Love in Swordland [POZASTAVENO]

16. Začátek pravdy

Stále jsem se procházela kolem všech zbrojí, ale nic a nic najít. Všechny zbroje byly krásné, ale některé byly až moc přehnané a to se mi moc nelíbí.
Mám ráda lehkost. Chtěla bych něco, v čem bych se cítila volně a ne uzavřeně.
Toho prodejce, který mi to tady všechno ukazuje, jsem nechala jít napřed, abych se mohla loudat a přitom se koukat na některé kousky, které by mě třeba mohli zaujmout.
A najednou jsem ji uviděla.
Byla tam a pohledem mi říkala, abych si ji koupila.
,,Tahle se mi líbí..." řekla jsem a šla se podívat z blízka.
Je opravdu nádherná.... Nedá se to popsat jinými slovy...
,,Tuhle by jste si přála?" zeptal se mě prodejce, když si všiml, jak zasněně se na ni dívám.
,,Ano. Asi bych si ji nemohla vyzkoušet, že?" smutně jsem se na něj usmála.
,,Ehm, no... Bohužel, slečno. Zbroje se vytvářejí a hned prodávají. Kdyby jste si ji oblékla, mohl by z ní vypadnout nějaký předmět, který by hned patřil vám, ale už by jste tu zbroj nemohla vrátit. Musela by jste si ji koupit." vysvětlil mi.
,,Chápu, ale i přesto... Bych si ji chtěla koupit." usmála jsem se na něj.
,,To jsem rád. Hodí se k vám." také se na mě usmál. Hned na to mi řekl, že mi pošle 'mojí objednávku', kde bude stát její cena.
Přede mnou se objevila tabulka, kde stálo 'Přeje si přijmout tento produkt (Armor of Charm) do inventáře?'.
,,To v závorce je název produktu." řekl mi ještě. ,,Jinak zbroje většinou pojmenováváme podle toho, co dovedou."
,,3.000 000 córů?!" zakuckala jsem se, když tam na mě vyskočilo 'Vložit 3.000 000 córů do produktu'.
,,Vybrala jste si jednu z nejlepších, kterou tady máme." zvedl ruce do obranného gesta prodejce a já se párkrát nadechla a zase vydechla. Opět jsem se uklidnila a usmála jsem se na něj.
,,To za to přece stojí." mrkla jsem na něj a klikla na Vložit
Peněz jsem měla hodně hlavně z různých úkolů, které jsme dělala celý rok. Chtěla jsem si pořádnou zbroj koupit už dávno, ale nenaskytla se mi šance, kdybych si ji měla jít koupi.
Ale teď ta šance je.
Na řadě je 75.patro a hráči, kteří byli v patrech níž říkají, že to je stále těžší a těžší.
,,Snad se vám zbroj bude hodit. Pokud v ní bude nějaký předmět, objeví se, až si ji obléknete." usmál se na mě a já přikývla.
,,Dobře a...moment." trochu jsem se zarazila, když mi něco došlo.
,,Když teda říkáte, že ty předměty získáte až když je obléknete, proč si je tedy neobléknete samy a předměty si z toho nevezmete?" podívala jsem se na něj tázavým pohledem. Nemám v plánu obchodovat s nějakým černým obchodem a nechci, aby mě někdo takhle podváděl.
,,To máme jako výrobci zakázané. Server nám to zakazuje." podíval se na mě upřímným pohledem.
,,No...tak dobře..." přestala jsem ho už obtěžovat. Poděkovala jsem, rozloučila se a vyšla ven z obchodu.
Sedla jsem si na svou oblíbenou lavičku před fontánou a podívala se do svého inventáře, kde jsem si našla svoji nejnovější položku.
Nechtěla jsem ji teď hned použít, jen jsem si přečetla všechny údaje o ní. Navíc mám v plánu si jí vzít až na boj s Bossem v 75.patře.
Moc se mi líbí její jméno.
,,Armor of Charm, tedy Brnění Šarmu." usmála jsem se do tabulky a pak ji hned zavřela.
Povzdechla jsem si, opřela se více o lavičku a zavřela oči.
Zbývá ještě pět dní do setkání s Heathclifem.
A proč se s ním mám vlastně setkat?
Do zprávy mu to napsat nemůžu, má prý rád, když mu věci řeknete rovnou do očí. Zní to pak víc věrohodně.
Musím mu říct, že nás tam přijde málo a že nemáme dostatek členů. Počkat... Neměla jsem náhodou něco udělat...?
,,Sakra! Lila!" zvedla jsem se z lavičky a rychle běžela do guildy.
Nechala jsem ji tam na vyhazování členů samotnou! Teď si o mně určitě bude myslet, že jsem příšerná velitelka, která se nestará o svoje členy...
,,Lilo! Omlouvám se! Já-!" vtrhla jsem do guildy, když v tom jsem spatřila něco, co mě donutilo spadnou na kolena. C-Co...?
Ten výhled na to něco mi doslova vyrazilo dech. Moje srdce se zastavilo a tep taky. Je tohle zlomené srdce?
Dívala jsem se. Dívala jsem se na ni a na něj. Evidentně jsem je v něčem vyrušila.
,,Kaitlin, ty vždycky víš, kdy máš přijít." ne moc hezky se na mě Hiroki usmál a Lile něco pošeptal. Ta si jen rychle poupravila vlasy a s červenajícími tvářemi odešla pryč z místnosti.
Jen jsem tam tak dřepěla na kolenou a stále nedokázala uvěřit tomu, co jsem před chvílí viděla.
....Líbali se....!
,,Achjo... To jsi neměla vidět." podrbal se Hiroki na zátylku. Vypadal, jako by ho to hrozně moc mrzelo, ale věděla jsem, že blafuje.
Sklopila jsem hlavu dolů, aby mi spadaly všechny mé vlasy do obličeje a aby mě nemusel vidět, jak brečím.
Slzy mi tekly po tvářích a snažila jsem se sama sebe přesvědčit, abych kvůli němu nebrečela. Čekala jsi to Kaitlin, ne?
I přes to jsi mu věřila a nechala sis od něj zlomit srdce.
Neměla bys být tak důvěřivá.
To všechno jsem si začala vyčítat.
,,Počkej, ty brečíš? Uh... No, je to tvoje chyba. Neměla jsi sem chodit." Co to říká? M-Mo-Moje ch-chyba?
Tohle mi přece nemohl říct... Tohle není on...! Hiroki...
Sehnul se ke mně a prstem mi nadzvedl bradu tak, abych se na něj podívala.
,,Vypadáš fakt-" ,,Nedotýkej se mě!" odstrčila jsem jeho ruku z mé tváře pryč a naštvaně se na něj podívala. Chtěla jsem, aby věděl, že od teď to mým pohledem mezi námi končí.
,,Hajzle." řekla jsem hrubě a vstala ze země. Utřela jsem si všechny slzy a chystala se odejít. Když v tom...
,,Proč jsem asi tak po tobě chtěl, abys vyhodila některé členy? Myslíš, že to všechno byla jenom náhoda?" začal. Jeho otázky jsem moc nepochopila a tak jsem zastavila a otočila se na něj.
,,A teď říkáš zase co? Snažíš se mě zase dostat na kolena? Nebo co?" hodila jsem na něj nenávistný a zároveň i pobavený pohled. V pohledech jsem byla vždycky dobrá.
,,Dá se to tak říct. Víš... Už dávno jsem se ti chtěl pomstít za to, jak si se mi jednou vysmála a ponížila mě přede všemi." pokrčil rameny.
,,Co?"
,,Bylo to tehdy, jak jsi hodně zesílila... A já jak debil jsem předstíral, že se ti za všechno omlouvám a přidal se k tvojí guildě." rozvětvil to a já se začala držet zpátky, abych ho tady nezabila. Bylo mi jasné, že mě chce jen vyprovokovat.
,,Chceš guildu pro sebe, že je to tak?" zasmála jsem se.
,,Už od začátku... Když jsem byl ještě obyčejný člen, často jsem se přidával k debatám o velitelství a vždycky jsem se všichni shodli, že ty se na velitelku nehodíš. A tak jsme si vytvořili stranu. Já byl jejich velitel, věřili mi... To se mi opravdu hodilo a tak jsem jim řekl, aby mě před tebou začali chválit, abych povýšil. Tys byla tak hloupá a ze mě si udělala místovelitele, z čehož byla naše strana velmi nadšená. A pak to bylo dokola... Den, co den jsem se s nimi scházel a donášel jim všechny informace, které si mi ty říkala. Dokonce i to, aby si vyhodila nepotřebné členy, jsem si vymyslel." dokončil.
Zaťala jsem všechny zuby a tiskla k sobě pevně pěsti. Krev se ve mě až vařila a já měla pocit, že za chvilku vybuchnu.
Všichni kolem mě mi akorát lhali...

No? :D Nastal čas zápletky xD
Co si o tom myslíte? :)
Děkuji moc, že si příběh čtete :3 (hlavně děkuji tobě, @Uzumaki-Kaiya<3)
Ahoj u příští kapitoly! ;D