Love in Swordland [POZASTAVENO]

31. Další pocity

Sešla jsem schody a chystala se jít do obýváku, když v tom mě do nosu praštila vůně jídla. Jenže pak mi došlo, že to voní spíš jako spálenina. Bože, snad to není...
,,Co jsi to udělal?!" vyděsila jsem se a rychle běžela vypnout a otevřít troubu, aby kouř mohl ven. Byl černý, jako uhel.
,,Co se- A doprdele..." přišel za mnou Hiroki.
,,Nestůj tady a běž otevřít okna!" rozkázala jsem mu, vzala utěrku a párkrát s ní zamávala, abych od z té trouby dostala veškerý kouř a neudusila se jím. To si že mě dělá srandu!
Fakt mě naštvalo. Nejen, že mi zkazil náladu, když se mě zeptal na Kazukiho, ale ještě k tomu mě nutí za něj žehlit problémy, který si sám dělá. Copak si neumí ohlídat něco tak primitivního?
,,Už jsou otevřená," přišel za mnou. A co?
Protočila jsem nad jeho blbostí oči a vyndala ten kus plechu s něčím... černým, o čem se nedá říct, že je jídlo. Plech jsem položila na linku a vyčerpáním z toho, jak už to tady nezvládám, se posadila na zem a opřela si záda o skříň. Jak to tu vůbec přežiju? Z chvilku tu podpálí celý barák a oba budeme na ulici. Teda, on. Já budu v pohodlí v děcáku... Fakt super.
,,No... Asi už vím, proč vaří spíše ženy..." podrbal se na zátylku a nervózně se usmál.
,,Víš, co jsem ti snad řekla, ne?" začala jsem vážným tónem a naštvaně se na něj podívala. ,,Když budeš chtít něco uvařit, udělám ti to. Copak mi nevěříš? Nebo si snad myslíš, že je to pro mě až tak moc náročné, že se na tebe vykašlu a půjdu do pokoje?"
,,Ehe... To ne," pousmál se.
,,Jen mi došlo, že asi nebudeš v náladě, kdy mě budeš chtít vidět a něco pro mě udělat." vysvětlil.
,,O tom jsme se už bavili," povzdechla jsem si, zvedla se a došla k němu. ,,Jak jsi řekl. Já dělám domácí práce a ty mi za to dáváš bydlení, chápeš?"
,,Ch-Chápu..." Huh? T-To je snad poprvé, co je nervózní...!
Cítil se snad provinile? Ano, ovšem, že by měl, ale vždyť jsme to už vyřešili, tak co se děje?
Nikdy jsem ho takového neviděla. Dost mě to překvapilo.
,,Jsi v pohodě?" promluvila jsem po chvilce ticha, ještě pořád naštvaným tónem.
,,Jsem," zvedl hlavu.
,,Ale...?" pozvedla jsem jedno obočí, když jsem poznala, že to není ještě všechno.
,,Zkrátka... Jsem poprvé v situaci, kdy nevím, co dělat." přiznal se.
Alespoň se přiznal, ale jak to proboha myslel?
,,Co se děje?" povzdechla jsem si nedočkavě.
,,A-Asi pojedu na měsíc do Ameriky,"
,,...Co?" párkrát jsem zamrkala.
,,Pojedu do Ameriky... Už za dva měsíce," podíval se mi do očí.
To nemyslí vážně!
,,Ale proč?" zeptala jsem se smutně a sklopila zrak dolů. Nechá mě tady samotnou? Nerada to přiznávám, ale sama to tady bez něj nepřežiju...
,,Kvůli jedné schůzce. Je to opravdu důležité a musím tam jet." odpověděl.
,,Ale i tak!" zvedla jsem hlavu a postupně začala zvyšovat hlas. ,,Necháš mě tady? Co asi tak budu dělat! U-Už jsem si zvykla na to, že tu s tebou bydlím! A-... Ne, p-promiň. Vím, že mě nemáš rád a nejradši bys mě dal do děcáku. V-Vím t-to... t-takže..." už jsem nechtěla pokračovat. Nevěděla jsem, jak.
Pravda, že mě neměl rád, mě opravdu bolela. Věděla jsem, že jsem ta, kterou ze srdce nenávidí a nedivila bych se, kdy by odjel a navždy mě opustil. Vím, že by to udělal. Jak mi řekla Ayane; chtěl mě i zabít, jen aby mě už nemusel vidět a mohl se mě zbavit...
,,Proč brečíš?" zeptal se najednou. Utřela jsem si pár slz a podívala se na něj.
,,P-Protože mi hrozně chybějí rodiče..."
Tímhle jsem ho možná trochu zaskočila, ale byla to pravda. Hrozně moc mi chyběli a hlavně jsem teď nikomu nemohla říct ,,táto" nebo ,,mamko". Těch okamžiků bylo hodně, ale na můj mladý život hodně málo.
,,Taky mi chybějí, ale s tím už nic nemůžu udělat." reagoval trochu naštvaně. Urazila jsem ho snad?
,,Musíš se s tím už smířit, nemůžeš pořád brečet. Nic už ti je nevrátí, tak se probuď."
,,S-Snažím se!... Přestaň dělat, že jsi chytřejší než já..." Určitě tyhle řeči jen předstíral. To je celý on..
,,Bože, poprvé za život se snažím být na tebe milej..." povzdechl si.
,,J-Jdu spát, jsem unavená..." otočila jsem se a šla ke schodům.
,,Počkej, to ani neochutnáš to, co jsem uvařil?" zavolal ještě na mě.
,,Myslíš ten blaf, co jsi upekl? Ne, díky, to radši budu hladovět." odpověděla jsem mu tak, aby ho to naštvalo a se spokojeným úsměvem šla do svého pokoje, kde jsem sebou plácla na postel.
Tenhle den byl už tak vyčerpávající a to je teprve začátek týdne...
,,Ani jsem se nevysprchovala.," vzpomněla jsem si a sedla si.
Ne, na to jsem moc líná a unavená. Změnila jsem rychle názor a zachumlala se pod peřinu.

Další den, ve škole

Skončila druhá hodina a začala přestávka. Moc jsem se o předchozí hodinu nesoustředila, protože už jsem se nemohla dočkat setkání s Kazukim, na které jsem se domluvili.
Opustila jsem třídu a chodbou došla až ke schodům, abych se dostala do vyššího patra, když v tom jsem si všimla Kazukiho, jak zrovna schází schody.
Usmála jsem se a mávla na něj rukou, aby si mě všiml, protože studentů tu zrovna procházelo opravdu hodně a nevím, zda by mě mezi nimi zahlédl.
Až teď jsem si všimla, že jde vedle něj nějaká holka a povídá si s ním. Začala jsem se cítit trochu žárlivě a s máváním ruky přestala. Ale notak! Nebudu přece hned žárlit! Určitě je to jen jedna z jeho spolužaček.
Nakonec si mě všiml a s úsměvem ke mně přišel, i ona přišla.
,,Ahoj, jak bylo?" zeptal se mě a opatrně mě objal, aby si nás nevšimli žádní učitelé. Nikdy nevíte, kde ty stíhačky, co mají dozor, můžou být...
,,Dobře... asi," posmála jsem se a podívala se na jeho... společnici, která se na nás usmívala.
,,Chtěl jsem ti někoho představit," usmál se Kazuki, chytil mě kolem pasu a donutil mě jít k ní blíž.
,,Tohle je Minako, Minako, to je Mika-chan, o které už jsem ti vyprávěl." seznámil nás.
,,Moment, co jsi jí o mně vyprávěl?" začala jsem trochu nevhodně a na Kazukiho se podívala zvědavým pohledem.
,,Hehe, ale nic. Jen to, že jsi ta nejúžasnější holka, kterou znám." usmál se. Zatraceně. Vždycky ví, jak mě dostat...
,,Moc mě těší, Miko-san." ozvala se Minako.
,,Uhm, mě také." zamumlala jsem slušně a podala si s ní alespoň ruku, ale jen ze slušnosti...
,,Hele, hrála jsi už tu hru? Jaká byla?" zeptal se mě Kazuki.
Zprvu jsem vůbec nepochopila, co tím myslel, ale pak mi to hned docvaklo a já mu odpověděla.
,,Jo, hrála... Docela fajn, není to jako SAO, ale myslím, že mě to bavit bude." pousmála jsem se.
,,Omlouvám se, že vám lezu do rozhovoru, ale ty hraješ ALO?" zeptala se mě Minako. No, trochu vlezlá je, ale to mi teď nějak moc nevadí... A hlavně mě její otázka vcelku zaujala.
,,Jo, hraju. Proč?"
,,Já také!" radostně se začala usmívat. Jak jsem si o ní mohla myslet, že by mi mohla převzít kluka? Vždyť je naprosto super!
,,Ty jí také hraješ?! To je moc fajn! Potřebovala bych někoho, kdo by mě v té hře trochu provedl." začala jsem se s ní normálně bavit.
Je fakt, že u mě si lidé získávají důvěru tím, jak se nejdříve projeví. Většinou se hned do rozhovorů, mezi neznámými lidmi, nepřidávám, protože chci nejdříve zjistit, jak se ve společnosti chovají.
,,Moc ráda tě tam provedu," usmála se a stoupla si vedle mě.
,,Konečně budu mít někoho, s kým si budu moc pořádně zatrénovat." zasmála se.
,,To by bylo super!" usmála jsem se.
,,A na mě jste nezapomněli, že?"
Ups... Byl tak potichu, že jsem na něj v těch rozpacích úplně zapomněla.
,,Ovšem, že ne. Můžeš nám vždycky připravovat večeři, až se odhlásíme." pousmála se Minako a já vybuchla smíchy.
Minako není opravdu špatná a vypadá to, že jsem si přeci jen našla novou kamarádku, kterou budu ve škole potkávat.

Jaaaj...
Dobře, můžete klidně na mě nadávat, zasloužím si to ;)
Jen bych chtěla, aby jste pochopili a věděli, že jsem psaní nestíhala kvůli škole :) (Už to začíná...)
Zvykám si na svůj rozvrh, různě ještě dokupuji další pomůcky a hlavně se snažím chodit co nejdříve spát, abych vůbec ráno vstala. (sice v 5:30, ale kvůli dojíždění je to opravdu hrozná záležitost :D)

No, pokusím se i větší čas na psaní a ty dvě kapitoly, které vám za mojí špatnost dlužím, sem hodím co nejdříve ;)
Alespoň to se pokusím slíbit :D

A nyní pár věcí ke kapitole...
Hádám, že u obrazovky právě zíváte.. :D
Opět je to nudné, ale jak říkám, bude to za chvilku lepší ;)

Tak se mějte hezky a užijte si zbytek dne^^

PS: Viděl jste někdo anime Boku no Hero Academia?
Popř.: Máte tohle anime rádi? :D
(Já se totiž do tohoto anime úúúplně zamilovala a neskutečně se těším na další díl :33)
Určitě doporučuji!! ~^_^~