Love in Swordland [POZASTAVENO]

40. Týmová práce 2/2

,,Máme to!" prohlásila jsem nadšeně a plácla si s Kurem.
,,Jsem překvapený... Trvalo nám to zhruba čtvrt hodiny," usmál se na mě. ,,Takže tenhle quest je splněný," řekl a vybral odměnu z toho papíru, který přijal.
,,Vezmi si ji," usmál se a přede mnou se objevilo okénko s dotazem, zda přijímám dar od Kura.
,,A-Ale vždyť... Ty si ji taky zasloužíš! Proč mi ji dáváš?" namítala jsem a na Kura se překvapeně podívala.
Nechci si brát něco, co z poloviny udělal on. Rozhodovala jsem se v duchu a trochu sklopila hlavu. On přece nemůže všechno dělat za mě...
,,Potřebuješ jí... Bude se ti hodit. Věř mi," položil mi ruku na rameno.
,,Víš, dlužím ti toho hodně..." povzdechla jsem si a podívala se mu do očí. Přípomínají mi trochu... Toho kluka..?
,,Nedlužíš," ujistil mě a mrkl na mě.
Já věděla, že ten kluk, kterého jsem potkala, mi ho neuvěřitelně připomíná.. On je Kuro! Jak to, že mi to došlo až teď!?
,,Hele, posloucháš mě?" luskl mi před obličejem prsty.
Trochu jsem zavrtěla hlavou, abych se probrala z myšlenek a podívala se na něj.
,,Poslyš... Nemáš ty náhodou ve skutečném světě šedé oči?" zeptala jsem se ho.
Trochu sebou cukl, pak si povzdechl a podíval se mi do očí.
,,Jak to... víš?" zeptal se překvapeně a já se usmála.
,,Málem jsem do tebe narazila, když jsem běžela na autobus..." vzpomněla jsem si a pobaveně se usmála.
,,Bože, ty jsi ta potrhlá holka, co běžela naproti mně!" ukázal na mě prstem.
,,P-Potrhlá holka!?" nafoukla jsem tváře a zahrála uraženou. Já mu dám... Potrhlá holka...
,,No ovšem, jsi to ty! A já si hned říkal, že si mi nějaká povědomá..." prohrábl se rukou ve vlasech.
,,Hm..." zamručela jsem, otočila se na špičkách a šla pryč. Tak schválně...
,,...Počkej, kam jdeš!" zakřičel za mnou, ale já ho ignorovala. Chtěla bych vědět, co to s ním udělá, když ho teď 'opustím' - beru to jako test přátelství - zajímá mě, jestli mu na mně alespoň trochu záleží.
,,Prosím, počkej..." chytl mě za ruku a donutil mě se zastavit.
,,Já se ti omlouvám... Potrhlá rozhodně nejsi,"
I když jsem nebyla k němu otočená čelem, cítila jsem, jak se usmál. Nevím proč, ale donutilo mě to taky se usmát.
,,Opravdu ne?" promluvila jsem a pomalu se k němu otočila.
,,Na tisíc procent. Jsi úžasná a nevím, co bych dělal, kdybych tě nepotkal..." upřímně se na mě usmál.
Co to je? K-Klid! Uklidni se!
Srdce mi začalo bušit. Bylo to štěstím?
Na tváři se mi objevil radostný úsměv a i když jsem to nechtěla, začali se mi slzami mlžit oči.
,,Ty brečíš?"
,,Co? Jistě, že ne! To si jako myslíš, že budu kvůli tobě hned brečet? Hlupáku!" skryla jsem si dlaněmi tváře, aby nespatřil mé červené tváře a zavřela oči. Úsměv mi ale nezmizel.
Hlupák! Je to jen obyčejný hlupák! Nic víc!
,,Aww, to je tak roztomilý! Rozplakal jsem malou holčičku," usmál se na mě, své ruce dal kolem mého těla a přitáhl si mě k sobě.
Trochu mě to překvapilo, ale i přesto jsem se k němu schovala a přitulila se.
,,Kolik měříš?" zeptala jsem se.
,,Asi 183 centimetrů," uchechtl se a trochu se odtáhl.
,,Jsi moc vysoký, mám skoro o dvacet cenťáků míň než ty,” pousmála jsem se a rozpustila naše krásné objetí. Udělala jsem pár kroků dozadu, abych nebyla tak blízko a tím se vrátila do stejné blízkosti vztahu, kterou jsme měli.
,,Půjdeme plnit ještě nějaký quest? Baví mě to," navrhla jsem a ušklíbla se.
,,Tak jo, ale jsem zvědavý, jak dlouho tě ještě budou bavit. Připrav se na to, že budou těžší." řekl mi ještě a rozešel se se mnou na zpáteční cestu k teleportu, kde jsme se přemístili zpátky do města.

***

,,Rozumíš tomu?" zeptal se mě asi po desáté, když mi vysvětloval šerm.
Od toho prvního questu uběhla asi jedna hodina a my mezitím splnili další tři questy. Byli jednoduché - Kuro je nazval oddechovými - a teď, protože už jsme byli trochu unavení (bylo něco kolem jedné hodiny ráno) jsem ho přesvědčila, aby mě naučil šerm, který budu v budoucnu potřebovat.
,,Něco si pamatuji, takže ano. Zkusíme si tedy dát duel?" zeptala jsem se s jiskřičkami v očích. Dlouho jsem si žádný nedala, potřebuji se vyřádit!
,,Tak dobře, ale varuji tě. Jsem na tebe až moc dobrý," zasmál se a postavil se do bojové pozice.
Také jsem se tak postavila a podívala se na něj.
,,Co ty víš. Třeba se ve mně probudí mé dřívější schopnosti boje a ty budeš v háji," mrkla jsem na něj."
,,Ts, uvidíme." ušklíbl se a vyrazil proti mě.
Byl opravdu neskutečně rychlý, jeho akci jsem nečekala a tak jsem meč použila pouze na odraz, jenže pak se stalo něco, co mě opravdu dostalo...
Zlomil mi meč.
,,To... N-Není... Jak..." vykoktala jsem ze sebe nevěřícně a spadla na kolena. Vzala jsem do ruky druhý ulomený kus, ale asi po pěti sekundách se rozpadl na malé částečky.
,,Sakra. Promiň, to jsem nechtěl... Jsem opravdu hlupák," začal si to dávat za vinu.
,,Hlupák jsi, v tom máš pravdu," řekla jsem tišším hlasem a podívala se na něj. ,,Ale tvoje chyba to není. Tenhle meč není z žádného questu ani z pokladu nebo tresoru. Měla jsem si obstarat lepší meč už hned na začátku," pousmála jsem se a sklopila hlavu. ,,Promiň, asi jsem tě zklamala, že?"
,,C-Co to říkáš!?" přiblížil se ke mně a chytil mě za ramena. ,,Ty!... Ty jsi tak..." zadrhával se. Potom sklopil hlavu a začal se uklidňovat.
,,Jsi paličatá... Jsi tak neuvěřitelně paličatá, až mě to těší..." zašeptal, ale já ho slyšela.
,,Co to znamená?" trochu jsem se lekla jeho chování a snažila se zůstat v klidu.
,,J-Já... I když jsem nechtěl, tak jsem se do tebe zamiloval!" výkřil ze sebe a podíval se do mých vytřeštěných očí. ,,Vidíš, co si se mnou udělala? Měl jsem skvělý život! Lidé se ode mě vzdalovali na kilometr, protože se mě báli. Nikdo se se mnou nebavil, rodiče jsem nenáviděl, všechny jsem nenáviděl!" začal být až děsivý.
,,Ale pak ses tu objevila ty! A všechno si mi totálně zničila! Řekni mi, proč jsem teď tak šťastný, když jdu hrát tuhle hru? Proč jsem na každého tak milý?" podíval se mi znovu do očí a já poprvé za tu dobu, co ho znám, spatřila jeho slzy.
,,K-Kuro..." zašeptala jsem, stále v šoku z toho, co mi právě řekl.
Nevěděla jsem, co mu mám říct, aby se alespoň trochu utišil. On nebyl tip, kterého by teď utišeli konějšivá slova. Potřeboval něco jiného... Jenže co?
Navíc, teď to nevypadalo, že by chtěl utišit ode mě. Pokud jsem mu svou přítomností zničila jeho život, tak pro něj teď musím být nejvíc nenáviděná osoba, ne?
Tak proč se ale do mě zamiloval?
,,Ještě něco mi chceš říct?" zeptala jsem se tichým hlasem.
,,J-Jo... Je t-toho hodně. Hlavně ti to všechno musím vysvětlit," sklopil hlavu s provinělým výrazem.
Položila jsem mu ruku na tvář a trochu se na něj pousmála.
,,To zní jako dobrý plán,"

***

Zpátky v reálném čase, neděle

Uplynul den od toho, co se mi Kuro svěřil se svým životem.
Nechápu to. Celý život jsem si myslela, že mě potkaly opravdu strašně věci, ale celou dobu to byl právě Kuro, který zažíval peklo.
Jeho rodiče jsou podle něj ti nejhorší lidé na světě. Jeho otec je drogový dealer, který se doma ukáže jednou za měsíc a jeho matka je alkoholička, která pracuje v baru. Kvůli jeho matce byl na základce dva roky šikanovaný, protože v tu dobu pracovala někde v bordelu a po většinu času byla opírá a dělala před jeho třídou scény.
Šikanování ho opustilo, až když se přidal k jedné partě, díky které se stal silnějším a díky které si z něj lidi, kteří ho šikanovali, brali respekt.
To je vše, co mi řekl. Nemůžu se zbavit těch myšlenek, které pořád dokola myslí na jednu a tu samou věc.
Jinak Hiroki si o mě dělá starosti a cítí se uražený za to, že se s ním teď moc nebavím.
Rozhodla jsem se to zlepšit a tak večer, hned po večeři, jsem za ním šla a pomohla mu nádobím, které chtěl sám umýt.
,,Promiň, že se teď s tebou moc nebavím..." začala jsem se omlouvat.
,,To je dobrý... asi," odvrátil od nádobí pohled a trochu se na mě usmál. ,,Spíš jsem byl na tebe naštvaný, když jsem ti potřeboval něco říct a ty si mě vyhodila z pokoje," objasnil mi.
,,Aha... A co to bylo?" zeptala jsem se.
,,Jen jsem ti chtěl připomenout, že příští týden letíme do té Ameriky, takže si pomalu vybírejte věci, které si zabalíš," oznámil mi.
,,T-To je to tak brzy?" vyděsila jsem se, až jsem málem upustila jeden talíř.
,,Dávej pozor... Jo, vždyť jsem ti to říkal před týdnem." usmál se.
,,Aha. Tak fajn..." doutřela jsem skleničku a jako člověk bez duše odešla do svého pokoje, kde jsem se svalila na postel.
Automaticky jsem si vzpomněla na Kura.
Objala jsem jeden ze svých polštářů a začala potichu brečet.
,,N-Nikam nechci... Proč mi musí vždycky zkazit náladu?"

Fuuha... Dneska o něco delší ;)
Asi bych ten děj měla trochu urychlit, nemyslíte? :D

Moc Vám děkuji za všechny hlasy, komentáře a přečtení!! :3

A jako bonus - taková rada:
Jestli vás už otravujou ti lidi, co pořád říkají : "Anime je pohádka" a "Anime je pro děti", pusťte jim pár ukázek z anime Blood C a určitě jejich názor změníte ;)
(já anime miluji, ale z tohoto anime ani pomalu nedokážu usnout a to jsem viděla pouze useknuté ukázky 0_0)