Love in Swordland [POZASTAVENO]

12. Lov

,,Včera jsem tady byl a našel jsem tady jedno místo, kde je těch příšer hodně." usmál se na mě Hiroki, když mě začal vést přes louku k jednomu lesu.
,,Opravdu? Moc se těším." oplatila jsem mu svůj úsměv.
Byla jsem opravdu moc ráda, že mě někam pozval. Není to sice rande, ale mě to stačí. Jsem teď šťastná...
,,Počkej, až je uvidíš... Obzvlášť ty velké..." strašidelně se uchechtl. Je pravda, že se známe dlouho... Což vysvětluje, že ví, jak mě vyděsit.
,,H-Hiroki!" lekla jsem se, když mi prsty jezdil po mé ruce. Připomnělo mi to pavouka, ze kterého mám strach. Ve skutečném světě mám v papírech napsané, že jsem sto procentní arachnofobik.
,,Promiň, nemohl jsem si pomoct." zasmál se a rukou mě chytl kolem ramene. Pokusila jsem se udělat uraženou, ale i tak mě smích přemohl a já se, společně s Hirokim, zasmála.
,,Jinak... Upozorňuji tě, že za chvilku tam budeme...ano?" oznámil mi po chvilce.
,,Oh... Dobře." kývla jsem na souhlas a dál pokračovala v cestě.

Dorazili jsme do Tichého lesa a zastavili se u jednoho potůčku, kde mi Hiroki řekl, abych tam zatím počkala. Prý, že se půjde podívat, jestli tady někde poblíž není nějaké to stádo.
Zůstala jsem tady uprostřed lesa sama a z nudy si sedla na jeden pařez.
Čekala jsem tam na něj. Trochu jsem se i bála, protože být takhle sama v lese, se mi moc nelíbilo.
Najednou jsem si vzpomněla na zprávu od Thomase.
Chtěl se se mnou sejít a já mu ještě neodpověděla. Ze slušnosti bych to měla přijmout, ale pravdou je, že se mi nikam nechce. Chci teď být s Hirokim...
Napsala jsem mu tedy novou zprávu a doufala, že ho tím nijak nenaštvu.
'Ahoj, promiň, že to tak dlouho trvalo, než jsem ti odepsala.
Jsem teď na lovu a na tvojí zprávu jsem si vzpomněla až teď.
Pravdou je, že teď nemám moc čas se s někým scházet... Snad to pochopíš, promiň.
Kaitlin."
,,Nasel jsem jedno stádo! Je to zhruba dvě stě metrů odtud..." vrátil se Hiroki. Zavřela jsem tedy rychle menu a podívala se na něj.
,,To je bezva." usmála jsem se. Snad mě neviděl...
,,V pořádku?" zeptal se. Byla jsem udivená, že se mě na to zeptal. Nikdy se o mě moc nestaral...
,,A-Ano." upřímně jsem se usmála. Bylo od něj milé, že se mě zeptal...
,,Fajn... Jo a abych nezapomněl... Našel jsem ještě jedno stádo a hádej, co za zvířata to je." sedl si vedle mě na trávu.
,,Snad to nejsou velcí pavouci..." vyděsila jsem se. Jednou jsem se s obrovskými pavouky setkala a upřímně... Moc si z toho nepamatuju, jelikož jsem omdlela...
,,Ježiš, to ne... Je to něco k jídlu." zasmál se nad mým typem a trochu mi napověděl.
,,K jídlu? Hm... Nevím, králíci?" zkusila jsem. Byla jsem z toho tolik nedočkavá, že jsem na něj až udělala psí oči, aby mi to prozradil.
,,Uh... Dobře... Jsou to něco, jako mufloni." Konečně...
,,Opravdu? Ale... Jací jsou? Nikdy jsem žádného nejedla..."
,,Má zlatá... Je to delikatesa." mrkl na mě.
Trochu jsem se uchechtla, když se začal nad tím rozplývat. Zároveň jsem se také i trochu začervenala, když mi řekl, že jsem zlatá.
,,Páni... Na co čekáme? Jdeme!" usmála jsem se, zvedla se, vzala ho za ruku a táhla ho směrem, odkud předtím přišel.
,,Ani nevíš cestu..." řekl za mnou Hiroki.
,,Fajn... Tak mě veď ty." otočila jsem se na něj a usmála se.
,,Hurá..." zasmál se a vyměnil si se mnou roli.
On mě teď táhl a já se ho snažila doběhnout.
,,Snaž se teď být potichu... Jsou tamhle." řekl po pár minutách a ukázal směrem před nás.
Oba jsem se skrčeli a schovali se za jeden kámen. Opravdu to byli něco jako mufloni. Jen vypadali trochu jinak...
,,Jak je dostaneme?" potichu jsem se ho zeptala.
,,Ty budeš tady a já je obejdu, abych se dostal na druhou stranu za ně." odpověděl.
,,Fajn, dej mi signál a...buď opatrný." usmála jsem se na něj.
,,Vždycky jsem." pohladil mě po hlavě, vstal a zmizel někde v křoví.
Opravdu jsem nevěděla, jak to dělá. Od chvíle, co odešel, jsem neuslyšela žádné šustění listí nebo křupání větviček. Musí asi být opravdu dobrý v lovu.
A jak vlastně poznám, že mi dal signál? Jednoduše... Jednou jsme se domluvili, že naše znamení bude záření od meče. Takové záření je snadno viditelné a když s ním budete mávat, nemůže se stát, že by jste ho přehlédli... Konečně... trochu jsem si povzdechla a hned reagovala, když se padesát metrů ode mě, objevila modrá záře. Vyrazila jsem hned, co vyrazil on...
Ty muflony jsme celkem překvapily a vypadali vyděšeně, když nás spatřili. Někteří byli však trochu agresivní a tak se párkrát stalo, že na nás zaútočili... Ale my byli silnější... Hned, co jsem zabila nějakého muflona, ozvalo se zapípání, které mě upozornilo, že se mi daná potravina uložila v inventáři. Byla to zábava... ,,Kaitlin! Tamhle toho!" zavolal na mě po pár minutách začátku Hiroki a ukazoval na jednoho, obzvlášť velkého, muflona. Kývla jsem na souhlas a nenápadně se dostala za obřího muflona, kterého jsme probodla skrz záda. Zmizel a jako všichni ostatní, skončil v inventáři.

,,Bezva práce!" usmála jsem se na Hirokiho, když jsme skončili s lovem a byli na cestě zpátky k teleportu. Nezabili jsme všechny. Zůstalo jich tam ještě spousta, takže tam můžeme zase vyrazit, až budeme potřebovat.
,,Kolik jich máš?" zeptal se mě, když si pročítal tabulku se získanými surovinami a penězi.
,,Hm... Mám šest muflonů a deset tisíc córů." vítězně jsem se na něj podívala.
,,To je fajn, ale i tak jich mám víc..." ušklíbl se na mě a já hned zrudla.
,,Co? Jak to! A... Kolik jich máš?" nevěřícně jsem se na něj podívala.
,,To bys chtěla vědět, co?" usmál se na mě a já zčervenala ještě víc. Vždycky byl takový... egoistický.
,,Hm..." odvětila jsem naštvaně a podívala se jiným směrem.
,,Ale no tak, sestřičko... Nafouknutí ti nesluší..." zasmál se a rukou mě objal kolem ramen. Provokuješ... ,,Hm..." zareagovala jsem stejně, jako předtím.
,,Co kdybych Ti navrhl výměnu..." řekl po chvilce. Lákavé...
,,Pokračuj..." podívala jsem se zase na něj a pobídla ho rukou. ,,Řeknu ti to a ty mi za to dáš něco, co se mi bude líbit..." Úchyl! Mohla jsem tušit, že to bude nějaká úchylárna... Ale, co by vlastně chtěl?
,,C-Co chceš?" začervenala jsem se a nervózně se něj podívala.
,,Něco, co se mi bude líbit..." zopakoval stejně a usmál se na mě.
,,A... Co když to něco udělám a tobě se to líbit nebude?" znejistila jsem.
,,Tak si vymyslíš něco jiného... Řeknu ti to, až když se mi to bude opravdu líbit."
,,A-Ale... To je vůči mně nefér!"
,,Ah, dobře... Dám ti podíl." navrhl. To už znělo líp.
,,Platí." usmála jsem se a na ztvrzení, mu podala ruku.
,,Bezva, tak můžeš." řekl rychle, jako by s tím pospíchal. Možná, že se na to i těšil...
,,F-Fajn." zakoktala jsem.
Začala jsem přemýšlet. Co by se mu asi tak líbilo?... Asi vím, ale... Mám vůbec odvahu to udělat? Budu muset...
Vrátila jsem se z přemýšlení a podívala se na Hirokiho obličej. Stále čekal a usmíval se na mě. Trochu jsem znervózněla a začervenala se. Mám, nemám?
Pořádně jsem se nadechla a přiblížila se k němu. Kolem jeho krku jsem obmotala obě své ruce a hlavou se naklonila k jeho rtům, až se nakonec spojily. V tu ránu mi v břiše vylétlo několik motýlků, kteří mě jemně začali šimrat. Bylo to... Krásný.
Neodolala jsem a rty začala dělat pohyby. Hned na to reagoval a líbání mi začal oplácet. Líbala jsem ho a užívala si to. Opravdu ho miluji... Ale líbí se mu to? Udělala jsem něco, co se mu líbí?

Ehm... Ahoj? :)
Zdravím Vás u další kapitoly... :D
Omluva... Velká omluva ;)
Mám napsané koncepty, takže by teď vydávání nemělo tak trvat ;)
Doufám...
Tak... Jak se máte? A jak jde život? xD

Uvidíme se u další kapitoly :3
Pa^.^