Love in Swordland [POZASTAVENO]

22. Novinky

Kaitlin:

,,Ale... Hrdličky nám jdou!" usmála se na mě Asuna a já s Thomasem jsme zrudli.
,,Ha ha... To samé můžu říci i o tobě." mrkla jsem na ni. ,,Ahoj, Kirito." pozdravila jsem ještě jeho a nechala ho se seznámit s Thomasem.
,,Zdravím, Kaitlin." řekl někdo za mnou a já se otočila.
,,Tak přece jen jsme se tu sešli." zasmála jsem se a s Kleinem se pozdravila.
,,Vy tu jste taky?" přišel k nám Kirito a vypadal, jako by se s Kleinem už dlouho znal.
,,Jo. Každá pomoc je dobrá." usmál se na něj.
,,Bavte se. Já se půjdu ještě s někým pozdravit." omluvila jsem se a odešla od nich, abych se přesvědčila, že tu Nebeští blesci opravdu jsou. Vzpomněla jsem si na Hirokiho, který se s velitelem nejspíš musel setkat před pár dny. To by se vlastně asi za mnou jen tak nestavil. Velitel Heathcliff mu nejspíš musel říct, že jsem se přidala k Rytířům krvavé přísahy.
Trochu jsem popoběhla a schovala se za jeden sloup, odkud jsem je zpozorovala.
Doslova mi vypadli oči...
Pár metrů přede mnou stáli úplně noví lidé. Hiroki jich musel dost vyhodit. Pomyslela jsem si, když jsem si všimla, kolik lidí z velitelství zmizelo.
Aimi, Kenjiho a Philipa.. Tyhle lidi  vyhodil. Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Tohle bylo tak sprosté...
,,Šmíruješ?" zeptal se někdo.
,,Jo. Ten hajzl udělal z mé guildy místo pro ty nejsilnější a ty slabé vyhodil." řekla jsem a podívala se na toho, který se mě optal.
,,Baf." zasmál se a já leknutím spadla na zem. To si děláte srandu!
,,Ty-!" ,,Ano, já." přerušil mě Hiroki a já se rychle zvedla.
,,Přestaň mě přerušovat!" napomenula jsem ho a rozešla se zpátky k Thomasovi, který si povídal s přáteli.
,,Počkej, jen jednu otázku..." doběhl mě a já se teda zastavila. Ale jen proto, aby mi už dal pokoj, až mu odpovím.
,,Ta značka... Jsi v guildě. Ale v jaké?" zeptal se. Takže mu to velitel neřekl...
Trochu jsem se pousmála a rozhodla se, že si na sebe vezmu tu svou novou uniformu, abych mu to ukázala.
Vklouzla jsem do menu a oblékla si na sebe uniformu Rytířů krvavé přísahy.
,,Kecy..." podíval se na mě nevěřícným pohledem a já zavrtěla hlavou.
,,Ne... Tohle je pravda." řekla jsem, otočila se na patách a odešla od něj. K němu budu už navždycky nepříjemná.
,,Ta mrcha..." zaslechla jsem ještě jeho hlas a na ostatní se usmála.
,,Moc ti to sluší!" pochválil mou uniformu Thomas a já se začervenala.
,,D-Děkuju." usmála jsem se a pořádně ho políbila. ,,Tobě ale víc."
,,To určitě." zavrtěl hlavou a já se jen nad tím usmála.
,,Kaitlin?" To byl zase kdo?
,,Ano, to jsem já. Co-... Aimi?" otočila jsem se, když v tom jsem si všimla právě jí. Za ní stáli dokonce i Philip s Kenjim.
,,Proboha... " v šoku jsem si překryla pusu rukou.
,,Rádi tě vidíme." usmála se na mě a já jí pevně objala.
,,To snad... To není možný..." řekla jsem a podívala se na ni. Dlouho jsem je neviděla.
,,Kaitlin, co se s tebou stalo? Proč jsi řekla, že už nechceš být naší velitelkou a že se za nás stydíš?" řekla a já se zarazila. C-Cože? To, že jsem řekla?
,,Co? Já nic-...Kdo vám to řekl?"
,,Hiroki za námi přišel a řekl nám to. Začal se chovat, jako náš velitel, a když jsme se ho zeptali na tebe, rovnou nás vyhodil." pověděl mi Philip. Ten... Počkat, vždyť za to přece můžu j-já...
,,O-Omlouvám se... Je t-to moje chyba...." sklopila jsem hlavu. Začala jsem se tak moc stydět. To, co se jim stalo, bylo nepřijatelné, ale i tak za to mohu já.
,,To neříkej..." zašeptala Aimi a položila mi ruku na rameno.
,,K-Kdybych byla silnější...." zamyslela jsem se.
,,Minulost už nezměníš. Hlavní je, že jsme všichni v pořádku a držíme při sobě." pousmál se Kenji. Vy...
,,Ř-Řekl jsi to moc hezky." usmála jsem se na něj a trochu si utřela oči, protože jsem se málem rozbrečela.
,,Vlastně se teď máme dobře. Tím samozřejmě nemyslím, že jsme tě jako velitelku neměli rádi, ale držíme se." objasnila mi Aimi a já byla tak moc šťastná, že jsou v pohodě.
I já jim řekla, že teď se mám mnohem lépe, než předtím.
,,Ale řeknu vám, že jsem rád, že jsme se tu všichni zase sešli." usmál se Phillip a my všichni souhlasili.
Najednou se ozval velitel, že už nás všechny volá do boje. Všem nám popřál hodně štěstí a otevřel velký teleportační vchod, do kterého vstoupil.
,,Připravená?" stoupl si vedle mě Thomas.
Podívala jsem se na něj a chytla ho za ruku.
,,Teď už jo." usmála jsem se na něj. Drželi jsme se za ruce a společně prošli vchodem.

Všude v místnosti byla tma. Cítila jsem jen Thomasovu ruku, za kterou jsem se držela.
Po chvilce se však rozsvítili pochodně, ale překvapilo nás, když v místnosti nic nebylo.
Dveře se ale zavřeli.
,,Vidíš něco?" šeptl ke mně Thomas a já zavrtěla hlavou. Tohle je divné, hodně divné.
,,Nahoře!" vykřikla náhle Asuna a my všichni jsme se podívali nad naše hlavy.
,,C-Co to..." lekla jsem se.
Byl to hodně zvláštní Boss. Jeho tělo bylo pouze z kostí a dokonce měl i navíc pár rukou. Co mě ale nejvíce děsilo, bylo to, že v každé té ruce měl meč podobný kose.
Po chvilce se objevili jeho životy, nazýval se Skulls Reaper.
,,Připravte se k boji!" zavelel velitel. Všichni jsme zaujali bojové pozice.
Ten Boss se mezitím přemístil na zem a jen vyčkával, než zaútočíme. Popravdě, docela jsem se bála, protože nám velitel neřekl ani žádný plán nebo tak něco. Ale je pravda, že je jeho guilda patří do těch nejlepších a v takovýchto guildách se většinou členové starají jen sami o sebe.
,,Máš nějaký plán?" zeptala jsem se Thomase.
,,Jo, ochránit tě, toť vše." pousmál se a já zavrtěla nesouhlasně hlavou.
,,O mě se neboj... Až ho porazíme, pořádně si to spolu užijeme." pověděla jsem mu. Musela jsem se trochu zasmát nad tím, co jsem teď řekla.
,,Beru tě za slovo." uchechtl se.
,,Útok!" zakřičel někdo z velitelství a všichni kolem nás se rozutekli do všech stran, aby obklíčili Bossa.
S Thomasem jsme se rozhodli zůstat na našem místě a jen se připravili. Čekali jsem, až se nám naskytne skvělá příležitost.
,,...tam nahoře! Dávejte si pozor!" ,,Zabilo ho to! Co když to zabije dalšího?!"
Poslouchala jsem tuto konverzaci a podívala se na Bosse, přesněji na jeho horní část těla.
,,Nechceš zkusit ten hořejšek?" zeptal se mě Thomas a já přikývla.
,,Šla bych do toho, připraven?"
Přikývl. Bezva!
,,Jdeme!" zakřičel a společně jsme vyběhli. Před námi bylo jen pár lidí, což byla skvělá příležitost dostat se dál, než ostatní.
Cestou jsme se vyhnuli pár nohou, které se nám pletly a zkusili oba co nejvíce vyskočit, aby jsme zkusili ty horní kosy, které dělají ostatním velké problémy.
,,Sakra! To nejde." povzdechl si Thomas, když jsme spadli zpátky, na zem.
,,Nedokážu tak vysoko vyskočit!" vzdychla jsem. Tohle je naprosto nemožné! Co když tu všichni umřeme?
,,Hej! Zkuste to ještě jednou, budeme vás krýt." přiběhli za námi nějací kluci a já měla menší tušení, že ty kluky jsem už někde potkala.
,,Dobře!" přerušil mé myšlení Thomasův souhlas.
Podívala jsem se na toho Bossa a přemýšlela, jak bych se k němu mohla co nejlépe dostat.
Napadla mě jedna šílená věc...
,,Vyhoď mě." podívala jsem se na Thomase, který byl mým nápadem úplně zmatený.
,,Dostanu se pak víc nahoru."
,,A-Ale...! Co když tě vyhodím špatným směrem? Co když tě zabije?" podíval se mi do očí.
,,Za pokus to stojí." pokrčila jsem rameny.
,,Cože?!"
,,Má pravdu," přidal se do konverzace někdo další. ,,za pokus to vážně stojí a já věřím, že to Kaitlin dokáže." Zase on...
,,Co tě to vůbec zajímá? Myslím, že jsi to řekl jen proto, aby jsi získal nějakou naději, že zemře. Není to tak?" vyjel po něm Thomas. Musela jsem uznat, že měl dobré tušení a kdybych mohla, podporovala bych ho v tom. Jenže ti dva to brali moc vážně. Už to nebyli ti nejlepší přátelé, jak mi tehdy Hiroki říkal. Oba dva se tady začali hádat a už vůbec je nezajímalo, že jim tady jde o život. Při jedné, zvláště nebezpečné, situaci, jsem se je pokusila strhnout na zem, aby byli v bezpečí na zemi. Ten Boss se je totiž snažil zabít.
,,Dávejte si radši pozor a přestaňte to řešit!" rozkázala jsem jim a Thomasovi pomohla nahoru.
,,Zbývá mu pouze jeden život, co kdybychom ho o něj připravili?" ignoroval mé varování Hiroki a ďábelský se zasmál. Tohle nešlo, musela jsem si do něj prostě rýpnout.
,,Vždycky jsi tak egoistický..." pousmála jsem se. Proč?
,,Proto vždycky vyhrávám, víš?"
,,Já vím." Proč jsem to řekla? Proč se na něho usmívám? Proč jsem k němu tak milá?!
,,Thomasi," znovu jsem se vzpamatovala. ,,na ten můj nápad zapomeň, půjdeme společně, dobře? Jak jsme si slíbili." usmála jsem se na něj.
,,Jo." kývl a zaujal bojovou pozici. Udělala jsem taktéž. Hiroki už dávnou byl někde vepředu. Vlastně, vůbec bych se nedivila, kdyby měl opět poslední úder on.

Začínám se nějak rozepisovat xD
Poslední dobou mají kapitoly přes 1300 slov, tahle má dokonce přes 1500 xD

No nic, pokračování zase příště^^