Love in Swordland [POZASTAVENO]

29. Nervozita

Zápasy, turnaje, duely nebo i soutěže mě nikdy nebavily.
Nikdy se mi nestalo, že bych seděla večer u televize a sledovala basket nebo fotbal. Nejsem ničí fanoušek a nikomu v zápase nestraním. Výsledek mi je pak k ničemu, když z toho nic nechápu.
S holkami jsem si sedly na tribunu hřiště - já si sedla o něco výše než ony, přece jen jsem se s nimi moc nebavila - a sledovaly kluky, jak hrají první poločas.
V jedný skupině byl... Thomas?!
Fandím jeho týmu! Rozhodně to vyhrajou!
Na tváři se mi objevil úsměv, byla jsem z toho nadšená a držela mu palce.
Jen kdyby si mě všimnul... Přála jsem si, aby se tak stalo. Ve filmech to tak často bývá - když si kluk všimne jeho holky, že tu sedí a z plných plic ho povzbuzuje, kluka to nakopne a nakonec to dopadne tak, že to ještě díky ní celé vyhraje, a to na poslední vteřinu.
Kousek pode mnou seděla hned Lila, teda Ayane, a já, nevím proč, ale chtěla jsem se k ní přidat a nejspíš si i promluvit o tom, co se stalo a rozumně to vyřešit. Hlavně, že pře několika hodinami jsem byla jiného názoru...
,,Mohu si přisednout?" slušně jsem zeptala po té, co jsem se dokopala k tomu se zvednout a jít za ní.
,,Ovšem! Jen pojď," usmála se hned na mě a rukou poklepala na místo vedle sebe.
,,Děkuju." pousmála jsem se a sedla si k ní.
,,Tak, komu fandíš?" otočila se ke mně.
,,N-No... Asi těm, co mají modrobílé dresy, ty?" Asi mají jejich týmy jména, co?
,,Fakt? Já také. Je tam totiž jeden kluk, který... který se mi líbí." přiznala.
,,Oh, tak to chápu." přikývla jsem. Jestli je to Kazuki...
No tak! Mám se přece omluvit! ,,P-Poslyš... Promiň, že jsem byla na tebe tak nepříjemná. Asi víš, že jsem prostě byla ještě na tebe naštvaná. Chci na to zapomenout, takže proto se ti také omlouvám."
Minulost už není důležitá...
,,Dobře, díky, ale ty by ses mi neměla omlouvat. To já..." lehce sklopila hlavu.
,,Ne ne, to je dobrý. To už není podstatné. Neřeš to," usmála jsem se.
,,Ty jsi tak hodná!" skoro se rozbrečela a ruce mi vrhla kolem mého krku.
,,U-Už je to dobré... Neplakej," zlehka jsem jí poplácala po zádech.
,,Měla bych ti to všechno vysvětlit! On mě k tomu totiž donutil, nevěděla jsem, co dělat! Nechtěla jsem to a-"
,,Uklidni se! Nadechni se a všechno mi to v klidu řekni." chytla jsem ji za ramena a upřímně jí hleděla do očí.
,,F-Fajn... Byl to Hirokivův plán,"
začala. ,,nechtěla jsem tě zradit, ale on mi vyhrožoval! Vyhrožoval, že tě využije ještě víc, dokonce tě chtěl i... Miko, on tě chtěl..." tuhle část prostě nedokázala doříct.
,,Co? Co chtěl?" zpevnila jsem svůj stisk na jejích ramenou.
,,Byl schopný tě zabít! Nebál se!" rozbrečela se. To jako fakt?
,,...Jsi si jistá?" zeptala jsem se po chvíli ticha.
,,A-Ano, kdybych se k němu nepřidala, opravdu by to udělal."
Hiroki... Opravdu by jsi...
,,D-Děkuju a moc se ti omlouvám!" pořádně jsem ji objala. ,,Kdyby jsi mi to neřekla, možná bych začala mít Hirokiho zase ráda a to já nechci! Znovu ne!" Zachránila mě! Kdyby se tak nestalo, přitáhla bych si Hirokiho k sobě znovu blíž a pak bych z toho byla opět nešťastná...
,,Víš, co? Pojďme se dívat na ten zápas. Už jsme prošvihly prvních deset minut." odtáhla jsem se od ní a usmála se.
,,Máš pravdu. Pojďme se dívat," také se usmála a otočila se na hřiště. ,,Prý hrají jen na jeden gól, kvůli jedné sázce, kterou si jeden kluk vymyslel, takže to nebude zas tak dlouho trvat."
,,Bezva," zasmál jsem se a pozorovala Kazukiho, jak zrovna přihrává jednomu blonďákovi, který to zase přihrál dalšímu. Tu hru nechápu, ale podporovat v ní svého kluka můžu, ne?
,,Skoro!" zasyčela vzteky Ayane.
Zaostřila jsem pořádně na hřiště, protože jsem zřejmě něco prošvihla.
,,Kazuki to skoro zvládl!" zapištěla jedna z holek. Kazuki?
Když jsem se na něho podívala, připadal mi tak strašně hezký. Fotbal mu musí jít opravdu dobře.
Najednou kopnul míč do brány a všichni kolem začali tleskat a hlasitě řvát nadšením. Takže vyhrál?... Měla bych si tu hru prostudovat, vůbec nic nechápu.
,,Oni vyhráli!" zatleskali i Ayane a já se k ní přidala, teda, snažila jsem se jí napodobit.
,,Pojď, musíme jim pogratulovat." chytla mě za ruku Ayane a už mě táhla dolů z tribuny.
,,P-Počkej! Ayane-chan!" pokusila jsem se o zastavení, ale ona byla jak omámená a celou dobu nespustila z jednoho černovlasého kluka oči.
,,Gratulujeme!" zastavila se před jásajícím kroužkem teenagerů a na všechny to skoro až zařvala.
Způsobila tím, že všichni utichli a jejich oči se obrátily na nás. Na mě se koukali asi nejvíce, protože jsem se do žádných akcí nikdy nezapojovala a tak se nejspíše museli divit, že tu vůbec jsem. Super... Naprosto super, Ayane.
,,Kdo ji nezná, jmenuje se Mika." představila mě Ayane.
,,Řekl někdo Mika?" vysoukal se z davu Kazuki a já se na něj usmála.
,,Uhm, gratuluji k vítězství. Hrál jsi skvěle," řekla jsem, abych přerušila trapné ticho.
,,Ty jsi přišla!" zasmál se a přede všemi mě políbil. Kazuki-!
,,Jdeme to oslavit?" zeptal se všech hned po té, co se ode mě odtáhl. Naprosto ignoroval můj překvapený výraz a můj červený obličej...
Všichni samozřejmě souhlasili, ale já si nakonec vzpomněla na Hirokiho, kterému jsem slíbila ty obědy. Oh a taky si s ním budu muset něco vyřešit...
,,Já budu muset jít domů," podívala jsem se na Kazukiho omluvným pohledem.
,,To nevadí, někdy příště." zářivě se usmál a objal mě.
,,Tak se mějte," zamávala jsem všem, načež mi všichni mávnutí oplatili a já se vydala zpátky ke škole, kde jsem opět čekala.
Naštěstí ten zápas zabral docela hodně času a tak jsem se nedivila, když za pět minut přijelo auto, které bych poznala snad všude.
,,Ahoj," pozdravila jsem ho normálně, aby si pak nemyslel, že se něco děje. Vyřídím si to s ním později.
,,Měl jsem jednu důležitou poradu, tak se nezlob." pověděl mi. Jak na to přišel?
,,J-Já se přece nezlobím! Vypadám snad na to?" povytáhla jsem jedno obočí.
,,Jo, hodně." zasmál se.
,,Odvezeš mě hned domů? Nemám totiž hlad," odvrátila jsem od něj pohled. Moje nálada byla kvůli jeho přítomnosti opět na nic. Že bych se konečně vrátila do starých kolejí?
,,Jak chceš, je mi to jedno." pohodil znuděně rameny a autem zajel do boční ulice. ,,Máš nějakou blbou náladu, Kazuki se s tebou rozešel nebo co?" zasmál se. Slyšela jsem v jeho hlase ten sarchasmus, který se mu vrátil.
,,Ne, všechno je s ním v naprostém pořádku!" protočila jsem nad ním očí a snažila se zůstat v klidu.
Naštěstí jsme byli hned doma a tak jsem se s ním nemusela nadále vybavovat. Teď jsem si vzpomněla, dneska si konečně zahraju tu hru!
,,Tak moment," napomenula jsem Hirokiho, když si sedl na gauč. ,,ty jako nemáš už žádnou práci nebo co?"
,,Ne, ta porada byla důležitým prvkem dne. Mám teď volno,"
Ne, já tady s ním být nechci!
,,T-Tak fajn, vezmu si tu hru a budu u sebe." oznámila jsem mu a šla do jeho pokoje, teda ložnice, kterou dřív sdíleli rodiče. Nevím, proč se tam přestěhoval a ani to vědět nechci. Nejspíš jen chtěl velkou postel... Sobec.
Nerada se hrabu v cizích věcech, ale když jsem tam přišla, moje zvědavá stránka se probudila a já chtěla vědět, co všechno za tajnosti tenhle pokoj skrývá.
Ta hra ležela hned na nočním stolku, takže nebyl problém se tam na chvilku zdržet.
No, celý jeho noční stolek obsahoval jen nějaké papíry, ale našla jsem tam i pár... Radši se tam už koukat nebudu.
Narovnala jsem se a podívala se do skříněk, ale tam nic zajímavého nebylo.
Tak nic, no... Povzdechla jsem si, vzala hru a odešla do svého pokoje. Pro jistotu jsem zamknula. Nikdy nevíte, co může Hirokiho napadnout, když bude mimo. V pokoji jsem měla už připravený svůj nový NerverGear, který mi Sugu dala.
Byl to od ní dárek na uvítanou, který mě potěšil a zároveň i vyděsil. Nejdřív jsem si myslela, že z takového dárku dostanu infarkt, ale když mi Sugu vysvětlila, že je to všechno v pořádku a že se teď nic nestane, uklidnila jsem se. Dokonce mi i řekla, že kdyby mě to tam mělo znovu uvěznit, budeme tam tentokrát spolu, že mě tam samotnou nenechá. Brala jsem to jako vtip, ale někdo hluboko v srdci vím, že to myslela vážně.
Sundala jsem si školní uniformu, převlékla se do volného trička a vzala si volné šortky a lehla si na postel.
Zapnula jsem NerverGear, vložila hru a s nervozitou si ho nasadila, tentokrát byl přes oči.
Kdybych tam zůstala, vyřiďte Kazukimu, že ho mám ráda... Pomyslela jsem si frustrovaně a sama pro sebe se usmála.
Tohle nedopadne dobře! Měla jsem si to pořádně rozmyslet!
,,Navázat spojení." vyslovila jsem a zavřela oči.
Nový světe... Tentokrát mě nezraď a nenechávej mě tam!

Další kapitola je zde! *so boring* :D
A mně došly všechny hotové kapitoly, které jsem měla napsané... xD

Zkrátka, počítejte s tím, že v sobotu tu možná bude a možná nebude ;)
Moc se za to omlouvám.. :/

Jinak za týden už je opět škola :D
Zatraceně, rychle to uteklo a já nemáš shlédnuté všechna anime, na které jsem se chtěla podívat 0.0
Snad jste si prázdniny užili a tímto Vám přeji všem štěstí do nového roku :D