Love in Swordland [POZASTAVENO]

4. ,,To jsi i ty." ✓

Na náměstí se začali scházet ostatní členové guildy. Trochu jsem se zarazila, když mi došlo, že je moc neznám.
Vstala jsem tedy a nervózně, jsem došla k jedné partě kluků.
,,Ahoj." pozdravila jsem je a usmála se na ně. Podívali se po sobě, jako kdybych snad řekla něco špatného a pak ke mně přistoupil jeden hnědovlasý kluk.
,,Ahoj, ty jsi z velitelství, že máš na sobě uniformu guildy?" zeptal se mě.
,,No... Jo jsem." kývla jsem hlavou. Teď jsem byla mnohem více nervózní, protože jsem si myslela, že se se mnou kvůli tomu nebudou bavit.
,,A jaká je tvoje pozice?" zeptal se mě tentokrát další kluk, který měl černý vlasy a modrý oči. Mám jim říct pravdu?... Je lepší ne lhát...
,,No já... Jsem velitelka..." zčervenala jsem a sklopila hlavu dolů.
,,Kaitlin, že?" zeptal se mě ten první kluk.
,,Hm..." pokývala jsem hlavou a pokusila se na ně usmát.
,,To je bezva, rádi tě poznáváme." usmál se na mě světlovlasý kluk a podal mi ruku. Ruku jsem přijala a usmála se na něho.
,,Já vás taky." se všemi jsem se pozdravila a seznámila.
,,Promiň, že se tě ptám, ale kolik ti je?" zeptal se mě ten hnědovlasý, Rei.
,,Bude mi šestnáct." usmála jsem se na něho.
,,Páni, nejsi trochu moc mladá na velitelku?" ušklíbl se na mě.
,,Doufám, že ne." povzdechla jsem si. Všichni tři se začali smát.
,,Co?" nechápala jsem.
,,Jsi roztomilá." mrkl na mě ten černovlasý, tuším, že se jmenuje Tim. Nemám moc dobrou paměť...
Trochu jsem se začervenala a sklopila opět hlavu dolů.
,,Nejsem..." usmála jsem se do země a nepřestávala skrývat svůj rudý obličej.
,,Jsi-" ,,Na chvilku si ji půjčím, nebude vám to vadit?" skočil mu někdo do řeči a pevně mě chytil za loket.
Lekla jsem se a podívala se na dotyčného.
No ovšem... Kdo jiný by to mohl zkazit?
,,H-Hiroki..." zakoktala jsem. Mám takový pocit, že jsem mu řekla poprvé jménem...
,,Jdeme." zašeptal na mě hnusně a začal mě tahat někam k teleportu.
Klukům jsem nic bohužel nestihla říct, tak jsem jim jenom lehce zamávala.
,,K-Kam jdeme?" zeptala jsem se ho zoufale.
On však nic neodpověděl a posadil mě na lavičku u fontány, kde jsem předtím seděla.
Co se děje...?
,,Ty kluky znám, nebav se s nimi." podíval se na mě a vypadal, jako by se mi tím posmíval. To chce jako řešit, s kým se bavím?
,,Proč?" pozvedla jsem jedno obočí a naštvaně se na něho podívala.
,,Prostě se s nimi nebav." uchechtl se.
,,To to budeš jako pokaždé řešit, když si najdu nové přátele?" vyjela jsem na něj. Štvalo mě to.
,,To nejsou přátelé, Kaitlin. To jsou hajzlové." řekl na rovinu.
,,To jsi i ty." řekla jsem naštvaně a zvedla se z lavičky. Nemá cenu se s ním o tomhle dohadovat...
,,Lilo?" zavolala jsem na blondýnku, která se bavila s Aimi.
,,Ano, Kaitlin?" odpověděla mi a přišla ke mně.
,,Kolik nás tady je?" zeptala jsem se a toho tupce ignorovala. Už se s ním nechci bavit...
,,Je nás tu celkem 61." usmála se na mě.
,,Bezva, to by mohlo stačit, nemyslíš?"
,,Určitě." mrkla na mě. Super...
,,Je 17:30, jdu je všechny svolat a ty se běž připravit k teleportu."
,,Jo jasně..." povzdechla jsem si a udělala, co mi řekla.
Došla jsem až k teleportu k ostatním z velitelství guildy.
,,Tak, kolik nás je?" zeptal se mě Philip.
,,61." povzdechla jsem si a trochu se protáhla.
,,To zvládneme." položila mi na rameno ruku Aimi a usmála se na mě.
,,Kaitlin, všichni už čekají." poklepala mi na rameno Lila a já se na ní otočila. Trochu jsem si povzdechla.
,,Jo... Už jdu.." řekla jsem trochu unaveně a šla za Lilou, která se postavila na teleport.
Všichni ztichli a dívali se na mě. Znervózněla jsem.
Měla jsem totiž říct něco na povzbuzení, aby se všichni cítili silně a nadějně.
,,Takže... Dnes jdeme porazit Bossa v 57.patře... Co chci říct, je rozhodně to, že my to zvládneme! Porazíme ho a odemkneme hráčům bránu do dalšího patra!" řekla jsem hodně nahlas a usmála se na všechny. Všichni se teď tvářili spokojeně, což mi říkalo, že všichni souhlasí a mají naději.
,,Kaitlin?" zašeptal někdo vedle mě. Trochu jsem se zarazila, když tam stála Aimi, která se tvářila poněkud zklamaně.
,,Ano?" zašeptala jsem nazpátek.
,,Teď nás je 60, Hiroki odešel..." smutně se na mě podívala.
,,Cože? Zrovna teď?" vyděšeně jsem se na ni podívala.
,,Jo... Viděla jsem ho, jak naštvaně odešel..." Naštvaně? To je má chyba...
,,Aha... N-No..." nevěděla jsem, co na to říct. To já za to můžu...
,,Zvládneme to i bez něj..." povzbudila mě Aimi a usmála se na mě. ,,Máme přece tebe!"
Trochu jsem se na ni usmála, ale nebylo to tak, jak jsem chtěla.
,,Díky..." řekla jsem a objala ji. Objetí mi opětovala a pak se ode mě odtáhla.
,,Zvládneme to!" řekla pro mě ještě jednou. Pak se usmála a zvedla palec nahoru.
Trochu jsem přikývla a podívala se na ostatní, kteří stále čekali a dívali se na nás.
,,Vyrážíme..." řekla jsem zase nahlas a pro všechny a vytáhla si svůj velký, teleportační krystal, který nás tam dopraví všechny. Podala jsem ho Lile, aby ho použila. Trochu se na mě nechápavě podívala, ale když jsem se na ni usmála, pochopila a použila ho, jak jsem jí předtím naznačila.
Chtěla jsem si totiž ještě něco zařídit...
V menu jsem si našla zprávy a zvolila mojí a Hirokivu konverzaci...
'Omlouvám se.' napsala jsem a odeslala to.
Cítila jsem se kvůli tomu hrozně provinile... Co když jsem mu tím ublížila? Bude se se mnou po tom bavit?... Hej! Proč to vlastně tak řeším... Je to Hiroki a už od první chvíle, co jsem ho poznala, se ke mně choval hnusně...
,,Ehm... Kaitlin." zašeptala na mě Aimi a trochu do mě strčila. Vážně bych nad tím neměla moc přemýšlet...
,,Už jdu." usmála jsem se na ni a společně s ní vstoupila do bledé záře, která nás rovnou přemístila do chodby, před bránu Bossa.

,,Máme vůbec nějaký plán?" začali se mě někteří členové ptát.
,,Ano." řekla jsem. Ehm... Žádný nemám... Improvizuj!
,,Je nás celkem šedesát, takže uděláme deset skupinek po šesti. Udělejte si každý partu..." rozkázala jsem.
Všichni se začali schromažďovat a vytvářeli tak skupinky.
,,Jako vždycky, ne?" usmála se na mě Lila a já kývla.
Já, Lila, Aimi, Kenji, Philip a většinou ještě Hiroki, jsme vždy tvořili stejnou partu. Hiroki byl s námi jen občas.
,,Hej! Mizuki, pojď k nám!" zakřičela Lila na dalšího důstojníka, který zřejmě nevěděl, ke komu jít.
,,Bezva!" usmála jsem se na naši partu. ,,Myslím, že to máme."
Kolem nás se utvořilo dalších devět skupinek a všichni členové se začali připravovat.
,,Chce být někdo skupinou A?" zeptala jsem se všech. Je dobré dát někdy někomu šanci na první útok.
,,My." ozvala se jedna skupina.
Podívala jsem se na její členy. Trochu jsem se zarazila, když to byli ti kluci, se kterými jsem se seznámila.
,,Fajn." kývla jsem na ně a dala jim prostor, aby mohli jít dopředu.
Všem dalším skupinám, jsem rozdala písmena. My byli skupina B.
,,Tak jo... Skupina D, E a F, půjdou na Bossa hned po skupině A. Vyřizovat příšery budou skupiny C, G, H plus naše skupina B. Ostatní skupiny, J a I, budou všem krýt záda a kdyby někdo nemohl, vystřídejte je." rozdala jsem všem informace o útoku a postavila se před bránu.
,,Vyhrajeme." řekla jsem ještě naposledy, než jsem otevřela bránu, za kterou stál náš osud a pozvánka do dalšího patra...