Love in Swordland [POZASTAVENO]

43. Laskavost

Další den

Včera jsem usnula vcelku rychle. Ani přesně nevím, v kolik hodin jsem šla do postele, ale nejhorší bylo to, že se mi vůbec nechtělo vstávat a jít do školy.
Napadlo mě, že bych se dneska na tu školu vykašlala a zůstala doma. A navštívila Kura.
Ač se mi nechtělo, vylezla jsem z postele, v koupelně si umyla obličej studenou vodou, abych se probrala, a šla navštívit kuchyň, kde jsem napsala Hirokimu menší vzkaz. Magnetem jsem ho připevnila na lednici, aby si ho dobře všiml, protože vím, že do ledničky určitě půjde, a šla zpátky do postele, kde jsem se hezky zachumlala do peřiny.
Zavřela jsem oči a představovala si setkání s Kurem.
Musíme spolu vyřešit hodně věcí, zvláště ty, na kterých jsme se dohodli...

Budeme se spolu bavit tak, jako dřív?
Kladla jsem si pořád dokola stejnou otázku, až mě z toho začala bolet hlava. Možná přeci na mě něco leze, tím, že nepůjdu do školy, si i pomůžu, doufám.
Po několika minutách dalšího přemýšlení jsem se odhodlala podívat se na hodiny. Bylo 8:56.
Trochu jsem si povzdechla a snažila se trochu uklidnit. Chci ho jít navštívit. Pomyslela jsem si a posadila se. Do rukou jsem vzala AmuSphere, připojila Alfeim Online a přihlásila se na server.

***

,,Proč mi neodpovídáš na zprávy?" zeptal se mě hned Kuro, když jsem na něj ve městě narazila.
Ani mě nepozdravil... Byl snad naštvaný?
Ani v obličeji nevypadal zrovna šťastně. Něco ho určitě trápilo, a to něco bylo určitě kvůli mně.
,,Promiň, měla jsem školu a od té doby, co... no, co jsme se viděli naposledy jsem neměla čas tuhle hru hrát," vysvětlila jsem mu mojí neaktivitu a posmutněle se na něj usmála.
Nad mojí odpovědí trochu svraštil obočí, jako by nad tím chvíli přemýšlel. Nebo mi to nevěřil?
,,Aha, zajímavé..." řekl.
V obličeji neměl žádný náznak nějaké emoce. Měl jen kamennou tvář, bez úsměvu. Ani z jeho očí jsem nedokázala nic poznat.
Něco se stalo.
,,Nevěříš mi?" zeptala jsem se lehce naštvaně z toho, že se chová, jako bych pro něj nic neznamenala; jako kdyby mě nikdy nepoznal a nebavil se se mnou.
,,...Možná," Prosím, nechtěj mě naštvat...
,,Aha, to je zajímavé..." odpověděla jsem se stejnou arogancí, jako on předtím, a abych tomu dodala šťávu, pobaveně se, a hlavně falešně, usmála.
,,Dobře, takhle to nepůjde..." povzdechl si a podrbal na zátylku. ,,Nechceš... Nechceš si promluvit?"
,,Eh, cože?" naklonila jsem hlavu na stranu a zmateně se na něj podívala.
,,Znovu si promluvíme o tom, co se stalo. Dobře?" objasnil mi. Po krátkém uvažováním jsem nakonec přikývla, ale řekla jsem mu, aby začal on a hlavně, aby už konečně řekl, co se to s ním stalo.
,,Chci se ti omluvit za to, jak jsem na tebe minule křičel. Prostě... už jsem to v sobě dusil hrozně dlouho, a proto jsem to ze sebe vysypal tak rychle... A zrovna ve chvíli, kdy jsi byla se mnou..." sklopil hlavu. ,,Odpusť mi. Jsem neuvěřitelný idiot," na konci se uchechtl a pak se mi podíval do očí. ,,Pochopím, když už nebudeš mít zájem se se mnou bavit," pousmál se.
Chvilku jsem tam jen tak stála. A dívala se na něj.
Pořád jsem přemýšlela o tom, co bych mu měla na to říct, ale nedokázala jsem na to myslet, když se na mě díval takovým zvláštním pohledem. Jako, kdyby byl smířený s tím, že mu tady řeknu "nazdar" a odejdu.
Ne. To rozhodně udělat nechci!
Popoběhla jsem k němu a objala ho. Nic jiného jsem teď nepotřebovala. Jen to, abych ho už konečně měla u sebe... Zase.
,,...Vždyť jsem na tebe křičel! Musíš mě nenávidět," namítl a donutil mě se od něj odtáhnout.
,,Ach jo... S tebou je to opravdu těžké," povzdechla jsem si a usmála se na něj. ,,Jsi můj parťák. Nikdy bych tě neopustila," mrkla jsem na něj.
,,A-Ale-" ,,Nepůjdeme plnit nějaký quest?" přerušila jsem ho a radostně se na něj usmála.
Trochu ho to překvapilo, chvilku náměstí zíral, jako bych snad byla blázen, ale pak se trochu pousmál a přikývl.
,,Jo, půjdeme," vydechl a ušklíbl se. ,,Ale ještě, než půjdeme... Chtěl bych ti prokázat jednu laskavost, nad kterou jsem přemýšlel celou tu dobu, co jsi tady nebyla."
,,Jakou?" zvědavě jsem mu prohlédla do očí.
,,Chci, aby jsi se mnou šla na trh a vybrala si tam nějaký meč. Ber to jako poděkování za to, že se tu taháš s někým, jako jsem já," usmál se.
,,No..." chtěla jsem říct ještě několik námitek, ale protože jsem věděla, že už by to bylo zbytečné, jelikož Kuro se nedá jen tak přesvědčit, návrh jsem zamítla a usmála se na něj.
,,Jsi moc hodný. Půjdu ráda," přikývla jsem.
,,Díky. Udělala jsi mi radost," usmál se a rukou naznačil, abych ho následovala.
Rozešli jsme se směrem do centra města, kde jsou podle Kura ty nejlepší trhy. Seženu tam prý vše a vcelku za dobrou cenu.
Cesta probíhala v klidu. Jen jsem se párkrát zeptala, na co byly některé věci, které jsem zahlédla a které mě zaujaly.
Dorazili jsme k jednomu obrovskému stánku.
Hned jsem musela vykulit oči, protože se mi naskytla možnost vidět nádherné meče a dýky, dokonce i štíty, nebo i všemožné luky s šípy.
,,Vyber si, cokoliv budeš chtít," pověděl mi Kuro. Usmála jsem se na něj a šla se podívat na tu krásu, z které si, díky Kurovi, něco i odnesu.
Prodávající mě mile pozdravila nabídl, že mís výběrem pomůže. A pak, že Spriggani nejsou milá rasa. Usmála jsem se v duchu a po očku zkontrolovala Kura, který si také něco prohlížel.
,,To se těžké. Nemohu se rozhodnout," chytla jsem se vyčerpaně za hlavu. Rozhodovala jsem se mezi normálním, těžkým a dobře vypadajícím, mečem a katanou, která vypadala jednoduše a lehce.
,,Hele... To bude dobré. Společně to zkonzultujeme," usmál se na mě Kuro.
,,Děkuju," vděčně jsem se usmála a pečlivě poslouchala jeho slova.
,,Takže, s mečem máš už nějaké zkušenosti, že? Doporučuji vybrat si něco, na co budeš zvyklá budeš to umět ovládat. A s katanou... Slyšel jsem, že s katanou se dají dělat kouzla a i když vypadají jednoduše, jsou opravdu mocné. Dají se dobře ovládat a díky jejich lehkosti se budeš pohybovat rychle." ukončil svůj pečlivý výklad.
,,Díky, ale..." nechtěla jsem ho naštvat.
,,Ale? Co?" zajímal se.
,,Moc mi to nepomohlo," usmála jsem se.
,,A-Aha... Promiň. Nevím, co bych už o tom mohl říct," pousmál se.
,,Ne ne, řekl jsi mi toho opravdu dost a toho si vážím," mrkl jsem na něco a usmála se. ,,Myslím, že už vím, co si vyberu..."
,,Opravdu? Jsi si jistá?" podíval se na mě s výrazem ještě-si-to-můžeš-rozmyslet, ale já zavrtěla hlavou.
,,Jsem si jistá. Nepotřebuji, aby ta věc vypadala kdovíjak úžasně. Mám ráda jednoduchost a to mi bude určitě stačit," přišla jsem k tomu muži, který spravuje tento stánek, a ukázala na věc, kterou bych si chtěla vzít.
,,Takže katana vyhrála?" zeptal se s úsměvem Kuro a já přikývla.
,,Je stejně jednoduchá, jako jsem já," zářivě jsem se na něj usmála.

Aaaaaa, moc se omlouvám >_<
Trvalo to dlouho, měla jsem velké problémy s uložením, a nebylo to jen u tohoto příběhu.. :(
Před pár dny mě to tak moc srazilo, že už jsem si řekla, že napíšu do popisku 'pozastavuje se', ale pak se stal zázrak...
Wattpad se mi včera aktualizoval a vše bylo, jako dřív :D
A pak jsem zjistila, že to byla moje hloupost, protože jsem neměla zaškrtlou automatickou aktualizaci, takže kdybych včera nešla na Google play a nezaktualizovala to sama, asi by Vám dnes žádná kapitola nepřišla :C
Takže se moc omlouvám!!
A důvod, proč jsem přidala kapitolu dnes a ne zítra je ten, že v neděli se pokusím vydat další, abych Vám to nějak nahradila :)
Tak doufám, že se alespoň trošičku těšíte a odpustíte mi to ^^

Přeji hezký zbytek svátečního dne^^

A díky moc za všechny hlasy :3