Love in Swordland [POZASTAVENO]

39. Týmová práce 1/2

,,Chceš tam jít pěšky?... Nebo se teleportujeme?" zeptal se.
,,Eh... Když já ještě nemám svůj teleportační krystal..." sklopila jsem hlavu. Já věděla, že si ho mám co nejdříve obstarat!
,,Ach tak... No, to nevadí... Tak poletíme, jo?" usmál se na mě.
Opět jsem znervóznila. Létat, i když mě to učil celkem dlouho, jsem ještě moc neuměla a hlavně to nedokázala ani ovládat.
,,Hm, blbá otázka... Promiň," omluvil se a tiše se uchechtl.
,,To je... dobrý," uculila jsem se.
Musela jsem ho tedy znovu přesvědčit, aby mi to vysvětlil ještě jednou.
Udělala jsem vše, jak on chtěl a znovu zkusila použít svá křídla.
Jenomže jsem se toho strašně bála a neustále jen tak přešlapovala z místa na místo.
,,Hele, tak mě tak napadlo... Co kdybych tě chytil za ruku a ty se mě budeš jen přidržovat?" navrhl a já se na něj podívala jako na něco nového.
,,C-Co když kvůli mě spadneš a něco si uděláš?" bála jsem se o něj.
,,Vždyť jsme ve hře," zasmál se.
,,No tak dobře! Ale já tě varovala..." pousmála jsem se a chytila ho za paži. ,,Takhle?" zeptala jsem se.
,,Jo, to půjde," uznal. ,,Musíš ale taky použít svá křídla a alespoň s nimi jen vzlétnout. Bude to lehčí," dodal.
Pak napočítal do tří a než jsem se nadála, už jsem byla ve vzduchu.
Bylo to... zvláštní. V prvních vteřinách jsem myslela, že se za chvilku pozvracím. Výšky jsem nikdy neměla ráda, ale tohle bylo trochu jiné.
Kuro na mě bral ohledy a říkal mi vše, co mám dělat.
Teď jsme letěli, drželi se za ruce a usmívali se na oblohu před námi.
Cítila jsem se tak volně, tak svobodně... Jako nějaký ptáček.
,,V pohodě?" zeptal se mě.
,,Je to úžasné!" zakřičela jsem tak, aby mě slyšel a dál se dívala na ten výhled, který jsem před sebou měla. Pomalinku se stmívalo, takže jsem měla parádní pohled na západ Slunce.
Úplně jsem zapomněla na všechny starosti a problémy, které mě v realitě trápily. Tady jsem se cítila mnohem lépe a myslím, že to nebyl ten jediný důvod...
,,Za chvilku nám vyprší čas, co kdybychom zrychlili?" zeptal se mě po pěti minutách.
,,P-Počkej... T-To asi nepůjde! Vždyť to nezvládnu!" zděsila jsem se a málem ztratila rovnováhu.
,,Neboj se. Budeš se mě pořád držet a jen použiješ svá křídla, abychom zrychlili. Nic hrozného to není," snažil se mě uklidnit a já po dalším přesvědčováním nakonec povolila a souhlasila s ním.
,,A-Ale nesmíš mě pustit! Jinak... ti to nikdy neodpustím!" zakřičela jsem nervózně na něj a zpevnila stisk. Tak moc jsem se bála, že to celé pokazím a že spadnu dolů. Když spadnu, tak určitě nějakou bolest ucítím, že?
,,Fajn, fajn..." zasmál se a zrychlil. Vůbec jsem to nečekala a když jsem se ho chytila, sama jsem dokázala pohnout s křídly. Taktéž jsem zrychlila a snažila se udržet svou rovnováhu.
,,No vidíš, že ti to jde. Takhle tam budeme o dost dřív," usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.
Podívala jsem se za sebe a uviděla, jak moje křídla se při každém pohybu třpytí. To je krása... Pomyslela jsem si a podívala se opět před sebe. Nakonec to létání není zas tak špatné.
,,Vidíš tamhle to město?" ukázal Kuro prstem před sebe. ,,To je hlavní město Cait Sythů, kde vypadají všichni jako kočky..." uchechtl se a já se jeho poznámce taky trochu zasmála.
Město vypadalo nádherně. Jednou se tam určitě musím podívat a prozkoumat to tam.
,,A ten les... Ten je tamhle?" zeptala jsem se ho, když jsem si všimla si všimla vysokých stromů.
,,Jo, to je on. Dobrý postřeh," usmál se a trochu změnil směr letu, aby jsme letěli přímo k němu.
Dlouho to netrvalo a my přistáli před lesem.
Konečně jsem zase byla na zemi; chybělo mi to.
,,A teď musíme..."
,,Najít teleport," doplnil to za mě a popohnal mě, abych si trochu pospíšila, protože jsem se chtěla ještě na něco zeptat.
Šli jsme tedy do toho lesa. Nikde nebyl ani náznak nějaké pěšinky, takže to Kuro vyřešil tak, že to vezmeme rovnou přes houští a řekl, že nás to někam určitě dovede.
Nelíbilo se mi, jak jednal tak rychle a hlavně ta cesta nebyla zrovna moc příjemná.
Možná, že působím rozmazleně, ale věřte mi, že těch pavučin, co mám zamotaných ve vlasech hodně, už mám opravdu dost.
,,Co ti furt je? Jsi nějaká moc opatrná," všiml si Kuro, jak kolem sebe všechno pozoruji.
,,J-Jsou t-tady pavučiny..." zakoktala jsem strachy a rukou se chytla o kmen stromu, abych si na chvilku odpočinula a nedostala infarkt.
,,Hele, co jsme si přece slíbili... Nikdy se nevzdáme, takže se nadechni a vstaň!" rozkázal mi a podal mi ruku.
Trochu mě zaskočil tím, jak se ke mně zachoval. Chce, abych vstala a pokračovala v tom, co jsem načala - nikdy se nevzdat.
,,Jo," vydechla jsem a chytla se jeho ruky. On je vskutku mnohem lepší, než Hiroki.
,,Tak pokračujeme," usmál se na mě a společně jsme opět pokračovali.
Těším se na naše společná dobrodružství!

,,Jsme tu," oznámil mi, když jsme zastavili na... nějakém místě.
,,Ehm, a kde je ten... teleport?" zeptala jsem se zmateně.
Nevšimla jsem si ničeho, co by ho označovalo. Takže - kde je?
,,Je v tom vchodu do tě jeskyně," začal mi vysvětlovat. ,,A tam se dostaneš, když projdeš mezi těmito sloupy," ukázal vedle sebe.
Podívala jsem se tam a jak říkal, uviděla jsem dva sloupy, které měli na vrchu takové malé lucerničky, které zářily.
,,Aha. A když teda-" chtěla jsem se ještě zeptat, jak to funguje, když v tom mi položil ruku na záda a strčil mě do té mezery.
Na chvilku jsem spatřila zářivě bílé světlo, ale pak se všechno změnilo a já stála někde, kde byla tma.
,,Kde to jsem?" zeptala jsem se sama sebe a začala kolem sebe šmátrat rukama, protože jsem absolutně nic neviděla.
Kde jsem? Kde je Kuro? Proč je tu tma?
,,Kuro!" zaječela jsem histericky.
,,Tyvole, co děláš!" zakřičel na mě Kurův hlas, když jsem do něčeho narazila. Že bych ho našla?
,,Kuro! Jsi to ty?" zeptala jsem se s nadějí v hlase a usmála se do tmy.
,,Bože... Jo, jsem," řekl a přede mnou se rozsvítil nějaký krystal, který držel v ruce.
,,Uh, vyděsil si mě," oddechla jsem si.
,,Sakra! Jsi přece Spriggan! Ti se ničeho nebojí a nikdy je nic nerozbrečí!" začal mi vyčítat.
,,V-Vždyť teď nebrečím!" namítala jsem.
,,Ne? A jak to, že tady běháš po jeskyni a se slzami v očích křičíš moje jméno?"
,,T-To není pravda! Měl jsi mi říct, co mě tady čeká!"
,,Bože, už se uklidni! Takhle z nás nejlepší hráči nikdy nebudou," zavrtěl hlavou.
,,Dobře, takže... Jdeme?" trochu jsem se uklidnila.
,,Jo," řekl šťastně a rozešel se.
Šla jsem tedy za ním a následovala ho, protože jsem nevěděla, kam máme přesně namířeno.
Cestou mě opět poučoval o tom, co nemám dělat; na co nemám sahat; kam nemám chodit; co nemám brát; co nesmím říkat, abych ho neštvala, a hlavně si přál to, abych ho pečlivě poslouchala - podle něj se tu za chvilku ztratím.
,,Tady to je," vydechl Kuro úžasem, když jsme se objevili u nádherně zářivé místnosti s krystaly.
Všechny to vypadalo opravdu nádherně. Rovnou bych mohla říct, že jsem v nebi...
,,A... Jak poznáme ten Živý krystal?" zeptala jsem se ho, když už jsem se dostatečně nabažila pohledu na duhové barvy všech krystalů.
,,Je žlutý..  a docela malý," pousmál se a rozešel se ke stěně, odkud vyčnívaly ještě další krystaly.
Žlutý... a malý? Dobře.
Dělala jsem vše, co dělal on a snažila se najít ten krystal, který potřebujeme.
,,A kolik hodin vlastně chceme?"
,,Tolik, kolik můžeš mít maximum ve svém inventáři," odpověděl mi.
,,To je 999?" zkusila jsem odhadem. Takové číslo maximálního počtu si totiž pamatuji ze SAO.
,,Jo, přesně tolik," usmál se.
,,Je to tenhle?" zeptala jsem se ho a prstem ukázala na žlutě zářící krystal.
,,No vidíš... Našla jsi ho," pochválil mě a krystal sebral. ,,Zkus najít další... Ještě jsem to neřekl, na co se vlastně hodí." zasmál se a pak mi vysvětlil, že se s ním dají upravovat body ve statistikách síly.
,,Takže, abych to shrnula... Zkrátka s ním můžu být silnější," usmála jsem se na něj a sebrala dalších pět, které jsem našla a uložila si je do inventáře.
,,Ano a ty jich teď potřebuješ opravdu hodně," usmál se na mě a podal mi všechny, co nasbíral.
Podívala jsem se na něj pohledem ty-je-taky-potřebuješ, ale nad tím jen zakroutil hlavou a podal mi další dva, které našel.
,,Díky," vydechla jsem vděčně a krystaly od něj přijala.
,,Za chvilku jich budeš mít sto. Jen tak dál," zatleskal mi a já se na něj ušklíbla.

Yosh! Konečně mi to šlo zveřejnit :D
Omlouvám se, že jsem ji sem nepřidala včera, ale psali mi to pořád něco v tom smyslu, že 'zveřejnění se nezdařilo' atd..
Tak jsem to zkusila dneska a už je to v pohodě ^^

Tááák a kdo už viděl film SAO: Oridinal Scale? :3
Přiznám se, já ještě ne, protože mám tak trochu problém s internetem, ale až se naskytne příležitost, hned si to pustím :3

Tak to je asi vše, co jsem chtěla říct :)
Přeji hezký zbytek víkendu ^^