Love in Swordland [POZASTAVENO]

36. Menší schůzka

O jeden týden později

Všechno se mi to totálně zamotalo.
Hiroki za mnou pořád dolejzal s prosbou, že s ním prostě musím letět do Ameriky. Už mě to opravdu štvalo, tak jsem se mu vyhýbala; do školy a že školy jsem si našla jeden spoj, pokaždé jsem se zamykala v pokoji a už vůbec jsem s ním nepromluvila.
Ve škole mi taky všechno lezlo na nervy, protože jsem se dozvěděla, že budeme už zítra psát velký test z fyziky, který určitě nezvládnu.
Na doučování chodím pravidelně, vždycky po škole v úterý a ve čtvrtek. Pan učitel se nade mnou slitoval a opravdu mi vše potřebné vysvětlil, ale i tak se pořád bojím, že se mi to při testu prostě vypaří z hlavy a nebudu nic vědět.
A Kazuki?
Pořád spolu chodíme a dá se říct, že nám to spolu jde skvěle, ale moc často se nevýdáme.
Mám ho opravdu ráda, ale pokud to teď správně spočítám a odhadnu, od té doby, co mi řekl, že tu hru hrát nechce, jsem se s ním vůbec nesetkala. Občas si napíšeme, ale obsahuje to jen: "ahoj", "jak se máš" a "jak bylo ve škole".
Udivuje mě, že už se se mnou ani neschází o přestávky...
,,Už na to nemysli!" proklepala jsem si tváře a pořádně se nadechla a pak vydechla. Zrovna teď sedím v pokoji a učím se fyziku. Nečekaně.
Vůbec se nedokážu soustředit, protože pořád jen myslím na Kazukiho. Chtěla bych ho vidět...
Ale notak! Uč se tu fyziku!
Podívala jsem se na hodiny, které viseli na stěně v mém pokoji. Bylo něco kolem půl sedmé večer.
Hlasitě jsem si povzdechla nad tím, kolik se toho musím ještě naučit a lehla si na stůl. Proč se toho musím tolik učit?
Že bych přeci jen zašla za Hirokim?... Třeba se mi to s ním bude učit mnohem lépe...
Párkrát jsem si zanadávala za to, že mi to mělo dojít už dřív a zvedla se od stolu.
Měla bych se i omluvit, co? Došlo mi po chvilce a otevřela dveře.
Bude se se mnou chtít bavit? Po tom, jak hnusně jsem ho odmítla? Bože, měla jsem si připravit nějakou řeč!
Hned po tom, co jsem zahnula za roh, jsem se s ním málem srazila.
No skvělý...
,,Už jsi si to rozmyslela?" vyvalil na mě hned. Fakt hodně zajímá jen tohle?
Ale počkat.. Teď mě něco napadlo!
,,Vlastně... ano," pousmála jsem se na něj. Tahle řeč omluvu potřebovat nebude.
,,Fakt? A... Poletíš teda se mnou?" zeptal se nedočkavě.
Nedělej to! Je to chyba!... Ne, určitě se rozhodnu správně!
,,Uděláme obchod?" nabídla jsem mu.
Chvilku tam tak stál, jako by si to promýšlel a pak nakonec přikývl.
,,Fajn... Co po mně chceš?"
,,No, potřebuji se naučit na test z fyziky. Vůbec to nedokážu všechno dostat do hlavy a tak mě napadlo, že by jsi mě to třeba mohl naučit ty," vysvětlila jsem mu.
,,Aha. A za to, že tě to naučím, tak se mnou poletíš?" uculil se.
,,J-Jo..." rozhodla jsem váhavě.
,,Ok, to beru! Tak pojď, začneme hned," zasmál se, chytil mě za zápěstí a vlekl mě nejspíše do obýváku. Tam jsme se posadili a já čekala, co se bude dít.
,,Tak... Co se teď učíte?" zeptal se. Proč vypadá tak natěšeně? To mu to udělalo takovou radost?
Podrobně jsem se mu tedy snažila vysvětlit, jakou látku teď probíráme a vždycky mě překvapilo, jak některá slova doplnil rovnou za mě.
,,Tobě šla fyziku opravdu dobře, že?" zasmála jsem se.
,,Jen 'dobře'? Byl jsem nejlepší ze třídy," hrdě se usmál.
,,Eh, to ráda slyším..." Možná, že když mě teď bude učit fyziku on, tak třeba budu taky jednou nejlepší ze třídy!
Bylo mi trochu blbé jo takhle využít, ale pro to, abych se konečně naučila tu fyziku, udělám vše! Už jsem udělala... Pojedu s ním do Ameriky...

Druhý den

První hodinou je fyzika. Super.
Ale včera mě toho Hiroki naučil opravdu hodně, doufám, že budu mít alespoň dobré hodnocení, jinak se pak s mým vysvědčením nikam nedostanu...
,,Tak co? Myslíš, že to zvládneš?" zeptala se mě Ayane.
,,Snad ano, včera jsem se naučila vše, co potřebuji a pomohly mi i ty kartičky se vzorečky, které jsi mi půjčila," usmála jsem se na ní, z tašky vytáhla její kartičky se vzorečky a vrátila je jí.
,,Ah, to je v pořádku. Tobě se budou hodit více," řekla a kartičky mi hodila do kapsy.
,,No, tak dobře... Děkuji," pousmála jsem se a sedla si na své místo, když začalo zvonit na hodinu.
Žádný stres! Určitě projdu!

,,Ehm, jsem hotová," přihlásila jsem se a přinesla panu učiteli svůj hotový test.
,,Určitě? Nechceš se na to ještě podívat?" zeptal se mile.
Po tom, co zjistil, že mi fyzika opravdu nejde, se ke mně začal chovat o něco lépe, než předtím.
,,Ne, to je v pořádku. Jsem si tím jistá," usmála jsem se na něj a šla zpátky ke svému místu, kde jsem se opět posadila. Určitě je to správně! Uklidňovala jsem sama sebe a zatím nechala svůj mozek odpočívat.
,,Odevzdejte všichni své testy, čas vypršel," oznámil všem učitel.
Pamatuji si, že vždycky, když řekl učitel tuhle větu, jsem s testem nebyla nikdy hotová a všechna slova jsem vepsala na poslední chvíli.
,,A kdy se dozvíme známky?" přihlásila se jedna holka.
,,Příští týden," odpověděl jí učitel a hned po tom zazvonilo. Ta hodina utekla nějak moc rychle...
,,Páni, doufám, že jsem to zvládla..." přišla ke mně hned Ayane.
,,To já taky," přikývla jsem.
,,Hele, mám ti vyřídit od Kazukiho, že se chce s tebou po škole sejít," změnila náhle téma.
,,O-Opravdu?" zakoktala jsem překvapeně. Nevím, proč jsem se cítila tak... Zvláštně. Měla jsem v sobě smíšené pocity...
,,Jop, ty s ním nikam nechceš jít?" smutně na mě pohlédla.
,,To ne!" zavrtěla jsem hned hlavou. ,,Jsem moc ráda, díky, že jsi mi to vyřídila." usmála jsem se na ní a ona přikývla.

***

Jsem tak nervózní! Co když mi bude chtít říct něco důležitého?
,,Miko-chan," objal mě Kazuki, když přišel a já mu objetí hned oplatila.
,,Kazuki-kun, tolik jsi mi chyběl," odtáhla jsem se a usmála se na něj. Konečně jsme zase spolu.
,,Ty mě taky. Opravdu moc se ti omlouvám, našel jsem si brigádu a neměl moc čas," lítostivě se pousmál.
,,To je v pořádku," zasmála jsem se a chytila ho za ruku, ,,Co kdybychom někam zašli?"
,,To z ní fajn. Zvu tě do cukrárny," zasmál se a dál mi pusu na tvář.
Vše je, jako předtím. Usmála jsem se v duchu a nechala se Kazukim vést. Nevěděla jsem, jakou cukrárnu zrovna myslí.
Šli jsme zhruba ani ne pět minut a Kazuki mi oznámil, že už jsme tady.
,,Ta je pěkná!" rozzářily se mi oči, přistoupila jsem k ní a začala si hned prohlížet všechny zákusky, které dnes nabízeli. Miluji jídlo!
,,Viď,” objal mě kolem ramen Kazuki. ,,Ale doufám, že se nebudeš smát, protože tu brigádu mám právě tady.”
,,Fakt!? Vždyť je to super!” řekla jsem šťastně a objala ho.
,,M-Myslíš? Díky...” věnoval mi letmý polibek na rty.
Je roztomilý, když se červená...

Arigato za 1k prečtení!❤
Moc si toho vážím, udělali jste mi ohromnou radost :3
Jako poděkování se pokusím zítra vydat hned další kapitolu ^^

Také moc děkuji za hlasování! :3
Je to krásný pocit být zase šťastná.. :')
*ach ta realita*

Tak ještě jednou moc děkuji a uvidíme se zítra ~^^~