Love in Swordland [POZASTAVENO]

34. Spoluhráč?

,,Já myslel, že když jsi přežila SAO, tak něco tak jednoduchého, jako je zabít blbou lišku, zvládneš hned," vymlouval se Kuro.
Tím, jak jsem řekla, že už si nepamatuji šerm, jsem ho nejspíše zklamala. Jenže pro mě to nebylo opravdu lehké. Z té 'hry smrti' mám opravdu špatné vzpomínky, na které už nikdy nechci myslet. Zvláště na začátku, kdy jsem se o sebe ještě nedokázala postarat a přála jsem si, aby to se mnou někdo ukončil.
,,Jenže já už si prostě nevybavuji žádné pohyby," sklopila jsem hlavu.
,,No tak dobře, napadl mě jiný plán," povzdechl si. ,,Ty lišky za tebe zabiju já a všechny EXPy a peníze, které vydělám, ti dám. Ale mám jednu podmínku."
,,J-Jakou?" řekla jsem nejistě. Co když po mně bude chtít něco... nehezkého, co se mi nebude líbit?
Srdce mi z toho hlasitě bušilo, jak na mě tajemně zíral. Jen doufám, že mě s něčím nebude vydírat...
,,Necháš mě tě trénovat," Uff...
,,To je vše? Čekala jsem něco víc než tohle," hlasitě jsem si oddechla, když se mi z té nervozity skoro zastavilo srdce.
,,A co jsi čekala? Že budu chtít, aby jsi snad se mnou chodila? Nedělej si že mě srandu, nejsi ani můj typ." zasmál se.
,,C-Cože? Jak bych si to mohla myslet! Mám přítele, abys věděl."
zavrtěla jsem nad jeho nápady hlavou a lehce se, kvůli myšlence na Kazukiho, začervenala. Co kdybych ho přesvědčila, aby tuhle hru začal se mnou hrát?
,,Na to jsem se neptal, ale jak chceš... Souhlasíš teda?" zeptal se.
,,Uh, fajn. Souhlasím," rozhodla jsem.
,,Paráda. Tak se dívej," mrkl na mě a než jsem stihla pootočit hlavu, už byl pár metrů ode mě a pouštěl se do těch lišek. Je tak rychlý! Pomyslela jsem si, v úžasu mi z toho spadla brada.
Bylo na něm vidět, že už je z touhle hrou opravdu zkušený. Všechny jeho pohyby, chvaty a útoky byly úžasné!
,,To bylo fantastický! Vždyť ty by si mohl vyhrát i proti nejsilnějšímu Bossovi!" zajásala jsem s úsměvem a doběhla k němu.
,,Eh, díky. Tohle byla opravdu maličkost, ale myslím, že toho Bosse bych asi nedal. Slyšel jsem, že Bossové v SAO bylo opravdu silní... Je to pravda?" začal se tak hezky usmívat. Bylo to snad poprvé, co se upřímně a bez posměchu usmíval.
,,Jo, je to pravda... Ani třicet hráčů by na jednoho nestačilo," posmála jsem se.
,,To je smutný... Ale je dobré, že někdo přežil." řekl vážným hlasem, i když jeho slova tak nezněla.
,,Jo... Ještě, že tak." kývla jsem.
,,Tady máš ty EXPy a peníze, jako poděkování." usmál se a všechno, co slíbil, mi poslal.
,,A za co?" zareagovala jsem na jeho poslední slova a všechno, co mi poslal, jsem přijala.
,,No... Baví mě s tebou trávit čas. A navíc by ses mi hodila jako parťačka na některé questy,"
,,J-Jako, že by jsme spolu vytvořili partu?!" překvapeně jsem se na něj podívala.
Nevím proč, ale znělo to trochu, jako by mi tím... něco naznačil? Jenže co? Proč musí být tak tajemný!?
,,Jo. Oboum by to dalo větší bonusy... Ale největší bonus by byl, kdybychom se spolu vzali." navrhl. Že by to bylo to, co mi chtěl naznačit?
,,J-Já nevím... T-To asi nepůjde," zavrtěla jsem hlavou a lehce se začervenala.
,,To mi je jasný, ale i tak... Chtěla by si být můj spoluhráč?" Spoluhráč?
,,No... Nezdá se, že by jsi byl úchyl a nevypadáš, jako bys mě chtěl zabít..." začala jsem nahlas myslet.
,,Eh... Cože?" zaslechla jsem, jak se podivil, jenže v tu chvíli jsem teď byla myšlenkami úplně jinde.
Chtěla bych mít někoho, kdo by mě to tady naučil, ale co Kazuki? Myslela jsem, že kdyby tuhle hru začal hrát taky, byla bych pouze s ním. A můj největší sen je, abychom my dva jednou byli ten nejsilnější pár z celé hry...
To všechno jsem si přála, než mi zastoupil cestu Kuro. Opravdu, je jako Hiroki, pořád mi jen ničí plány... Ale Kuro je jiný... Něco mi říká, že on by mě nikdy nepodvedl, jako to tehdy udělal Hiroki. Je i milejší, teda, někdy, ale asi hodně mám i radši, než Hirokiho.
,,Kuro?" prolomila jsem mezi námi ticho a podívala se mu do očí.
,,No?" řekl nedočkavě.
,,Beru to," usmála jsem se.
,,Určitě? Jsi si jistá?" zeptal se ještě, ale já jen nad tím zakroutila hlavou.
,,Jo, jsem a pokud budeš chtít, klidně se spolu můžeme i vzít, ale musíš mi slíbit, že to bude pouze jen pro větší sílu a taky bonusy." pověděla jsem mu všechny mé podmínky. Promiň, Kazuki...
,,Tak jo, budeme ten nejsilnější pár a vyhrajeme všechny skryté předměty. Malíček na to," nadšeně se usmál a zvedl ruku s připraveným malíčkem. Nejsilnější pár? Chtěla jsem sice, aby to byl Kazuki, ale... Když tak o tom přemýšlím, Kazuki se vlastně ani o tu hru moc nezajímál...