Love in Swordland [POZASTAVENO]

32. Učení...

Celou přestávku jsem prakticky strávila jen s Minako. Dost jsme si rozuměly a pořád se bavily o hře, kterou jsme se rozhodly si spolu zahrát.
V povídání si nás vyrušil zvonek, který nás upozornil na konec přestávky.
,,Sakra," zanadávala jsem. Úplně jsem ztratila pojem o čase.
,,To už je hodina?" podivila se i Minako a podívala se na visející hodiny na chodbě.
,,No bezva, nestihli jsme tu prohlídku..." povzdechl si Kazuki.
A na něho jsem také zapomněla...
,,Zatraceně! Vždyť já mám teď fyziku! Učitel mě zabije!" lekla jsem se, mávla jsem na ty dva a co nejrychleji běžela do své třídy.
Učitel na fyziku je strašný. Nemám ho vůbec ráda. Minulý týden mu jedná spolužačka nepřinesla projekt a když jsem se jí zastala, dal mi poznámku za to, že jsem na něj byla drzá. Od té doby si na mě zasedl, pořád mě na něco upozorňuje, potřebuje pořád s něčím pomoct a když chce, klidně mě před celou třídou zkouší. Opravdu nejhorší učitel na světě...
Doběhla jsem před třídu, která měla k mé smůle zavřené dveře a to znamenalo, že už je vyučující ve třídě. To je konec...
Jenže, co řeknu na svou omluvu?
Trochu jsem popřemýšlela a se zaklepáním, v tichosti vyklouzla do třídy.
Učitelův pohled se obrátil na mě a já na sucho polka.
,,Slečna Katsuki, to je mi překvapení..," lehce se usmál.
,,Omlouvám s-se," sklopila jsem hlavu.
,,To je v pořádku, to se stává," reagoval překvapeně dobře a pokynul mi rukou, abych se posadila.
V duchu jsem si oddechla a šla se posadit na své místo. To je zvláštní... Bral to překvapivě bez problémů.
,,Dnes si zopakujeme fyzikální veličiny. Počítejte s tím, že příští hodinu si na ně napíšeme velký test, který bude obsah všechny veličiny, které znáte." začal v úvodu. Většina třídy si hned hlasitě povzdechla. Ani se nedivím, také z toho nejsem nadšená.
,,Pane učiteli?" přihlásila jsem se.
,,Co se děje? Nevíš, jak se počítá hustota? Tu byl jsi už měla umět od šestého ročníku," Tu ironii si nemohl odpustit...
,,Vím, ale-" ,,Tak jak teda?"
,,Hmotnost se vydělí objemem," odpověděla jsem správně.
,,Alespoň něco umíš... A víš, jakou teorii má Ohmův zákon?" Co? To mě zase zkouší?
,,Uhm... Nevím," přiznala jsem. Špatná odpověď.
Měla jsem si to včera přečíst! Tahle látka mi vypadla z hlavy...
,,Jak je to možné, že nevíš?" ať už přestane!
,,Nenaučila jsem se to," odpověděla jsem lehce podrážděně. Jeho otázky mi jsou velice nepříjemné.
,,Takže se neučíš? Co chceš teda potom dělat? Fyziku budeš v životě potřebovat. Mimochodem... Před třemi lety jsem měl na základce tvého bratra na angličtinu. Vše mu šlo tak perfektně, byl to velice nadaný student-"
,,Já to vím! Nemusíte mi to říkat znovu!" přerušila jsem ho svým křikem, až jsem se sama sebe lekla. C-Co jsem to jen řekla?
,,A dost! Jsi dva týdny po škole!" podíval se na mě vytočeně. Rychle jsem uhnula pohledem a v duchu si ještě párkrát zanadávala na jeho nepříjemnou osobnost, která mi dělá ve škole peklo.

Po hodině mi ještě sdělil, že začínám už dnes. Bezva. Moc mě to nepotěšilo, protože jsem si chtěla jít dneska zahrát a postoupit alespoň o jeden level.
Ale co se dá dělat. Už to nezměním a na to 'doučování' učiva, které podle něho neumím, budu stejně muset jít.
O přestávce jsem napsala Hirokimu, že jsem po škole. Bude mu to vadit? I když, proč by vlastně mělo?
Zavrtěla jsem hlavou, abych na to nemyslela a začala si na toaletě mýt ruce pod příjemně teplou vodou.
,,Už chci být doma..." povzdechla jsem si a opustila toaletu.
Fakt už mě to tu nebaví, co si jen počnu?
,,Miko-chan! Tomu nebudeš věřit! Dostala jsem za jedna z testu a pan učitel mě přihlásil na fyzikální olympiádu!" zastavila se u mě Ayane a ukázala mi papír, kde měla přihlášku.
Fyzika... Všude kolem mě je jenom Fyzika. Brr...
,,Gratuluji ti," usmála jsem se.
,,Díky! Už se nemůžu dočkat," zasmála se a pak se na mě podívala lehce soucitným výrazem. ,,A co ty? Co ti po hodině chtěl?"
,,Prý, že potřebuji doučování, když, se doma neučím a začínám už dnes." svědčila jsem ramena.
,,Ach tak... To mě mrzí," položila mi ruku na rameno.
,,Mě taky, ale s tím už nic neudělám. Kdyby to bylo možné, doučovala bys mě někdy? Od něho to nechápu," pousmála jsem se a doufala v kladnou odpověď.
,,Ovšem, udělám to ráda." mrkla na mě.

Po vyučování

Škola skončila, pro mě sice ne, ale pro ostatní ano.
Byla jsem na cestě ke kabinetu učitele fyziky, když v tom mi začal vibrovat telefon a já přijala hovor.
,,Haló?" zeptala jsem se, protože mi volalo neznámé číslo.
,,Co jsi dělala, že jsi po škole?"
,,Hiroki? Co je to za číslo? Odkud mi voláš?" podivila jsem se, když jsem na druhé straně uslyšela jeho hlas.
,,Volám z práce, chtěl jsem ti říct, že se opět opozdím," vysvětlil mi.
,,A-Aha... Klidně se opozdi," pousmála jsem se. Jsem po škole, tak je to jedno, jestli přijede později.
,,Fájn... Chceš, abych potom pro tebe přijel? Nebudeš tam zas tak dlouho, ne? Končím za dvě hodiny,"
,,Můžeš," kývla jsem hlavou.
,,Tak si to tam užij," zasmál se a ukončil hovor.
,,Fakt díky..." zavrtěla jsem pobaveně hlavou a telefon uložila zpátky do tašky. Určitě si to tady náramně užiji..
Pokračovala jsem tedy dál v cestě, až jsem nakonec dorazila k jeho kabinetu.
Zaklepala jsem, počkala na tiché ,,vstupte" a otevřela dveře.
,,Oshiba-sensei, přišla jsem na to doučování," ozvala jsem se.
(Poznámka pro Kaiya-san: už mě nebavilo vybírat jméno, tak jsem zvolila toto :D Ale hodí se to, ne? xD)
,,Fajn, běž do své třídy, jsou tam připravené papíry s úlohami na výpočet různých veličin. Pět úloh si z nich vyber a až je vypočítáš, přineseš mi je sem a já ti je zkontroluji," řekl, jako by to pro něj byla ta největší otrava, kterou musí udělat. Ale to on mi zařídil doučování, kdyby se nenaštval, nemusel by si přidělávat to práci a já bych tu nemusela být...
,,Hai, sensei." kývla jsem a odešla z jeho kabinetu.
Došla jsem dostal své třídy a jak řekl, začala jsem si vybírat pět úloh, které byly na různých papírech. Bylo jich tam opravdu hodně, snažila jsem se si vybrat alespoň nějaké jednoduché, abych to vůbec zvládla.
S pěti úlohami, jsem se posadila do zadní lavice a začala si je přepisovat do sešitu.
,,Sakra, jak se počítá síla?"
Snažila jsem se to v hlavě zapátrat, ale nešlo to. Ten jeden vzoreček mi vrtal hlavou.
,,'F' rovná se...?" řekla jsem si pro sebe a začala okusovat tužku.
'F' rovná se 'm' krát 'g'!
Konečně jsem si vzpomněla úlohu začala vypočítávat.
A takhle to pokračovalo dál a já už vše měla skoro hotové.
Ještě jedna... Povzdechla jsem si a začala si číst úlohu.
Naštěstí byla ze všech ta nejjednodušší a hotová byla hned. Jo!
Sbalila jsem si všechny věci, do ruky vzala sešit s výpočetními úlohami a s úsměvem opustila třídu.
,,Mám to hotové," oznámila jsem mu po příchodu do jeho kabinetu.
,,Ukaž mi to," podíval se na mě a já mu podala sešit. Měla bych to mít bez chyby, ale předpokládám, že on si určitě nějakou najde.
,,Páni, všechno to máš dobře." podivil se.
,,Můžu už jít-" chtěla jsem se zeptat, zda už můžu opustit školu, když v tom někdo zaklepal na dveře.
,,Vstupte," svolil učitel a já se otočila na nově příchozího.
Hiroki?! Co tady dělá?
,,Dobrý den, chci se zeptat, zda už jste skončili." začal možná trochu neslušně.
,,Ovšem že... Vy jste...?" zeptal se jí učitel.
,,Jsem její přítel a požádala mě, zda bych jí nevyzvedl," COŽE?!
Přitom, jak to řekl tak klidně, mi přejel mráz po zádech.
,,Už ji nebudu trápit, můžete už jít, slečno." podíval se na mě mile, až mě to překvapilo a rozloučil se s námi.
,,Co to mělo znamenat?!" začala jsem se hi vyptávat, když jsme došli před školu.
,,Asi to, že jsem tě odtamtud vysvobodil...?" protočilo nad tím očima.
,,Ne, to nemyslím! Nejsem tvoje přítelkyně, na to si najdi jinou a stejně tak egoistickou, jako jsi ty,"
odsekla jsem mu a založila si ruce na prsou. Idiot!
,,Budeš tam tak dlouho stát? Rád bych se už konečně najedl," povzdechl si znuděně a ukázal na jeho auto.
,,Vždyť už jdu," řekla jsem nakonec a nastoupila si.
,,A jeď rychle, ráda bych byla doma co nejdříve." ...protože už se nemůžu dočkat, až si zase zahraju.

Nezapomněla jsem! :D Opět bych k tomu chtěla něco říci, ale mám to nejspíše zakázané.. xD

Tuhle kapitolu věnuji @Kaiya-san :3 (Už bylo načase.. :D) Moc Ti za všechno děkuji <3 Asi se to nehodí, když je to prakticky celé o škole, ale když jsem to psala, vzpomněla jsem si na tebe :D

A děkuji moc za 800 přečtení :3

Pokračování příště :p