Love in Swordland [POZASTAVENO]

23. Konečná výhra

Kdo neviděl anime, obsahuje spoilery!

,,Myslíte si, že to teď bude mnohem těžší?" zeptal se někdo, když jsme všichni vyčerpáním padli na zem. Všichni jsme odpočívali a byli rádi, že jsme tohle patro zvládli.
,,Umřelo opět hodně lidí... A co teprv poslední patro?" vyděšeně odpověděl Klein. Zamyslela jsem se nad touhle větou. Jaké asi bude sté patro?
,,Je to poslední patro. Může to znamenat, že bude ze všech nejobtížnější a my ho nezvládneme." povzdechl si Hiroki. Má pravdu.
V místnosti panovalo ticho, do té doby, než jsme všichni zaslechli skřípavý zvuk od meče.
Zvedla jsem pohled od země a zaměřila se na našeho velitele a Kirita.
,,Kirito-kun! Co to děláš?" překvapeně na něho zakřičela Asuna.
Kirito stál v bojové pozici a díval se na velitele, u kterého se objevila tabulka s nápisem 'Immortal Object', což znamenalo jediné.
,,Nesmrtelný objekt?" zašeptala jsem a v šoku se na velitele podívala. Co se to děje...?
,,C-Co má tohle všechno znamenat, veliteli?" zeptala se Asuna.
,,Systém zařídil, aby jeho životy nikdy nikdy neklesly na žlutou." začal Kirito. ,,Od té doby, co jsme tu uvězněni, jsem přemýšlel nad jednou věcí... 'Odkud nás sleduje a kde kontroluje hlavní systém?'. Později jsem na něco přišel. Vlastně, je to něco, co by došlo i malému dítěti... Není větší nuda, než sledovat všechny ostatní hráče a nic nedělat. Není to tak, Kayabo Akihiko?"...C-Cože? On je...
Všichni byli v šoku. Všem se nám dozajista zastavil dech, když jsme zjistili, že nejlepší hráč - díky kterému jsme se dostali tak daleko - je ve skutečnosti ten, který nás odsoudil žít ve hře smrti. Nikdo tomu nechtěl věřit.
,,Zajímavé, jak si na to přišel?" usmál se velitel a Kirito se na chvilku zamyslel.
,,Byla tu jedna věc, která mi na našem duelu přišla hodně zvláštní - Můj poslední útok si odrazil nějak moc rychle."
,,Ano, musel jsem použít systém, protože kdyby si mě zasáhl, všichni by to zjistili." opět se usmál. ,,Má pravdu, jsem Kayaba Akihiko a jsem také poslední Boss, který má na vás čekat v posledním patře."
,,T-To není možné..." zhrozila jsem se, nahmatala Thomasovi ruku a pořádně ji stiskla.
,,Ale za to, že jsi mě odhalil, ti dám jednu nabídku. Pokud mě teď porazíš, porazil bys posledního Bosse a tím by si hru dokončil. Samozřejmě deaktivuji svoji nesmrtelnost." Co je to za nabídku?! To je hodně těžké rozhodnutí!
,,Tvou nabídku přijímám." rozhodl Kirito.
Po té nás velitel všechny paralyzoval, což jsem vůbec nepochopila. Byl ale zvláštní pocit nic necítit, když jsem tak tvrdě dopadla na zem.
,,Kirito-kun! To nemůžeš!" zakřičela po několikáté Asuna, aby ho přesvědčila, že to je špatný nápad.
,,Než ale začněme, chci aby jsi mi něco slíbil. Pokud tu zemřu, postarej se prosím o to, aby se Asuna nezabila." řekl naposledy Kirito a připravil si své meče.
,,Jak si přeješ." zasmál se Akihiko ,,Ne...! T-To nedělej! Kirito-kun!"
Sakra! Co když Kirito zemře? Budeme pak čelit našemu velitelovi, kterého s jeho nesmrtelností nikdy neporazíme!
Věděla jsem, že je Kirito silný a věřila jsem mu, ale co když o něj přijdeme? On je jediný, kdo velitele odhalil, nikomu jinému to nedošlo.
Ležela jsem na boku čelem k nim, takže jsem na ně perfektně viděla. Boj už dávno začal. Velitel byl díky svému štítu neuvěřitelný. Ale to samé se dá říct i o Kiritovi, který neustále zrychloval a snažil se o nejsilnější úder. V duchu jsem se modlila, aby vyhrál a neumřel. Asuna by byla kvůli němu opravdu smutná a já bych si nepřála ji vidět bez někoho, koho tak milovala.
Zrovna, když Kirito zaútočil svým druhým mečem na jeho štít, zlomil se mu. To ne!
,,Sbohem, Kirito." řekl velitel a připravil si svůj meč na poslední útok.
Následující vteřiny se staly tak rychle...
Asuna najednou ležela v Kiritově náruči a já vůbec nechápala, co se stalo.
,,Asuno... Ty nemůžeš být..." slyšela jsem tichý hlas Kirita, jak na ní mluví. Tohle mě opravdu vyděsilo. Snad není...!
Byla pryč. Rozpadla se na malé světýlka a zmizela.
,,A-Asuno-san..." řekla jsem si pro sebe šeptem a začala brečet. To není pravda. Ona nemůže být mrtvá!
,,Ona se pro něho obětovala..." zaslechla jsem Thomase, jak říká smutným a zároveň překvapeným hlasem.
,,Páni... Kdo by tohle čekal?" povzdechl si velitel.
Kirito tam jen tak chvilku stál, než se zase vzchopil a do ruky vzal Asuny meč, který tam zůstal.
Párkrát se ho s ním pokusil zasáhnout, ale asi už nemohl. Vypadal, jak tělo bez duše, když se tam tak unaveně pohyboval se sklopenou hlavou.
A pak ho velitel probodl svým mečem.
,,Kirito!" pokusila jsem se na něj zakřičet, ale můj hlas, jako by ho někdo ztišil na úplné minimum.
Notak! Teď nemůžeš umřít!
Jeho životy zmizeli a on taky. Ne... Moment... C-Co? Divila jsem se tomu, co jsem právě viděla. On zmizel a pak se zase vrátil.
,,Co se to děje...?" šeptem jsem se sama sebe zeptala. Tohle není možné... Vždyť jsme ve hře smrti!
A pak se stal okamžik, kdy nás Kirito všechny osvobodil a ukončil hru. Mečem Asuny probodl velitele, kterému zmizeli životy a tím pádem skončil. Jenže skončil i Kirito...
Oba dva zmizeli a my se najednou mohli z novu pohybovat. Paralýza musela přestat účinkovat, když velitel zemřel.
,,K-Kaitlin." zašeptal Thomas a vzal mě do náruče. Mohla jsem se hýbat, ale stále jsem byla v šoku z toho, jak se za nás obětovali dva úžasní lidé.
Thomas klečel na zemi, já mu ležela na klíně a brečela za ztrátu svých přátel, které už nikdy neuvidím.
,,O-Oni... Oni jsou..." řekla jsem mezi vzlyky.
,,Jsou to hrdinové." pousmál se na mě Thomas a já po chvilce přikývla. Měl pravdu, zachránili nás.
,,Je tu ikona pro odhlášení!" zajásal někdo a ostatní si rychle otevřeli své menu, aby se přesvědčili, že to tak skutečně je.
,,Můžeme se konečně odhlásit!"
,,A jít domů!" všichni byli šťastní a postupně mizeli, aby se už konečně vrátili.
Zůstalo nás tam zhruba dvacet a pár lidí se rozhodlo, že půjdou ostatním oznámit vítěství a taky možnost, že se mohou odhlásit.
Nevím proč, ale domů se mi ještě nechtělo a navíc jsem kolem sebe měla lidí, se kterými bych se chtěla ještě rozloučit a domluvit se taky na nějakém setkání, aby jsme to mohli pořádně oslavit.
,,Bylo moc fajn s vámi spolupracovat." usmála jsem se na ty tři, kterým jsem ještě jednou poděkovala za to, že mě nikdy nezradili.
,,Určitě se tam potkáme." rozloučila se ještě se mnou Aimi, než se taky odhlásila.
,,Uvidíme se." řekli Phillip s Kanjim a taktéž zmizeli.
Rozloučila jsem se i s pár lidmi, které jsem vůbec ani neznala - pro mě to byla slušnost - a otočila se na toho kluka, se kterým bude loučení nejtěžší.
,,No ne, opravdu tam je." usmál se Thomas, když zkontroloval své menu.
,,Jo..." vydechla jsem štěstím a Thomase si pořádně prohlédla.
,,Copak?" pousmál se.
,,Musím si tě co nejlépe zapamatovat." začervenala jsem se.
,,Vždyť mě budeš zase vídat ve škole." zakroutil pobaveně hlavou. Škola... Všechno bude zase jako dřív.
,,To jo, ale nechci tě vidět jako někoho, kdo si že mě dělá srandu, ale jako přítele, který to se mnou vydržel až do konce." vysvětlila jsem mu.
,,Z tebe si už srandu nikdy dělat nebudu..." řekl předtím, než mě naposledy políbil a objal mě.
,,Díky." usmála jsem se a odtáhla se od něj.
,,Tak já půjdu a hned, jak to půjde, přihlásím se na Facebook a napíšu ti zprávu, abych konečně něco napsal do naší prázdné konverzace." pověděl mi a já se nad jeho slovy zasmála.
,,To bude perfektní." ušklíbla jsem se a zamávala mu, než jsem ho naposledy spatřila.
Pořádně jsem se nadechla a konečně otevřela menu, kde po dlouhé době byla opět možnost odhlásit se.
Než jsem však potvrdila odhlášení, přerušil mě hlas jedné osoby, o které jsem si myslela, že už je dávno pryč.
,,Byla sranda... Nemyslíš?" zasmál se Hiroki.
,,Docela jo... Až na to, co všechno se mezi námi stalo." řekla jsem popravdě.
,,Odpuštění od tebe asi nedostanu, ale... Docela mě to všechno mrzí." nervózně se zasmál. Mám mu věřit?
,,Máš pravdu, jen tak ti to neodpustím, ale byla bych ráda, kdyby jsme na všechno zapomněli a nikomu nikdy nic neřekli." navrhla jsem. Posledně s Thomasem jsem měla veliké štěstí.
,,Tak dobře, ale budeme se spolu normálně bavit, to je moje jediná podmínka." ušklíbl se. Fakt se chce se mnou bavit? Vypadá ale docela přesvědčivě...
,,Dobře..." povzdechla jsem si a podala mu na stvrzení ruku.
,,Tak to platí tedy." zasmál se a pevně mi stiskl ruku. S touto smlouvou jsem opravdu spokojená. Pousmála jsem se nad touhle myšlenkou a s tichým ,,Uvidíme se." jsem se odhlásila.

Omlouvám se za včerejšek, budu si na to muset dávat pozor :) 

Jen jsem Vám ještě chtěla říct, že se může stát, že sobotní kapitolu vydám v pátek nebo v neděli ;) Stane se to jenom párkrát, protože v sobotu většinou nemám čas :)

Snad mě pochopíte :D

Děkuji moc za 470 přečtení! :3