Love in Swordland [POZASTAVENO]

18. Nová rodina

O tři dny později:

Neříkám, že bych byla zrovna moc šťastná, ale neztěžuji si. Každý den přemýšlím o tom, jak jsme mohla svou guildu změnit, abych jim tam nevadila. Ale nic mě nenapadlo. Možná, že jsem se na velení guildy opravdu nehodila...
Prodala jsem dokonce i svůj dům, abych už nemusela dále zůstávat v Lindarthu.
Teď jdu lesem, jsem v 62.patře, a pěší cestou pokračuji do dalšího města jménem Urbus.
Doufám, že tam najdu nějakou guildu, která by mě vzala.
Párkrát jsem přemýšlela o Alianci svatých draků nebo o Rytířů krvavé přísahy, ale bojím se, že kdybych se jim tam ukázala, hned by mě vyhodili.
Každopádně bych chtěla do guildy, která by šla na průboj do 75.patra, abych mohla vidět Nebeské blesky.
Podle toho, co si pamatuji, jsem se měla s Heathclifem setkat v pátek, což je za dva dny. Jestli se pak Hiroki s ním setká...? Zeptala jsem se sama sebe a podívala se na velké město, když jsem vyšla z lesa.
,,Snad tady budu mít štěstí." pousmála jsem se a prošla bránou, která se napojovala na hlavní ulici plnou tržních obchodů.
Procházela jsem se mezi lidmi, kteří se za mnou pořád otáčeli a pozorovali mě
Nedivím se.
Přes svou uniformu jsme měla přehozený plášť s kápí, kterou jsem měla přehozenou přes hlavu. Do obličeje mi padaly mé hnědé vlasy, takže mi nikdo nemohl vidět do očí. Musím pro ně vypadat podezřele.
Všimla jsem si velké věže.
Zvedla jsem hlavu, sundala si kapuci a podívala se na hodiny, na kterých pravě odbíjelo deset hodin dopoledne.
,,Vždyť je to jen malá holka."
,,Myslíš, že je z guildy Smějící se rakve?"
,,Je divná, pojďme od ní pryč."
Lidé si mezi sebou šeptali věci, které byly určeny na mojí osobu.
Nechápala jsem, proč jim připadám divná...
A že jsem z guildy Smějící se rakve? To jsem brala jako urážku.
,,Promiň, ale chtěla jsem se zeptat, jestli tady ve městě není nějaká guilda." odchytila jsem si jednoho staršího kluka, který chtěl ode mě nejspíš utéct.
To vypadám až tak strašně?
,,N-No... Žádná tady není. Většinu guild najdete v nižších patrech." řekl mi s chvějícím se hlasem a já se na něj vděčně usmála.
Nechala jsem ho jít a porozhlédla se po městě, jestli tady někde není teleport
Jako každý jiný teleport, byl nakonec na náměstí, kde naštěstí nebylo tolik lidí.
Můj cíl byl jasný... Chci se přidat k Rytířům krvavé přísahy!
,,Teleport, Gradzam!" určila jsem polohu a hned na to jsem se objevila ve městě, kde sídlí guilda Rytířů krvavé přísahy.
Co jsem ale nečekala bylo, že hned u teleportu stály dva muži v červeno-bílích uniformách. Ti dva ke mně hned přiběhli, násilím mě chytili pod rameny a ruce mi dali za záda.
,,Co se děje?" vykřikla jsem. Nic jsem přece neudělala.
,,Velitel si chce být jistý, že nikdo nebezpečný se nedostane do města." řekl mi jeden z těch dvou a oba mě pak začali vést právě na jejich velitelství, kam jsem přesně chtěla jít.
Musela jsem se nad tím pousmát... Mám dopravu zdarma!
Už jsme byli uvnitř, když se před námi objevili velké dveře, které se pak otevřeli.
V místnosti seděl Heathclif a kolem něj sedělo šest lidí, nejspíš z velitelství.
Ti dva, co mě sem přivedli, mě postavili před jeho velký stůl a odešli.
Podívala jsem na Heathclifa a čekala, co řekne.
,,Jméno?" Tak to moment... O co se tu jedná?
,,Co?" nechápavě jsem se po něm podívala.
,,Tvoje jméno!" řekl hrubě muž sedící vedle něj a já se rychle vzpamatovala.
,,K-Kaitlin." řekla jsem rozklepaným hlasem.
,,Guilda?" No jasně... Ti dva mi přece říkali, že si chce být jistí tím, aby do města nevstoupil nebezpečný člověk!
,,Žádná..." tiše jsem se uchechtla.
,,Vždyť jsi velitelkou Nebeských blesků, co se stalo?"
Huh? Jak to ví?
,,N-No... Přenechala jsem vedení místoveliteli a-a... a odešla." sklopila jsem hlavu.
,,Důvod?" Eh?
,,Chtěla jsem do jiné guildy."
,,Do jaké?"
,,K-K vám..." podívala jsem se na něj sebejistým pohledem. Prosím, ať mě nevyhodí...
,,Achjo... A tvé dovednosti? Máš na to vůbec?" řekl nevěřícným hlasem a ti vedle něj se začali smát. Dělá mi to hold těžší...
,,N-No... Jsem dobrá v útocích a... A taky bych ráda bojovala v předních liniích." po mé poslední větě se rozesmáli ještě víc.
,,Ale jak tě tam mám poslat, když ani nevím, co všechno jsi dokázala?" založil si ruce.
,,Uhm... No..." Sakra! Vždyť já ani v tom svém ubohém životě nic nedokázala! Co mám teď dělat?!
,,Já to řeknu za tebe, jestli chceš." ozval se a já zvedla hlavu.
,,C-Co?" teď jsem se bála, že mi pro posměch řekne, že nic.
,,Vytvořila jsi guildu... Udržela jsi ji rok a půl v celku a bez rozpadnutí... A už předtím si bojovala v předních liniích."
Zamyslela jsem se nad tím, co mi řekl. Měl pravdu, ale opravdu to vidím jako úspěch?
,,Proč jste najednou změnil názor?" zeptala jsem se ho ze zvědavosti.
,,Protože už dlouho jsem tě chtěl ve své guildě. Už před rokem jsem tě viděl v jednom měsíčním hodnocení, kde tě napsali hned pode mnou, tedy jako druhou nejlepší hráčku hry. Jenže když jsem se podíval na tvůj profil, viděl jsem, že už v guildě ksi a že jsi dokonce její velitelka." tentokrát příjemně se na mě usmál.
,,F-Fakt?" Páni... Kdybych nezaložila svou guildu, byla bych teď tady?
,,Ano. Sice jsi teď trochu poklesla, ale to nemění můj názor na to, abych tě nepřidal do své guildy."
,,Vážně byste mě sem přidal?" podívala jsem se na něj radostným pohledem.
,,Ano, máš zájem?"
,,Ovšem! T-Teda ano, prosím." vyjekla jsem a pak jsem rychle ztišila svůj až moc vyjevený hlas.
,,Dobře... Vítej u Rytířů krvavé přísahy." uvítal mě a podal si se mnou ruku. Jeho ruku jsem stiskla velmi pevně, aby věděl, že jsem moc šťastná a odešla si vybrat svou uniformu, kterou bych jako člen měla vlastnit, ale nemusím ji prý nosit.
,,Třeba tuhle." ukázala jsem na jednu, která měla bílé kalhoty s hnědými boty, bílím tričkem a červenou pasovou bundou, která byla vzadu prodloužená až k lýtkům.
Po vybrání jsem se chtěla ještě stavit za Heathclifem a na něco se ho zeptat.
Zaklepala jsem na jeho dveře od kanceláře a nechtěně si vzpomněla na časy, kdy i já měla takovou kancelář.
,,Dále." ozvalo se za dveřmi a já tedy vstoupila dovnitř.
,,To jsi ty, klidně se posaď.... Máš už uniformu?" zeptal se a já se tedy posadila.
,,Ano, děkuji moc." slušně jsem poděkovala.
,,V pořádku, chceš přece, aby ostatní věděli, že patříš k nám, že?" usmál se na mě a já s lehkým úsměvem přikývla.
,,Ano, je to pro mě čest." řekla jsem.
,,To jsem rád." kývl hlavou.
,,Já... Chtěla jsem se zeptat, jestli tady není Asuna-san." přešla jsem k tomu, na co jsem se chtěla zeptat.
,,Má teď dovolenou, ale už jsem jí poslal zprávu, aby se zítra vrátila." odpověděl mi.
,,Aha, dobře." kývla jsem, že děkuji a zvedla se ze židle.
,,Ještě nechoď, Kaitlin." upozornil mě a já se na něj podívala.
,,A-Ano?" řekla jsem a znovu se posadila.
,,Jak jistě víš, svolal jsem pár guild, aby nám s Bossem pomohly." řekl a já přikývla, aby pokračoval. ,,Přijdou tam dokonce i Nebeští blesci, bude to pro tebe problém?" zeptal se mě a já se usmála.
,,Vůbec ne."
,,Fajn, to je vše." řekl.
Pak jsem se jen rozloučila a vyšla ven z guildy.
Teď už si musím zařídit jen jediné... A to najít si byt. 

Proč mám pocit, že se mi tahle kapitola moc nepovedla...? xD No, já doufám, že se Vám líbila :D  A děkuji všem, kteří hlasujete, komentujete a čtete si tenhle příběh ;)  Moc si toho vážím <3   Pokračování příště... :3