Love in Swordland [POZASTAVENO]

27. Víkendy

O tři týdny později

,,To je opravdu fajn, jsem moc ráda.” pověděla jsem Sugu, když jsme byly na cestě do kina a ona mi mezitím říkala, jak je na ní Kazuto hodně milý a že se změnil.
Díky bohu jsem už nemusela nosit berle, i když by se mi při nějakých obtížných situacích docela šikly, ale co nadělám. Byla jsem konečně volná a nemusela se furt starat o to, kde jsem je zase nechala nebo je sbírat, když mi spadly.
,,Konečně se ke mně chová hezky a mile, ale...” na chvilku se odmlčela a hned pokračovala.
,,Nikomu jsem to neřekla, ale tobě věřím, takže ti to řeknu. Nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná, když jsem se dozvěděla, že není můj pravý bratr.”
Zastavila jsem se na místě a na Sugu se zaraženě podívala.
,,Prosím?” znovu jsem se zeptala.
,,Ano, Kazuto není můj pravý bratr, je adoptovaný.” usmála se na mě.
,,Opravdu? Páni...” byla jsem opravdu překvapená. Takže je jako já. Pomyslela jsem si a nad touto myšlenkou se usmála.

***

,,Zvláštní, jak se za tu dobu změnily filmy.” okomentovala jsem právě zkouknutý nový film a se Sugu pokračovala ke mně domů. Byly jsme domluvené, že u mě dnes přespí.
,,Máš pravdu. V poslední době se mi tyhle novinky nelíbí. Klasiky jsou lepší.” přiznala.
,,Řekni mi ještě jednou o té nové virtuální hře.” změnila jsem téma.
,,Klidně. Jmenuje se Alfeim Online, zkráceně ALO a nacházíš se tam ve světě víl a magie. Tahle hra se objevila chvilku po SAO a má mnohem bezpečnější NerverGear, který by tě tam neměl nechat.” pousmála se na mě.
Chvilku jsem si promýšlela, zda si tu hru koupím. Měla jsem z ní strach, ale je fakt, že mi svět ve hře docela chybí a chtěla bych se do něj ještě jednou ponořit. Jak řekla Sugu, tahle hra je teď celkem populární a lidé z ní nemají strach, protože se teď vyrobil lepší NerverGear.
,,Asi si tu hru koupím...” rozhodla jsem.
,,Fakt? To je super!” zasmála se Sugu a ještě hodnou chvíli mi o  té hře vyprávěla. Zněla opravdu zajímavě.
Když jsme se objevili u našeho domu, v kapsách jsem zapátrala po klíčích, odemkla a nechala Sugu vstoupit jako první.
,,Krásné jako vždy... Kdo vám to tady uklízí? Hezky to tu voní.” pousmála se a zula si boty.
,,Heh... Bohužel já. Vždycky v pátek.” uchechtla jsem se.
,,Jsi šikovná. Je Hiroki doma?”
,,Nejspíš ne, asi je v práci.” pokrčila jsem rameny a pozvala Sugu až do obýváku, kde jsme se posadili na gauč a zaply můj notebook.
,,Copak se o něho nebojíš?”
,,C-Co-? Bože, ne. Jsem ráda, že odsud vypadl.” zakuckala jsem se a pak nad tím mávla rukou.
Hiroki vstává ráno opravdu brzy. Kolem páté hodiny ranní ho slyším v kuchyni, jak nadává na varnou konvici, která by už potřebovala reklamovat, potom kolem druhé hodiny odpoledne mě vyzvedává ze školy a společně jezdíme na obědy. Ty obědy mi nevadí, bylo to něco, co si Hiroki přál, abych s ním prožívala každý den. A nakonec ho slyším večer kolem osmé hodiny, jak zabouchává hlasitě dveře, abych poznala, že je doma. Dobře, celý den ho nevidím a mám o něj docela strach, ale vždycky, když to před ním řeknu, mě jen cvrnkne do čela a řekne, že se to pokusí napravit. Teď by mě docela zajímalo, jak zvládá školu...
,,Tohle ne... Něco jiného.” přerušila mé myšlenky Sugu, když jsem rozklikávala jedno z našich rozkoukaných anime.
,,A jaké teda chceš? Na Tokyo Ghoul jsme přece koukali minule a skončili v polovině.” připomněla jsem jí. Měla jsem tyhle víkendy, kdy můžeme být spolu, opravdu ráda. Byl to fajn způsob, jak na chvíli přestat myslet na školu a bavit se. Teď, když jsem si na tu školu vzpomněla, příští týden se ve škole konečně objeví Thomas, který před dvěma týdny onemocněl a já ho ani jednou ještě neviděla.
,,Tak Mirai Nikki, na to se těším už hodně dlouho. Nechtěla jsem se na něj bez tebe koukat, tak prosím!” udělala na mě psí kukadla a já pod jejím pohledem povolila.
,,Fájn... Už to pouštím.” klikla jsem na požadované anime, připojila repráčky a nechala načíst obrazovku.
,,Jsi nejlepší!” objala mě a obě jsme se zakoukaly.

,,Bože, štípou mě oči.” promnula  jsem si lehce unavený obličej a protáhla se, když jsme skončili zhruba u pátého dílu.
Koukla jsem na hodiny a zjistila, že už bude za chvilku půl osmé.
,,To mi povídej. Mám docela hlad, neuvaříme něco?” usmála se na mě a já přikývla.
,,Bezva nápad. A... Pomohla by jsi mi něco upéct? Už nevím, co jiného mám Hirokimu nabízet.” pousmála jsem se.
,,Jo, určitě.” vesele kývla. Zvedli jsme se a šli do kuchyně, kde jsme začali listovat velkou knihou receptů.
,,Co takhle bábovku? Jsem si jistá, že mu bude chutnat.” ukázala prstem na obrázek a já se na chvilku zamyslela. Hm, tenhle recept je opravdu jednoduchý a rychlý.
,,Fajn, to by šlo.” souhlasila jsem a začala vyndavat potřebné ingredience. ,,A k večeři mě napadly palačinky, jestli chceš.”
,,Spíš k druhé večeři, měli jsme přece Čínu a navíc už bude osm.” zasmála se Sugu. ,,Ale klidně, Hirokimu to určitě udělá radost.” vyzívavě na mě mrkla a já nechápala, co tím myslí.
Nechala jsem to být a začala dělat těsto na bábovku, do které jsem přisypala i kakao, aby to mělo čokoládovou chuť.
Sugu mezitím dala předehřát troubu a udělala těsto na palačinky.
,,Modly se, aby to v té troubě nevybuchlo. Víš přece, jak to dopadlo s těmi těstovinami, na které jsme zapomněli a ještě k tomu jsme je dali na až moc vysokou teplotu.” řekla jsem, když jsem zavřela troubu a pozorovala těsto ve formě.
,,Uh, jo, to si pamatuju. Hiroki nebyl moc nadšený.” zasmála se.
,,Je doma.” otočila jsem se za sebe, když jsem zaslechla bouchnutí dveří.
,,Já nic neslyšlela, asi máš na tenhle speciální zvuk dobrý sluch.” zasmála se. Neříkej to.
,,Počkej- ne... Potom ti něco řeknu, dobře?” podívala jsem se na ni vážným pohledem.
,,Uhm, fajn.” lehce se zarazila a pak se podívala na přicházejícího majitele domu.
,,...To už je tu zase? Kdy jsi tady byla naposledy?” zastavil se, jakmile spatřil Sugu. Chudinka.
,,Minulý týden, zas tak krátkou dobu to nebylo!” zavrtěla hlavou.
,,Ježíš, jak chceš. Rovnou se sem nastěhuj, fakt.” protočil nad tím očima a zmizel někde v koupelně.
Proč... Proč mě nepozdravil?
,,Co je?” podívala jsem se na Sugu, která se na mě starostlivě ohlížela.
,,Není ti něco? Nevypadáš dobře.” pousmála se a přišla ke mně blíž, aby mi položila ruku na rameno.
,,Jsem v pohodě, jen... To nic. Pojďme udělat ty palačinky.”
Ani se na mě nepodíval... Ale proč mě to mrzí? Už vím, zvykla jsem si na to, že jsem teď vlastně ta jediná, o kterou se Hiroki stará.
Byla to pravda. Všichni pro něj byli bezcenní, kromě mě, takhle to cítím. Zvykla jsem si, že se teď k němu můžu chovat, jako k opravdovému bratrovi. Teď jsem se cítila, jako kdybych mu snad něco udělala a jeho to mrzelo.

,,Udělám nám popcorn, protože tohle tě bude opravdu zajímat.” pověděla jsem své kamarádce, které jsem se chystala říct pravdu o tom, co se mezi mnou a Hirokim ve hře stalo. A abych naší konverzaci udělala ještě žhavější, povím jí i o Thomasovi, se kterým teď momentálně chodím a ona o tom neví. Alespoň jediný důvod, kvůli kterému se těším do školy.
Zrovna jsem sebíhala schody, když jsem do někoho narazila.
,,Dávej pozor...” napomenul mě.
Nevěděla jsem, co říct. Vzpomněla jsem si na chvíli, kdy se dneska vrátil a on mě ani nepozdravil. Co mám dělat?
,,Budeš tu stát a zírat na mě ještě dlouho? Rád bych si došel na záchod.” luskl mi před očima a já se mu podívala do očí.
,,J-Jo, jasně. Už jdu...” sklopila jsem pohled a rozešla se do kuchyně, když mě zastavila jeho ruka na mém zápěstí.
,,Něco se stalo?”
Opravdu se teď o mě začal starat.
,,Ne, všechno je v pohodě. Nemělo by?” pozvedla jsem obočí a ruku vytrhla z jeho sevření.
,,Ne, to ne. Jestli si budeš chtít o  něčem promluvit, jsem tady.” Kde tyhle řeči vzal? Je to jak z nějakého filmu...
,,Dobrý, nech mě být.” naštvala jsem se a odešla do kuchyně, kde jsem začala hledat popcorn.
Sakra! Proč se takhle chová?
Je tak... Nesnesitelný. Už mě štve, jak si myslí, že když je na mě takhle milý, může si dovolit všechno! Co to říkám... Dává to vůbec smysl? Být na něho se zvláštním smyslem naštvaná? To je mi asi jedno...

Ok, uznávám.. Tyhle kapitoly mi příjdou bez ničeho a jsou v celku nudné.. :D
Berte to jako úvod do dalších problémů a zápletek, které plánuji^^

A další kapitolu vydám nejspíš až v neděli, protože nevím, zda to budu v sobotu stíhat.. ;)
Možná, že se tu v sobotu objeví, ale nic neslibuji^^
Děkuji za všechny hlasy!! :3