vzdychla jsem unaveně a podívala se z okna ven. Ten kluk... Opět jsem ho spatřila. Kdo to asi je?

,,Jsem doma," oznámila jsem Hirokimu, který měl dnes volno a šla prošmejdit ledničku, protože jsem měla strašný hlad.
,,Jak bylo?" zeptal se mě.
,,Uhm, normálně..."
Nechtěla jsem mu říkat, že se kvůli Kazukimu trápím. Vím, že chtěl, abych mu říkala vše, co mě trápí, ale tohle jsem prostě říct nesměla. Bylo to dost... osobní.
,,Fajn, chtěl jsem ti říct, že se ten let do Ameriky přesunul, letíme už za čtyři týdny."
Sklenička, kterou jsem měla v ruce, mi vyklouzla a rozbila se na zemi. ...M-Moc brzo!
,,A-Ale proč?" zeptala jsem se ho a začala sbírat střepy.
,,Mě se neptej, ti chlapi se se mnou chtějí setkat dřív," odpověděl a šel mi pomoct.
,,Aha..." přikývla jsem a poděkovala mu za jeho pomoc.
Všechny střepy skončili v koši a já se konečně mohla jít vysprchovat. Nebo že bych si napustila vanu?
Vana byla lákavější, takže jsem jí měla za pár minut hned napuštěnou.
Sundala jsem ze sebe školní uniformu i spodní prádlo, šeptla si vlasy skřipcem a vlezlá si do příjemně teploučké vody.
Po náročném dni to byl opravdu krásný pocit. Připadala jsem si, jako znovuzrozená...
Zavřela jsem oči a opřela se o hranu vany.
Začala jsem opět přemýšlet. Myšlenky mi bloudily z jednoho místa na druhé. Nejdřív to začalo testem z fyziky, potom schůzkou s Kazukim a pak poznáním neznámého kluka, který mi je neuvěřitelně povědomý, ale viděla jsem ho poprvé. Tady určitě.
Tak v SAO? Napadlo mě. Tahle myšlenka se mi zamlouvala, ale nebyla jsem si s ní stoprocentně jistá...

Po dlouhé koupeli jsem se odebrala do svého pokoje, kde jsem si nejdříve zkontrolovat mobil, jestli mi někdo nenapsal a nakonec se přeci jen rozhodla, že si půjdu na chvíli, než půjdu spát, zahrát ALO.
Převlékla jsem se rovnou do pyžama a připravila si AmuSphere.
Docela jsem se tam těšila.
Hlavně proto, abych vše, co se s Kazukim stalo, řekla Kurovi. Pamatuji si, že když mi říkal něco o sobě a jeho realitním životě, říkal, že se moc s lidmi nebaví, protože má vždycky na každého dobrý odhad. Tuhle vlastnost mu závidím...
Kdybych byla, jako on, určitě by pak bylo všechno snadnější.
Proč mi přijde, že Kuro je více vyspělejší, než já? Musí být starší a i chytrý...
Tu vanu bych si měla dávat častěji! Přináší mi lepší pochody myšlenek...

Taaak, tady to máte ^^

Jsem opět nespokojená s touhle kapitolou, ale snad se bude líbit^^

Omlouvám se, že jsem tuhle kapitolu zaměřila na 'romanci' xD
Asi bych Vám měla říct, proč.. :)

No, mám otázku..
(Je to spíš pro holky, ale co už :D)
Jak byste reagovali, kdyby Vám vaše nejlepší kamarádka řekla, že se líbala s klukem, kterého máte rádi?

Tak jo, dost mých problémů.. xD
Kdo už viděl poslední díl Boku no Hero Academia 2? :')
Prý má být další řada, hrozně moc se těším! ~^^~

A mám tu další fakt, který jsem dnes zjistila xD
(Je pro jednu skvělou osobu, která si tenhle příběh čte-Kaiya-san^^)
Kirishima Eijirou, který je z Boku no Hero Academia, sdílí stejný hlas se Setagawou Masahirem z Hitorijime my Hero ^^
Vůbec jsem to nevěděla, ale teď, když se zaposlouchám, opravdu to tak je xD

Pokud máte zájem, tyhle fakty nacházím na Youtubu ;)
Odkaz zde:
https://m.youtube.com/watch?v=kwWYZtKc8cI  

Sakra, já se ale vykecávám.. xD
Užijte si zbytek víkendu :3

PS: nakonec jsem se rozhodla, že vydám nejdřív Yaoi jednodílný, tak se těšte ^^
(Premiéra je 19.10.!, protože mám zrovna svátek... XD)