Love in Swordland [POZASTAVENO]

26. Znovu doma 2/2

,,Jo, to by šlo." uculil se.
,,Ty jeden-!" chtěla jsem po něm skočit, když v tom se domem rozezněl zvonek.
,,Běž otevřít, služko." zašklebil se.
Měla jsem, co dělat, abych mu jednu nevlepila, ale pak mi něco došlo.
,,Víš, já nějak nemůžu. Potřebuji odpočívat." řekla jsem mazlivým tónem, aby poznal, že to myslím vážně.
,,Ty jedna mrcho..." zašeptal a zblízka se mi podíval do očí. Zajímalo by mě, na co teď myslí...
,,Zvonek." připomněla jsem mu a ukázala za sebe.
,,No fajn, ale ani se nehni..." ochotně vstal a rozešel se do chodby.
,,Ah, to jste vy..." dál jsem ten rozhovor neposlouchala a zvedla se ze sedačky. Máš smůlu, nebudu tady na tebe čekat. Pomyslela jsem si, když jsem ho zahlédla, jak se vybavuje s neznámým mužem. Možná, že teď byli kolegové...
S berlemi jsem se doplazila před schody a pomalu a opatrně je začala vycházet.
Menší chodbou jsem prošla ke svému starému pokoji, který jsem naštěstí nesdílela s Hirokim.
Ten ho měl hned vedle mě.
Stiskla jsem kliku a otevřela si dveře.
Pousmála jsem se nad tím, jak to tu všechno vypadalo stejně a přešla ke svému psacímu stolku, kde jsem měla různé sešity, notebook, pár tužek a taky můj telefon, který musel být už určitě vybitý.
Vzala jsem ho do ruky a stiskla tlačítko na boku, abych rozsvítila obrazovku. Jak jsem si myslela, byl samozřejmě vybitý.
S povzdechem jsem si sedla na svou postel, dala nabíječku do zásuvky a konektor zastrčila do telefonu. Bůhví, jestli bude vůbec ještě fungovat. Jsou to dva roky.
,,Jo!" zajásala jsem, když se mi rozsvítila obrazovka. Telefon jsem zapla úplně a přede mnou se objevila zamykací obrazovka s heslem. No bezva... Jaké jsem to měla heslo?
,,JájsemMika?" zkusila jsem ze srandy. Samozřejmě, že to bylo špatně.
,,No nazdar..." zakroutila jsem hlavou. To bude těžké.
Zkusila jsem všechno. Moje datum narození, nejoblíbenější barvu, náhodné zvíře, jídlo... Všechno.
,,A co takhle..." zasmála jsem se nad jedním heslem, které mě zrovna napadlo.
,,Hirokijedebil." naťukala jsem prstem po klávesnici.
,,Cože?" Bylo to správně? Fakt jsem si před dvěma roky dala takovéhle heslo?
Zapla jsem WiFi, přičemž mi hned telefon začal vibrovat jak šílený. Přišlo mi snad milion upozornění.
Přihlásila jsem se na Facebook a v rychlosti projela upozornění.
Zpráv jsem měla opravdu hodně, hlavně od Sugu, určitě si dělá starosti.
'Ahoj, Sugu. Doufám, že se brzy uvidíme. Jsem už doma, tak bys za mnou mohla někdy přijít. A nedělej si starosti, jsem už v pořádku <3' napsala jsem jí rychlou a stručnou zprávu a odeslala to. Se Sugu jsme si psali opravdu hodně často, mám jí moc ráda.
Zarazila mě nejnovější zpráva, která byla od nějakého kluka jménem Kazuki Nakamura. Pak mi ale došlo, že to je právé jméno Thomase.
Bylo hrozně roztomilý, co mi napsal.
'Ahoj, zlato. Konečně jsme vyhráli a jsme doma. Těším se, až tě opět uvidím :3'
Odepsala jsem mu jen, že už se taky na něho těším a že ho moc miluji.
Telefon jsem zase zamkla a lehla si.
,,Budu to muset tady trochu vylepšit." řekla jsem si, když jsem se prozhlédla po pokoji.
Ne, že by se mi ty bílé stěny nelíbily, ale strašně moc by se mi teď líbila třeba fialová nebo světle modrá.
,,Říkal jsem ti, aby jsi-" vtrhl do mého pokoje Hiroki, až jsem si myslela, že dostanu infarkt.
,,Sakra, Hiroki! Co kdybych tady byla nahá!?" zakřičela jsem na něj. Pak mi ale došlo, že jsem mu touhle větou skvěle nahrála.
,,To by mi nevadilo." pokrčil rameny, jako by nic a sedl si na mojí židli, kterou jsem měla u stolu. Začal se mi tam všemožně prohrabávat věcmi.
,,Co to děláš?" zase jsem si sedla a podívala se na něj.
,,Jsem teď pánem tohodle domu. Chci mít ve všem přehled." odpověděl.
,,To mi jako budeš kontrolovat všechny mé věci?" pozvedla jsem jedno obočí.
,,Jo... Mimochodem, už jsi vymyslela, jak mi teď budeš říkat? Docela by mě to zajímalo." ušklíbl se na mě.
,,Hiroki-sama." zasmála jsem se.
,,Tak jo, to beru." mrkl na mě a měl se opět na odchodu. Dělala jsem si srandu! Copak to myslí vážně?
,,U večeře si ještě vyjasníme pár pravidel." řekl a odešel. Ten...
,,Idiot!" naštvala jsem se a zase se svalila do postele. Tím, že se sem vrátil, se opět chová jak debil!

Zrovna jsem se prohrabávala všemi věcmi, abych se už konečně rozhodla, co vyhodím a co si nechám, když mi někdo zavolal.
,,Sugu-chan!" pozdravila jsem ji šťastně do telefenu
,,Tak ráda tě zase slyším, Miko-chan. Povídej! Řekni mi všechno! Jo a gratuluji ti k návratu- Panebože! Jsem tak ráda, že si se vrátila!" ozvalo se z druhé strany.
Musela jsem se usmát nad tím, jak moc byla také šťastná.
Nevím proč, ale rozbrečela mě to.
,,Sugu-chan... Konečně jsem zase doma." pověděla jsem jí a utřela si jednu neposednou slzu, která mi sjela po tváři.
,,Chyběla jsi mi, tolik se toho stalo... Někdy se určitě sejdem! Promiň, že jsem ti už na tvou zprávu neodepsala, musela jsem ti rovnou zavolat."
,,To je v pořádku. Jsem moc ráda." zavrtěla jsem pobaveně hlavou.
,,Bezva... Musím jít, brácha asi bude chtít udělat večeři." Cože?
,,Promiň, řekla jsi právě brácha?" ,,Jo, ten se přece také vrátil ze hry. Proč? Něco se stalo?"
,,Ne ne... Pozdravuj ho." chytla jsem se zmateně za hlavu.
,,No, dobře. Ahoj." rozloučila se a típla hovor.
Bože, co se to děje?
Viděla jsem Kirita zemřít. Jak je možné, že je teď doma? Nechám to teď být, měla bych být ráda, že je naživu...
Bylo něco kolem půl šesté a já se rozhodla, že si půjdu dát něco k večeři. Jen doufám, že Hiroki po mě nebude teď nic chtít...
,,Poslyš, co to bylo za chlápka, který tu byl?" zeptala jsem se ho, když jsem se objevila v kuchyni a potkala se tam s ním.
,,Ten byl z práce, je teď něco, jako můj asistent." odpověděl bez zájmu.
,,Hm..." nakrčila jsem obočí, opřela si berle o stěnu a doufala, že teď tak nějak nespadnu, protože už mě nebaví ty berle všude s sebou tahat.
,,Celkem odvážná... Hlavně, ať nespadneš, příště tě už nechytnu." ušklíbl se na mě, vzal si sklenici s džusem a odešel do obýváku, kde si sedl na pohovku a dělal něco na notebooku.
Jeho varování jsem ignorovala a začala se přidržovat kuchyňské linky, když jsem si potřebovala skočit pro něco do ledničky.
V ledničce toho nic moc nebylo, Hiroki toho moc nenakoupil.
,,Ty nemáš hlad?" zeptala jsem se ho dost překvapeně. Normálně toho do sebe láduje tuny a teď nic?
,,Ani ne, ale vím, že někdo z nás bude muset na nákup." ozvalo se z druhé místnosti.
Tak nějak mi bylo jasné, že tam určitě budu muset jít já, když jsem teda ta 'služka'.
Ještě, že byl v ledničce poslední bílí jogurt. Ovocné tam byly taky, ale ty já moc nemusím.
Z šuplíku jsem si vzala lžičku a šla jsem do obýváku, - samozřejmě opět bez berlích - kde jsem se posadila kousek dál od Hirokiho.
,,Co to furt děláš?" zeptala jsem se, když jsem si všimla, jak moc nad tím přemýšlí a neustále něco píše.
,,Prezentaci, jsem teď ředitel, víš? Musí to být přesné." řekl a dál se věnoval psaní.
,,Promiň, ale jak je možné, že jsi ředitel, když si ani nedostudoval školu?" povytáhla jsem jedno obočí.
,,No, mezitím, co ty si se válela v nemocnici, jsem přešel na obchodku, kde mě čeká pouze jeden rok s maturitou, protože už mi je osmnáct. Studovat budu doma a přes dálku." vysvětlil.
,,Stejně to pořád nechápu. Vím, že máš opravdu dobré známky, i když na to nevypadáš, ale i tak." zavrtěla jsem hlavou.
,,Abych nezapomněl, budeš teď chodit do zvláštní školy. Není to přímo zvláštní, ale je to pro ty, co byli v SAO."
,,Opravdu? D-Dobře..." sklopila jsem trochu hlavu. Se Sugu se asi tak často výdat nebudu...
,,Chtěl jsem s tebou vlastně probrat ještě ty pravidla!" vzpomněl si a otočil se ke mně.
,,Takže - nebude tady bordel, žádný alkohol, cigarety, drogy a hlavně si sem nikoho nevoď. Když už, tak si zalezte do pokoje a zařiďte to tak, aby jsem neslyšel ani jediné slovo. Budu tu mít často služební schůzky, takže bych potřeboval, aby si se k nim chovala slušně a... Prostě se celkově chovej, jako dospělá a ne jako šestnáctiletá puberťačka, která je na všechny drzá. To je vše, díky za pozornost." usmál se mile a svůj pohled vrátil k obrazovce notebooku.
Strnula jsem tam na místě, doslova a do písmene.
,,Nechci slyšet žádné připomínky, dost se soustředím." řekl, když už jsem otevřela pusu a chystala se mu něco říct.
,,Fajn!" řekla jsem naštvaně a zapla si televizi.
Byla jsem naštvaná, schválně jsem ho provokovala tím, že jsem při konzumování jogurtu mlaskala, což očividně fungovalo.
Přepla jsem to na nějaký dokument o zvířatech a docela se do toho i zakoukala.

Tak, to byla další kapitola^^
Omlouvám se, že jsem nic nevydala dříve, ale bohužel jsem to nestihla :(
Napadlo mě, že další kapitolu vydám už ve čtvrtek a pak hned zase v sobotu^^

Pokračování příště :3