Love in Swordland [POZASTAVENO]

38. Spojenectví

Zdar lidi :D
Zprvu se chci omluvit za dlouhou dobu nevydání nové kapitoly :)
Důvod: Potřebovala jsem menší oddych, abych získala nové nápady, jak neudělat další kapitolu nudnou ;)
(Přiznávám, tahle bude asi o ničem, ale teď už opravdu mohu slíbit, že příště to bude zajímavější^^)
Nebudu zdržovat! Užijte si tuhle kapitolu a v sobotu můžete čekat další^^

Ve hře

Vůbec jsem nevěděla, kam jít.
Kuro tu byl, protože se mi ukázal v mém seznamu přátel, u kterého svítilo zeleně online.
Moc jsem to tu neznala. Nevěděla jsem, jak si zjistit místo, kde se právě Kuro nachází.
Navíc jsem byla ještě pořád na okraji toho lesa, jak jsem byla minule a automaticky zapomněla cestu zpátky.
Prostě a jednoduše, jsem se ztratila. Bezva.
,,Musím najít Kura!" opakovala jsem si pořád dokola a snažila se najít cestu ven.
Je tu přece možnost teleportace! Došlo mi.
,,Ale... Jak?"
Zase nic. Opět jsem nic nevěděla a hlavní bylo to, že jsem si ještě, za tu dobu, co tady jsem, neobstarala teleportační krystal.
,,Zachraňte mě někdo!" zakřičela jsem zoufale.
Musela jsem vypadat jako blázen, že?

Nakonec jsem se z toho lesa nějak vyhrabala a dostala se na krásně zelený palouk. Bylo tu opravdu pěkně. Slunce hezky svítilo, na obloze nebyl žádný mráček a vítr se pohyboval jen zlehka - ideální podzimní čas...
Sedla jsem si do trávy a jen tak pozorovala město, které se přede mnou nacházelo. Neznala jsem ho, muselo náležet jiné rase, ale výhled na něj byl moc pěkný.
Po nějaké době, kdy jsem opravdu už nevěděla, co dělat, jsem napsala Kurovi zprávu a nově objeveným způsobem mu poslala i svou polohu, aby věděl, kde jsem.
,,Tak kde je?" řekla jsem už nedočkavě a hrála si se stébly trávy. Teď je podzim, za chvilku bude zima... Pak bude Nový rok. Ten čas rychle utíká...
,,Už jsem tady," ozval se Kurův hlas. Jen jsem ho pozdravila a usmála se na něj.
,,Tak, jak je?" zeptal se a sedl si vedle mě.
,,Špatně, potřebuji se tě na něco zeptat," řekla jsem mu narovinu a podívala se na něj.
,,To zní vážně... Něco v reálném životě?" usmál se a díval se na město před námi.
,,Uhm, jo..." zlehka jsem se zachvěla nad jednou myšlenkou, kterou mi způsobila Kazukiho otázka a nějak rozumně začala.
,,Chtěla jsem se tě zeptat - protože jsi kluk," ušklíbla jsem se na něj. ,,Jestli, když vidíš holku, tak myslíš pořád jen na... Uhm, no... Myslíš pořád jen-"
,,Na sex?" zeptal se a začal se smát.
,,C-Co je na tom tak vtipného?" začervenala jsem se a nedokázala se neusmát.
,,Bože, ty jsi mě zase ale rozesmála..." řekl mezi smíchem a hned propukl v další záchvat smíchu. Připadala jsem si hrozně zmatená. On vždycky všechno bral s vtipem, a když šlo o vážnou věc, udělal ji ještě vtipnější.
,,Odpovíš mi?" zeptala jsem se ho a on se alespoň pokusil o to se v příštích pěti minutách nezasmát.
Trvalo to docela dlouho a věřte mi, že slyšet pořád dokola jeho umírající smích, mě po deseti minutách opravdu už nebavilo.
Naštěstí se potom konečně uklidnil a dokázal se srozumitelně vyjádřit.
,,Pokud jde jen o sex, tak to vůbec nevím. Zas tak velké zkušenosti s tím nemám,"
,,Ty jsi to ještě nikdy..." podívala jsem se na něj.
,,To ne, sex jsem měl už několikrát, ale nikdy to nebylo o citech..." začal se vyzpovídávat.
Celou dobu jsem ho pečlivě poslouchala. Jeho slova se mi poslouchala opravdu krásně. Vše dokázal říct tak stručně a přitom obsahově...
Povídal mi vše o jeho sexuálních zážitcích. O tom, jak se s ním vyspalo pár holek ze střední, jak ani jedna z nich nebyla ta pravá a hlavně o tom, jakou smůlu v lásce má.
Když skončil, navázala jsem s ním řeč o Kazukim a o našem slibu, který jsme si v SAO dali.
Taktéž mi celou dobu naslouchal a na některé věci lehce přikyvoval. Taková konverzace mi byla příjemná - z Kurem se mi povídá dobře a vždy se o jednoduché věci dokážeme zakecat na půl hodiny.
,,Je to zvláštní," povzdechl si Kuro, když jsme skončili.
,,Copak?" zeptala jsem se ho.
,,To, když tě nikdo nechce..." odpověděl.
,,Mhm, tenhle pocit znám," souhlasila jsem, když jsem si vzpomněla na základku.
,,Kaitlin, asi bych se ti měl k něčemu přiznat..." podíval se na mě.
To zní vážně. Pomyslela jsem si, na sucho polka a přikývla.
,,Poslouchám tě," pousmála jsem se.
,,Pravdou je, že... jsem byl taky v SAO,"
,,Cože!?" vyskočila jsem z trávy a ze shora se na něj šokovaně podívala. ,,K-Kdy jsi mi to chtěl říct?"
,,Chtěl? To nevím, ale měl jsem ti to říct už na začátku. Promiň," trochu sklopil hlavu a já se znovu vedle něj posadila.
,,T-To ne, jen mě to... překvapilo. Nic víc," pousmála jsem se. Neštvalo mě to. Mě to potěšilo.
,,Vlastně to je opravdu... úžasné. Jsi totiž první člověk, o kterém vím, že se nebojí hrát ALO, i když sis určitě taky prošel peklem v SAO," rozpovídala jsem se.
,,Máš pravdu. Díky, že mě takhle akceptuješ," vděčně se usmál a objal mě rukou kolem ramen. Jeho doteku jsem se nebránila. Koneckonců, jsme ve hře, takže to znamená, že se mě ve skutečnosti nijak nedotýká.
Škoda.
Počkat... Co?
,,A potkali jsme se vůbec?" zeptala jsem se.
,,Uhm... Jo, ale ty si mě nepamatuješ," podíval se na mě.
,,Jak to?" Tohle se mi nelíbí... Je plný tajemství a dost mě to děsí.
,,Bylo to někdy na začátku hry. Pamatuji si tě, jako malou holku, která se schovávala v rohu a bála se."
,,T-Takže si mi vlastně pomáhal?"
,,Ano, chvilku to tak bylo, ale pak jsem tě opustil... Už ani nevím, proč," lehce se pousmál.
To je... Opravdu záhádné. Vůbec si ho nepamatuji.
,,J-Já vlastně ani nevím, c-co na to říct. Nepamatuji si tě,"
,,To už je jedno. Neřeš to," zvedl se a podal mi ruku.
,,C-Co se děje?" zeptala jsem se ho a na ruku se překvapeně podívala.
,,Jdeme splnit nějaký quest. Do kolika tu můžeš být?"
,,No, je pátek, takže tu klidně mohu být až do rána," pousmála jsem se, chytila ho za ruku a on mi pomohl nahoru.
,,Fajn, ve městě na nástěnce jsem viděl jednu zajímavou misi. Mohli bychom ji přijmout a zkusit ji," pověděl mi.
,,Tak dobře. Už se nemůžu dočkat," usmála jsem se.

Vrátili jsme se do města. Bylo tam překvapivě opravdu hodně hráčů. Všichni mají nejspíš o víkendu volno. Napadlo mě a podívala se na Kura, který mě vedl k té nástěnce, o které mi říkal.
,,Za jak dlouho tam budeme?" řekla jsem trochu znuděně.
,,Už jsme tady," řekl po deseti sekundách a zastavil se před takovou velkou tabulí, na které bylo hodně vyvěšených papírů.
Kuro mi řekl, ať si je zatím všechny přečtu a že kdyby mě nějaká zaujala, ať mu to řeknu.
,,Co třeba tahle?" řekl po chvilce a na jednu ukázal.
,,Mhm, ukaž," stoupla jsem si před něj a přečetla si ji.
,,Jsi fakt malá," zamumlal něco a trochu si povzdechl.
,,Něco proti mé výšce?" zeptala jsem se a nespustila oči z textu. Ten Quest zní zajímavě. Možná, že to zvládnu z půlky udělat.
,,V-Vůbec ne,"
,,Bezva... Zní to celkem jednoduše. Co na to říkáš ty?" otočila jsem se k němu čelem.
,,To samé. Zní jednoduše," pousmál se.
,,Fajn. A půjdeme ho splnit teď hned?" zeptala jsem se, abych si tím byla jistá.
,,Samozřejmě... A mám prosbu, mohl bych přidat něco k té naší dohodě?"
,,Uhm, no... Záleží na tom, co to bude..." řekla jsem nervózně.
,,Neboj se, nic složitého ani uchylného či perverzního to není..." uchechtl se. ,,Vlastně mě napadlo, že bychom si mohli dát takový slib toho typu, že se nikdy nevzdáme a že do toho dáme vždy všechno, co máme..."
,,To zní fajn! Líbí se mi to a souhlasím," usmála jsem se a přikývla hlavou.
,,Ok, tak jdeme plnit ten quest, ne?" usmál se a strhl papír z nástěnky.
Nevím, jak to udělal, ale toho papíru se nějak dotknul, pak klikl na 'OK' a ten papír zmizel.
Vysvětlil mi potom, že tohle je způsob, jak se přijímají různé úkoly.
Bylo mi to trochu divné, protože když jsem si dávala ten quest pro začátečníky, žádný papír jsem si nevybírala. Objevilo se mi to rovnou v menu.
Nedalo mi to a zeptala jsem se jo na to. Připadala jsem si hloupě, že už se zase na něco ptám...
,,Tyhle 'papíry' tě odmění hlavně pěnězi, EXPy a různými předměty... Kdežto questy, co se ti objevují v menu, jsou jen na postoupení do dalšího levelu a hlavně se ti tam objevují i různé návody na nové funkce, když postoupíš do určitého levelu," opět mi vše pečlivě vysvětlil.
,,Aha, díky," usmála jsem se.
,,Takže... Musíme do města Cait Sythů... V jednom lese by tam měl být portál, který nás dovede do Křišťálových jeskyní... A tam by jsme měli najít Živý krystal, který potřebujeme najít. Jo a vezmeme ho hodně, v budoucnu se nám bude hodit," navrhl plán a já souhlasila.
,,Ty jsi šéf," poplácala jsem ho po rameni a sama pro sebe se usmála.

Líbilo? ~^^~

PS: jsem strašně moc nervózní! Za dva dny budou vydávat novou povídku.. :/
Pokud to někoho zajímá a záčne si mou povídku číst, prosím, mějte nade mnou slitování a neukamenujte mě za to.. >_<