Love in Swordland [POZASTAVENO]

13. Dvě části mé duše

Nevypadalo to, že by se mu to nelíbilo.
Přitahl si mě ještě blíž a donutil mě se na něho více natisknout, abych ho ještě více líbala.
Najednou na mě zatlačil víc a já pod jehou sílou musela couvat.
Zády jsem narazila až na strom, kde mě k němu, doslova, přitlačil. Líbání tím o něco více prohloubil.
Ale já už nemohla... Potřebovala jsem se nadechnout.
Velmi nerada, jsem pootočila hlavu, abych se vyhnula jeho rtům a mohla se nadechnout.
On ale pokračoval, jen trochu jinde...
Z tváří mi sjel až na krk, kde mě začal sát, aby mi tam udělal pár fialových flíčků. Podle citlivosti jsem poznala, že mi jich dělá opravdu hodně a že nebudou malí.
Jak jsem se tak dívala na krajinu přede mnou, uvědomila jsem si, že se tahle situace brzy vymkne kontrole.
Hiroki mi dokonce sjel až k místům u klíční kosti, kde mi také zanechal pár flíčků.
Lekla jsem se, když mě kousl a rukama jsem ho od sebe v rychlosti odstrčila. Vůbec jsem nechápala, jak sem sama sobě mohla dovolit podlehnout mu. To se až tak moc dobře dokáže ke mně dostat?
Byla jsem na sebe naštvaná.
Dívala jsem se do země a zhluboka dýchala. Nechtěla jsem se teď dívat Hirokimu do očí... Po tom všem, jsem se cítila dost trapně...
,,Deset muflonů a osmnáct tisíc córů." prolomil mezi námi ticho větou, kterou jsem z prvu nepochopila.
,,C-Co?" po dlouhé době jsem se zase na něj podívala.
,,Můj zisk." usmál se. Alespoň, že není naštvaný...
,,Aha..." pousmála jsem se a okamžitě zrudla, když jsem si vzpomněla na okamžiky, které se děli před pár minutami. Moment... Takže to znamená, že se mu to líbilo? Udělala jsem nakonec dobře?
,,Není ti něco?" starostlivě se na mě podíval.
,,C-Co? Ne... J-Jsem v pohodě." nuceně jsem se na něj usmála.
,,Fajn, chceš teda ten podíl?" zeptal se.
,,Eh... Ne, díky." sklopila jsem hlavu. Nevím proč, ale byla jsem smutná. Chtěla bych vůbec v líbání pokračovat...?... Ano.
,,Asi půjdeme domů a... uvaříme to maso, ne?" navrhl. Zněl trochu zklamaně.
,,Dobrý nápad, ale ty jsi šéfkuchař." pokusila jsem se, abych mu tím zvedla náladu a pousmála se na něj.
,,Beru na vědomí." uchechtl se a spolu se mnou se vydal na cestu.

Doma

,,Poslyš.... Proč to vlastně musíme vařit u mě?" podivila jsem se. Předtím, mě Hiroki donutil mu dovolit, abychom si to uvařili u mě. No, povedlo se mu to, ale o tak mě zajímá pravý důvod, proč zrovna u mě.
,,Protože mi to tady u tebe připomíná náš starý domov ve skutečném světě." vysvětlil a já se zarazila.
,,Opravdu?" divila jsem se.
,,Jo, cítím se tu, jako doma." usmál se na mě. Trochu jsem se začervenala a zavedla ho do kuchyně, kde jsem z inventáře vytáhla jedno mufloní maso.
Byla jsem opradu ráda, že se mu tady líbí.
,,Co uděláme?" zeptala jsem se ho.
,,Nevím... Máš nějaké dovednosti ve vaření?"odpověděl mi otázkou.
,,No, jo..." znervózněla jsem.
,,Fajn... Tak bys to mohla zkusit uvařit ty." usmál se na mě.
,,Fajn, ale ty mi pomůžeš!" pohrozila jsem mu.
,,Jo, jo, neboj." zasmál se.

Nakonec jsme z toho dali dohromady steak s opečenými brambory a zeleninou.
Musím uznat, že ještě nikdy tak dobře, jsem se ve hře nenajedla... Bylo to výborné!
,,Už nemůžu..." vydechla jsem vyčerpaně a položila příbory na talíř.
,,Dojím to za tebe, jestli chceš." zvedl od svého jídla pohled. A trochu se na mě ušklíbl.
,,Posluš si..." uchechtla jsem se a přisunula k němu svůj talíř. Ten si ho hned vzal a začal jíst i z něho. Nechápu ho... I když, kluci většinou takoví jsou, ne?
,,Povedlo se nám to." pochválil, když dojedl.
,,Souhlasím." usmála jsem se na něho a napila se pomerančového džusu.
,,Půjdeš se mnou do guildy? Potřebuji se podívat, jestli je vše v pořádku." navrhla jsem mu.
,,Hm... Klidně." pokrčil bezproblémově rameny.
,,Díky." usmála jsem se na něj.
,,Chtěl jsem se zeptat... Už víš, že ten tvůj kamarád v černém... sám prorazil do dalšího patra?" zeptal se mě po chvilce.
,,O-Opravdu? Sám?" vykulila jsem hned na něj oči. Tohle jsem nečekala... Věděla jsem, že Kirito je silný, ale nevěděla jsem, že dokáže sám porazit Bossa...
,,Jo... Prý použil nějakou schopnost." zamyslel se.
,,Jakou?" zajímala jsem se.
,,Používal dva meče."
,,Dva meče?!" překvapením jsem na něj zakřičela.
,,Jo."
,,Páni..." pousila jsem se uklidnit. Nikdo takovou schopnost nemá... Jak je to možné?
,,Kdybych ho teď vyzval, tak by mě asi hned porazil, co?" změnil téma.
,,A-Asi jo..." odvrátila jsem od něj pohled. Nechtěla jsem mu už lhát, ale zároveň jsem ho nechtěla schazovat. ,,Poslyš, proč jste tehdy spolu chtěli bojovat?" opatrně jsem se zeptala.
Všimla jsem si, že ho moje otázka moc nepotěšila. Možná jsem se neměla ptát...
,,No... Kdybych ti to řekl, naštvala by ses." podíval se mi do očí.
,,A co? Tak se naštvu... Nebude mi to vadit." řekla jsem optimisticky.
,,Fajn... Bylo to kvůli té holce..." začal, ale nejspíše si nedokázal vybavit její jméno.
,,Asuně-san?" zkusila jsem naslepo.
,,Asi ta... Z provokace, jsem se ji snažil sbalit..." uchechtl se a podíval se dolů.
,,Kvůli Kiritovi?" pozvedla jsem jedno obočí. Možná, že mě to mělo naštvat, ale nenaštvala jsem se. Jak jsem řekla, nevadilo mi to. V tu dobu jsme se nenáviděli a já chápu, že to byla minulost, kterou teď nemyslí vážně.
,,Jo... Nikdy jsem ho neměl rád." usmál se na mě.
,,Já vím... Už od vašeho setkání, jsi se na něj zlomyslně díval..."
,,Ty jsi to pamatuješ?" překvapeně se na mě podíval.
,,No, j-jo... Půjdu umýt nádobí." změnila jsem rychle téma a začala sklízet ze stolu.
Přišlo mi, jako by ho moje odpověď ohromila. Říkám to pozdě, ale já ho i přes tu nenávist vždycky měla ráda.
,,Půjdeme? Chtěla bych to stihnout, než bude tma." zeptala jsem se ho, když jsem skončila.
,,Jo, jasně." odpověděl rychle a spolu se mnou opustil můj dům.
Celou cestu jsme byli v tichosti. Vlastně se ani nedivím... Po tom, co jsme se bavili o minulosti, mi nebylo dobře. Cítila jsem se... zvláštně.
Nevím, jak to popsat. Zkrátka jsme byla mimo z toho, že ho překvapilo, že si tak všechno dobře pamatuji. Obzvlášť, když to souvisí s ním.
,,Kaitlin!" zaslechla jsem Hirokivův hlasitý hlas a následně jsem cítila, jak mě jeho ruce někam odsunuly.
Trochu jsem zamrkala a rozhlédla se.
,,Málem si narazila do sloupu." řekl vedle mě Hiroki a já se na něj podívala.
Byla jsem ještě trochu mimo realitu, ale vzpomněla jsem si, o čem jsem předtím přemýšlela.
,,Promiň." zašeptala jsem a sklopila hlavu.
,,Nic se nestalo, ale měla by ses začít soustředit, jsme už tady." usmál se na mě a ukázal na budovu naší guildy.
,,Dobře..." přikývla jsem.

,,Kaitlin! Máme zprávu od velitele Rytířů krvavé přísahy!" přiběhla hned za mnou Lila, když si mě všimla.
Hned jsem reagovala a překvapeně jsem na ni vykřikla.
,,Opravdu!?"
,,Ano! Neodpovídala jsem, ale velitel Heathcliff se s tebou chce setkat."
,,A proč? Napsal to tam?" zeptala jsem se jí. Nemohla jsem uvěřit tomu, že naše guilda dostala zprávu od velitele nejlepší guildy ve světě Sword Art Online... Rytířů krvavé přísahy! Co by od Nebeských blesků potřeboval?
,,Potřebuje pomoc na poražení dalšího Bossa."

Páni... 200 reads :D
Za to, jak jsem sem nepřidala dlouho kapitolu, si to správně nemám zasloužit :)
Děkuji moc ^.^
No a kdy bude další?
Za dva dny! Počítejte s tím :D
Mám napsané už tři další kapitoly, stačí kliknou na 'zveřejnit' a máte to tady :3
Pa :*