Love in Swordland [POZASTAVENO]

47. Lež

Vstala jsem z postele a rovnou se šla vysprchovat.
V posteli jsem byla skoro celý den a sprcha byla nejlepším řešením.
Jakmile jsem byla se sprchou hotová, v ručníku jsem došla do pokoje, kde jsem se převlékla do normálního oblečení.
Vzpomněla jsem si, že na zítra potřebuji do školy na výtvarku lepidlo v tubě, které mi před pár dny došlo. Takže jsem kvůli tomu musela na chvíli odejít a zastavit se u nejbližšího obchody s potřebami.
Sešla jsem schody a zamířila do haly, kde jsem se shodou okolností potkala s Hirokim.
,,Ty někam vyrážíš?" podivil se a sjel mě podezíravým pohledem.
,,Ano. Musím si jít koupit nové lepidlo. Problém?" pozvedla jsem jedno obočí.
,,Ne, vůbec..." zavrtěl hlavou a trochu se ušklíbl. ,,Jen mě překvapuje, že jdeš ven takhle pozdě večer,"
,,Bože..." povzdechla jsem si a obula si boty. Prošla jsem kolem něj, otevřela dveře a aniž bych se rozloučila, jsem odešla.
Má s tím fakt tak velký problém?
Nedalo mi to a musela na to myslet.
Vždyť je to jen pár bloků odsud, co by se mi asi tak mělo stát?
Zavrtěla jsem nad tím hlavou a přešla silnici. Byla celkem už tma, ale zase tu bylo spoustu světel a lamp a navíc jsem nebyla jediná, kdo byl ještě venku. Ulicemi tu procházelo celkem hodně lidí, ale takhle to bylo pořád. Co se dá od Tokia taky čekat, že?

***

,,Nashledanou," rozloučila jsem se s prodavačkou v obchodě a s malou igelitovou taškou opustila její obchod.
Zdá se mi to nebo se zde nějak ochladilo? Budu si muset pospíšit.
Na sobě jsem měla jen kalhoty a trochu slabší mikinu, není divu, že mi v tom byla celkem zima. Proto jsem radši přidala do kroku, abych byla co nejdříve doma.
Zbývalo mi projít poslední dvě ulice, když v tom jsem si všimla, jak naproti mě jde Kazuki s nějakou partičkou... Zatraceně.
Nandala jsem si rychle kapuci, sklonila hlavu k zemi, aby si mě nevšimli a rychlým krokem prošla kolem nich.
Zaslechla jsem jejich rozhovor:
,,Jak to vlastně dopadlo mezi tebou a tou holkou?"
,,Ani mi to nepřipomínej... Prej se zamilovala,"
,,Bože, to je kráva... Kdo by ji prosímtě chtěl? Sám si s ní nikdy nechtěl chodit,"
,,A taky bych s ní nikdy nechodil, kdyby mi to ten tupec Katsuki nenařídil..." C...Cože?
Nemohla jsem tomu uvěřit... Hiroki... Že mu... To... Nařídil?
Rozeběhla jsem se ke svému baráku a přímo vrhla do hlavních dveří. Zabouchla jsem za sebou a šla rychle do obýváku, kde ten 'tupec' seděl a čuměl na televizi.
,,Doprčic! Zkus někdy-"
,,Tys mu to nařídil!?" zeptala jsem se ho hlasitým a pevným hlasem.
,,Co...?" nechápal.
,,J-Jak si mohl! Jsi... Jsi takový zrádce!" zakřičela jsem na něj a šla do svého pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře, sedla si na zem a kolena si přitáhla k tělu.
Brečela jsem. Bylo mi to hrozně líto... Proč se vždycky všechno dozvím jako poslední? Copak mi už všichni dostatečně neublížili?
Nejdřív Hiroki, potom Ayane, pak Kazuki... Fakt jsem tak moc slepá!?
,,Miko...?" zaklepal Hiroki na mé dveře.
Neodpověděla jsem, ale začala  jsem celkem litovat toho, že jsem ty dveře nestihla zamknout... Jak jsem si myslela, otevřel dveře a vstoupil do mého pokoje. ,,Promiň, jestli jsem udělal něco špatného..." řekl a posadil se naproti mně. Pozvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Vypadal, že ho to mrzí... Ale notak, vždyť ani neví, co udělal! ,,Z-Za co se omlouváš?" ,,...Já nevím," pousmál se. ,,Ale měl bys! Celý můj život je jen lží, kterou si způsobil ty!" objasnila jsem mu a ukázala na něj. ,,Prosím?" stále nechápal. Už jsem myslela, že vybuchnu, když v tom jsem si vzpomněla na... Kura. Nevím proč, ale vzpomněla jsem si přesně na to, kdy on na mě křičel... Něco mi říkalo, abych to já neudělala a neřekla něco, co nechci, aby Hiroki věděl. ,,Zkrátka... Ne, počkej. Napadlo mě něco lepšího," ušklíbla jsem se a vstala. ,,Zapomeň na to, že ti v Americe budu dělat překladač. Nikam s tebou nejedu!" a s tím jsem ho vystrkala ven a zavřela mu dveře před nosem. Pořádně jsem si oddychla a ušklíbla se nad tím, co jsem právě dokázala. Konečně jsem se ho zbavila... A zbavila se i toho tupého odletu do Ameriky. Byla jsem na sebe pyšná. Nikam se mi navíc nechtělo. Budu radši tady a hrát s Kurem. 

***

Uplynuly dva dny od toho, co Hiroki odletěl...
Nyní jsem po celou dobu sama doma a vůbec mi to nevadí.
Jen mi pořád vrtá hlavou to, co mi tehdy při našem rozloučení řekl...

Před dvěma dny.

Někdo zazvonil. Běžela jsem otevřít dveře.
Ve dveřích stal jakýsi pan v černém obleku a ptal se, jestli je už Hiroki připravený.
Jen jsem mu řekla, aby zatím počkal a pro Hirokiho, ač se mi opravdu nechtělo, jsem došla.
,,Je tady tvoje auto," houkla jsem na něj přes zavřené dveře a chtěla už odejít, když v tom se přímo přede mnou ty dveře otevřely a v nich stál již připravený Hiroki. Jako, kdyby tam na mě celou dobu čekal...
,,Počkej... Než odjedu, chci ti něco říct," podíval se na mě a vyšel z jeho pokoje.
,,Mhm..." nuceně jsem přikývla.
,,Pokud jsem udělal něco strašného, věř, že jsem to neudělal, aby se ti lidé smáli. Já totiž opravdu nevím, o čem to mluvíš, protože co já vím, tak posledně jsem tě napálil s tím, že tě miluju... Pamatuj si to, prosím... Měj se tady dobře,"

Vypadal tehdy opravdu starostlivě...
Myslel to ale vážně? Co když mi zase lže?
Každopádně, jsem teď sama doma a, i když jsem si to nemyslela, docela se tu nudím. Je opravdu divné to přiznávat, ale chybí mi hádky s Hirokim... Bože, na co to myslím? Vždyť je to takovej idiot, který nemá ani špetku citů!
Seděla jsem zrovna v pokoji a pomocí internetu dělala úkol z angličtiny. Měli jsme udělat referát na něco, s čím angličtina souvisí. Vybírala jsem téma opravdu dlouho, ale nakonec jsem napsala referát o historii Velké Británie.
Dopsala jsem poslední větu a řekla si, že už půjdu spát.
Sice jsem si ještě chtěla jít zahrát s Kurem, ale spánek byl pro mě důležitější. Zvláštní, když sis nedávno přiznala, co k němu vlastně cítíš.
Zavrtěla jsem lehce hlavou, abych svůj vnitřní hlas nemusela poslouchat a pustila na sebe příjemně teplou vodu. Umyla jsem si i vlasy a vylezla ze sprchového koutu.
Převlékla jsem se do spacího oblečení, vyčistila si zuby, nastavila budík na šestou a zachumlala se do peřiny s pocitem, že zítřek bude snad zábavnější...

Páni... Pomalu se blížíme k 2k přečtení :D

Doufám, že se Vám dnešní kapitola líbila, byla sice trochu kratší, ale snad Vám to vynahradím příště ^^

Zítra je první adventní neděle, tak si ji užijte :3
(Poslední dobou mám čím dál tím větší vánoční náladu xD)
❄ ❄ ❄ ❄ ❄ ❄