Love in Swordland [POZASTAVENO]

33. Quest

Doma

,,Měla by ses učit," upozornil mě Hiroki.
,,Nechci, nebaví mě to!" odsekla jsem mu. Proč mě pořád musí poučovat?!
,,A ty snad chceš být hloupá?" zasmál se.
Trochu jsem se nad tím zamyslela, ale nevěděla jsem, co mám odpovědět.
Kdyby by tady teď nebyl, šla bych se opět ponořit do toho úžasného světa. Nemusela bych opět vnímat tuhle krutou realitu, která mi teď dělá všechno naschvál.
,,Fyzika mi šla, můžu tě doučovat," navrhl a já pozvedla jedno obočí.
,,Vždyť už mám doučování a od tebe ho rozhodně nepotřebuji,"
zavrtěla jsem hlavou.
,,Jak chceš, ale kvůli tobě bych si klidně na to čas udělal..." pousmál se. Co to...?
,,N-Ne! V žádném p-případě!" začervenala jsem se, když se mi v hlavě vyplodila vskutku divná myšlenka.
Rychle jsem se otočila a šla do svého pokoje, kde jsem si lehla na postel a polštářem si zakryla svůj červený obličej.
Proč se cítím tak zvláštně? Zeptala jsem se sama sebe a pomalu z pod polštáře vykoukla.
Když jsem se podívala na pravou stranu, uviděla jsem hru a svůj AmuSphere.
Hned jsem dostala chtíč si ho nasadit na hlavu a hru si zahrát. Potíž byla v tom, že jsem neustále myslela na to doučování z fyziky, které mi navrhl Hiroki a mě to nutilo červenat se.
Je to trochu klišé, když už mám doučování od učitele, pak jedno od Ayane a teď se mi nabídl i Hiroki. Musela jsem se nad tím usmát...
,,Yosh," povzdechla jsem si, vstala a zamknula pro jsitotu dveře - odteď to budu dělat vždycky.
Vzala jsem však potřebné, lehla si na postel, zapojila hru a přihlásila se...

Objevila jsem se na místě, kde jsem se minulé odhlásila. Bylo to pořád ve městě Sprigganů.
Jenže to nebylo jediné, čeho jsem si hned všimla.
Přede mnou, mi začalo blikat a pípat upozornění. Nechala jsem si ho zobrazit a po přečtení jeho obsahu se mi málem zastavil dech.
'Uživatel "Kuro" si vás chce přidat do seznamu přátel'.
Trochu jsem se zase uklidnila a nakonec to přijala. Budu tady mít prvního kamaráda! Začala jsem to brát trochu pozitivně a začala se nad tou rychlou změnou názoru smát.
,,T-Teda... Ch-Chová se v-vůbec, jako k-kamarád?" řekla jsem mezi smíchem.
Vypadá sice trochu jako vrah, ale třeba ho ještě více poznám.
,,A co teď?"Už jsem se přihlásila, ale co budu teď dělat?
Vůbec mě nic nenapadlo, co bych teď šla udělat.
Kdybych alespoň věděla přezdívku Sugu...
Říkala, že prý tuhle hru hraje dost často. Kdybych ji měla v přátelích, věděla bych, že je teď zrovna online.
,,Kuro taky není online..." povzdechla jsem si, když jsem projížděla svůj, pouze jednočlenný, seznam přátel.
No, chtěla jsem alespoň postoupit o leden level, tak se půjdu podívat, jaké tu mají questy. Rozhodla jsem a opravdu tak učinila.
Byly tam hlavně questy typu: Najděte vzácnou rostlinu; Zabijte tuhle příšeru; nebo třeba i: Upravte si vlastnost na vyšší level.
,,Hm,...kterou si ale výběru?" Sakra! Měla bych se v tom rozhodování zlepšit! Dosud jsem si nebyla ničím jistá!
,,Tak tenhle," rosklikla jsem ho.
Byl to opravdu jednoduchý quest. Teda, doufám...
Byl hlavně pro začátečníky - což já jsem.
Za úkol jsem dostala zabít alespoň pět příští v lese.
Sice jsem nevěděla, jestli myslí v lese, který je na území Sprigganů nebo na nějakém jiném. Což mi připomíná - budu vůbec moct navštěvovat ostatní rasy?
,,Tak jo, tak jo... Už dost!" několikrát jsem se plácla po tvářích, abych se alespoň probrala a konečně už něco udělala.
Zkontrolovala jsem si ještě hodiny, které ukazovaly 17:31.
Bože, jak dlouho tady jsem!?
,,Už dost, sakra!" Už na nic nemysli a jdi!

***

,,Ehm... Je to ono?" zeptala jsem se sama sebe, když jsem dorazila k nějakému lesíku.
Já se bojím... Zachvěla jsem se strachem a vzpomněla si na pár hnusných příštím že SAO.
Alespoň to můžu brát z té lepší stránky... Když umřu, tak se zase vrátím.
Nadechla jsem se a vstoupila do lesa.
Všechen strach a nervozita mě však opustila, když jsem si všimla té krásy.
Listí, keře, květiny... Všechno se to třpytilo a mělo to opravdu nádherné barvy.
Na všechno zlé jsem rychle zapomněla a jen si užívala to ticho, ten klid a možnost být zase sama. Ne, že by mi vadilo, když jsem s někým, ale zrovna teď to nebylo nutné.
Tak budu pokračovat. Pousmála jsem se, odtrhla oči od té krásy a vydala se opět na cestu.
Ty příšery by měly vypadat, jako lišky. Jen doufám, že je brzy najdu...
Najednou se přede mnou objevila modrá záře, ze které někdo vyšel. Oni tu mají taky teleporty?!
,,Hej, Kaitlin." zavolal na mě a mě došlo, že to je Kuro.
,,Ahoj?" překvapeně jsem na něj zamrkala a šla k němu. ,,Jak si mě našel?"
,,Výhoda toho, že jsem si tě přidal do přátel. Teď budu vždycky vědět, kde jsi." zasmál se a podíval se na mě svýma očima.
Nikdy předtím jsem si nevšimla, že mají barvu modrého chladu. Děsí mě...
,,Super," nevěděla jsem, co dalšího mám říct.
,,Tak, co teď děláš?" zeptal se po chvilce.
,,Uhm, jsem na questu." řekla jsem hned.
,,Aha... Nevypadáš moc připraveně," začal zase s těmi svými upřímnými názoru.
,,Jsem tady jen pár hodin..." bránila jsem se.
,,Ale i tak, to já bych už dávno postoupil o pět levelů nahoru," pousmál se. ,,A navíc... Když máš tak hodně nízký level, EXPy dostáváš opravdu snadno."
,,Já vím, ale není to jednoduché. Ty jsi v SAO nebyl... Nevíš, jaké to tam je." znejistila jsem.
,,Fajn, donutila jsi mě ti pomoct." povzdechl si a někam se rozešel.
,,Kam jdeš?" podivila jsem se, když jsem se probrala z menšího transu.
,,Jdeme hledat ty lišky, ne?"
,,Počkej!" zavolala jsem na něj a rychle ho doběhla, abych se jí na něco ještě zeptala.
,,Tak moment, jak jsi věděl, že jsem si vybrala zrovna tenhle?"
,,To je přece jasný... Každý si vybere tenhle, i já si ho tehdy vybral." pokrčila rameny a podíval se jiným směrem. Tenhle kluk mě zajímá čím dál víc. Teda, ne, že by se mi nějak líbil... Ani náhodou!... Ale hrozně moc bych se chtěla o něm dozvědět více, než vím teď. Trochu mi připomíná Hirokiho... Taky je tak arogantní a namyšlený...
,,Hej," luskl mi před očima. Hned jsem párkrát zamrkala a podívala se, co se děje.
,,Co-" chtěla jsem se na něco zeptat, když v tom mě chytil za zápěstí a někam začal utíkat.
Nohy se mi hrozně motaly, jak jsem nestíhala jeho krok. Byl moc rychlý.
Uběhli jsme pár metrů a zastavili jsme kousek od konce lesa. Kuro se skrčil, čímž mi zatáhl za moje zápěstí a mě tím donutil udělat to samé, co on.
,,Co se sakra děje?" nahnula jsem se k němu, aby si mě vůbec všiml, když pořád koukal někam před nás.
,,Buď zticha a koukej," zašeptal a rukou mi otočil hlavou, abych se podívala před nás.
No ne... To jsou ony! Zajásala jsem v duchu, když jsem před námi uviděla ty stejné lišky, které jsem měla na obrázku v questu.
,,Ale jak...?" zašeptala jsem.
,,Copak si je neslyšela? Nejsou tak chytré, jako ty v našem světě. Tady jsou lišky opravdu hloupé a neopatrné. Ve skutečnosti bys je mohla srovnat třeba s kotětem a stejně by to kotě vyhrálo," tiše se zasmál.
,,Aha..." trochu jsem se nad tím zamyslela a podívala se na ty lišky, které si tam spolu hrály.
,,Klidně vyjdi ven. Neleknou se tě," pousmál se a než jsem stihla zareagovat, rukou mě popostrčit dopředu.
Moc dobře to nedopadlo, protože jsem se hned rozplácla.
Slyšela jsem, jak se mi Kuro začal smát. Jen jsem si povzdechla a pokusila se vstát.
Když jsem se postavila, věnovala jsem Kurovi ještě můj naštvaný pohled a hned potom se věnovala liškám. Jenže...
,,Eh, Kuro?" s nervózním úsměvem jsem se na něj podívala.
,,Co zas?" otráveně protočil očima.
,,Já, uh... Tak trochu jsem zapomněla, jak se šermuje..."
,,To si děláš srandu..."

Tááák to by byla další kapitola :)
Opět se omlouvám za pozdní vydání ;) Důležité je, že vyšla, ne? :D

A mám teď pro Vás menší zajímavost...
(Buď to bude něco, co jste nevěděli, nebo to bude důkaz toho, že jsem opravdu blbá a nevšímavá :D)

Tak schválně...
Kdo z Vás věděl, že hlas Erena Jägera ze SnK a Shouta Todorokiho z BnHA namluvil stejný dabér? :)
Já to nevěděla, no.. xD
(A to tyhle anime opravdu zbožňuji.. ~^_^~)

Tak se mějte :3