Love in Swordland [POZASTAVENO]

42. Skoro se to stalo

Hirokiho se mi podařilo nakonec vzbudit, ale trvalo mi to opravdu dlouho a neustále žvatlal nějaká slova, kterým jsem kvůli jeho mumlání vůbec nerozuměla.
,,Kam jde-me...?” zamrkal a snažil se zaostřit na kuchyň.
,,Do ložnice... Půjdeš totiž hezky spát,” odpověděla jsem mu a znovu ho nechala, aby se o mě opřel. Chytila jsem ho pořádně kolem zad, aby udržel rovnováhu a pomalinku šla směrem do jeho ložnice.
,,... ložnice... daleko,” zamumlal a opět zavřel oči.
Jen jsem nad tím protočila oči, pořádně ho chytla a dovedla ho k jeho posteli.
Dát ho do postele nebyl až takový problém - jakmile jsem ho už nepřidržovala, sám tam spadl.
Je to s ním strášný... Povzdechla jsem si a přetočila ho na záda, jinak by se tím polštářem brzo udusil.
,,Tohle je už podruhé, co jsem tě sem musela dovést,” posadila jsem se na kraj postele a trochu si promnula své unavené oči.
,,Mhm...” jen zamručel a zavrtal se do peřiny. Sakra, vždyť je vzhůru! To mě chce naštvat tím, že mě nebude poslouchat?
,,Takhle to ale nepůjde. Musíš si vzít dovolenou a trochu se prospat,” navrhla jsem mu a podívala se na jeho obličej.
,,...” Fakt mě chce naštvat!?... Tak dobře, povedlo se mu to!
,,Vnímej mě, ty tupče!” pořádně jsem do něj strčila, až málem spadl na druhé straně z postele.
,,Co blbneš?... Ty si chceš se mnou hrát?” konečně se posadil, ale pak se na mě se zaujatým pohledem podíval.
Už jsem mu chtěla zase vynadat do idiotů, ale potom jsem si všimla, že sedím na druhé půlce postele a tisknu k sobě jeho polštář, který jsem původně po něm chtěla hodit. A ještě v tom tílku a šortkách, to vypadá, jako bych na sobě měla jen spodní prádlo, takže ve finále... Ne! To rozhodně ne!!
,,C-Co? Ne, j-já vůbec-” začala jsem rukama před sebou mávat, abych to nějak přesvědčivě zakecala, když v tom se začal hlasitě smát, až se za břicho popadal.
Začala jsem rudnout...
Smál se mně, že? To je trapné...
,,C-Co?” zakoktala jsem a nepřestala se červenat.
,,Ah-Ale... nic-h...” řekl ztěží mezi smíchem a začal si utírat slzy.
Trochu mě zklamalo, že mi neřekl důvod...
Každopádně, být v jedné posteli se smějícím se bláznem mě už nebavilo, tak jsem mu jednoduše řekla ''dobrou" a vstala z postele.
,,Ne ne ne! Ty budeš spát tady,” chytl mě za ruku a stáhl mě do jeho postele, kde mě přikryl dekou a divně se ke mně začal tulit. On..!
,,Dej ty ruce... PRYČ!” zapištěla jsem, když mě objal rukou kolem pasu a hned po kopnutí do jeho slabého místa se alespoň dostala pryč z jeho objetí.
Sama jsem se zabalila do jeho peřiny, otočila se zády k němu a nepřestala se červenat - vzteky.
T-To přehnal! Byl moc blízko...
,,Nebuď naštvaná,” uchechtl se a prsty mi začal jezdit po zádech, která jsem peřinou, bohužel, zakrytá neměla a po kterých mi naskočila husí kůže. Neměl ho náhodou bolet jeho rozkrok..?
,,Nedotýkej se mě...” zašeptala jsem.
,,Ale já chci,” řekl. Cítila jsem, jak se přitom ušklíbl.
Zavřela jsem oči, když v tom jsem si uvědomila, že jsou teprve čtyři odpoledne. Co tady vůbec dělám?
,,Proč tohle děláš?” zeptala jsem se se zájmem a potočila hlavu tak, abych na něj viděla.
,,Už jsem ti to řekl. Protože chci,” usmál se a rukou, kterou mi před tím hladil záda, se přesouval stále níž, a když narazil na peřinu, jednoduše ji ze mě odstranil.
Nevím, co to se mnou bylo. Jako by mě něčím zmrazil nebo mě svým pohledem paralyzoval...
Nehnula jsem ani brvou, jen jsem se dívala do jeho očí a pomalu se nadechovala a zase vydechovala.
Pořád jsem ležela na boku, ale pak se to změnilo, když si mě sám přetočil a já se objevila v nové poloze.
Ležela jsem na zádech a on, i s tím svým neodolatelným úsměvem, byl nade mnou. Byl opravdu blízko; tak moc blízko, až jsem se bála toho, jak to tu nakonec dopadne, když to rychle nezastavím.
Jenže co mám dělat, když mi pohledem doslova říká, abych se ani nehnula?
Musíš něco udělat! Rychle, dělej! Teď!... Tak, teď!
,,Přestaň...” zašeptala. Alespoň něco...
,,Copak?” ušklíbl se a prsty dal na stranu mé pramínky vlasů, které se nacházely na mém hrudníku.
To tílko jsem si neměla brát... Vždyť se mu teď úplně nabízím!
,,Prosím,” opět jsem zašeptala.
,,Co za to?” nadzvedl hlavu a já se zamyslela.
,,Uhm... Než něco řeknu, můžu se zeptat... Budu mít v Americe svůj vlastní pokoj?” trochu jsem se začervenala nad tím, co za nápad mě to napadlo a trochu od něj odvrátila pohled.
,,No, nechtěl jsem tě naštvat, takže jsem zařídil, že každý bude mít svůj vlastní pokoj. Nerad bych, aby byl můj překladač pořád nervózní z toho, že je se mnou na pokoji...” pousmál se.
Docela mě potěšilo, že na mě takhle myslel, ale podle toho, co mě zrovna napadlo, mi to stejně bude k ničemu. A... S tím překladačem si to mohl odpustit...
,,Tak to zruš. Budu s tebou spát na pokoji,” zavřela jsem rychle oči, protože jsem těch slov prostě litovala... Ale doufala jsem v to, že mě teď pustí a nic se nestane.
,,To by jsi pro mě udělala?” zeptal se vcelku překvapeně a ruce dal ze mě pryč.
,,J-Jo... ale musíš mi slíbit, že už tohle nikdy neuděláš,” řekla jsem vážně.
,,Tak jo,” usmál se. ,,Pokud nebudeš chtít ty sama, tak si na tebe nic zkoušet nebudu. Slibuju,” mrkl na mě a konečně ze mě slezl.
Trochu mě dostalo, co řekl, ale rozhodla jsem se, že to budu ignorovat.
,,Tak jdi spát. A kdyby jsi se probudil a měl hlad, tak budeš mít na stole pizzu,” opět jsem s ním komunikovala, jako předtím a zvedla se z postele.
,,Šunkovou!” zakřičel ještě na mě a já odešla z jeho ložnice.
Než jsem ale došla do kuchyně a o objednala nám pizzu, cestou jsem se stavila v koupelně, kde jsem si umyla obličej a podívala se na sebe do zrcadla.
Jsem idiot.
Proč jsem to nechala zajít tak daleko? Proč jsem ho vůbec nechala, ať si se mnou dělá, co chce?
Neustále jsem si pořád dokola kladla tyhle a podobné otázky. Co když v té Americe... neodolám?
To se nesmí stát!
Obličej jsem si utřela ručníkem a vydala se do kuchyně, odkud jsem nám objednala dvě pizzy.
Ty do půl hodiny dorazily, takže jsem se konečně mohla po dlouhém dni najíst.
Když jsem dojedla, rozhodla jsem se, že se půjdu osprchovat, ale než jsem tak udělala, zastavila jsem se u ložnice, kde jsem škvírou nakoukla dovnitř.
Hiroki spal.
Jen jsem se trochu pousmála zavřela mu dveře a odešla se vysprchovat.

Něco pro Kaiya-san.. xD
Snad se líbilo^^

Lidiii, moc Vám děkuji za 1,5 K přečtení :3
Jak jste to dokázali? :D
Chtěla bych Vám dát takový menší dárek v podobě nového coveru, který zítra (možná) změním, takže doufám, že se bude líbit^^

Díky moc a ahoj :3