Love in Swordland [POZASTAVENO]

15. Klein

O dva dny později:

,,Já to nedokážu..." zavrtěla jsem hlavou a vyhnula se Lile očnímu kontaktu.
,,Musíš, Kaitlin! Pošli všem členům zprávu, že se prostě do boje buď zapojí, nebo ať se vydají najít si jinou guildu." vysvětlila mi.
Povzdechla jsem si a podívala se na ni.
,,To není tak jednoduché, já-" ,,Jsi moc milá... Jak říkal Hiroki." připomněla mi.
Trochu jsem ztuhla a uznala, že má pravdu. Musím... Nebo spíše měla bych.... Pro budoucnost naší guildy.
,,Tak?" koukla se na mě tázavým pohledem a mě nezbývalo nic, než jen pouze přikývnout.
,,Ha! Vidíš? Ty to zvládneš!" začala jásat.
,,Když to říkáš..." pokrčila jsem rameny.
,,Klidně to pošlu za tebe." usmála se na mě.
,,V pořádku... Myslím, že teď už to zvládnu opravdu sama." oplatila jsem jí úsměv a začala si prohlížet seznam všech našich členů, který mi Lila podala.
,,U všech jsem ti i označila, kolikrát se zapojili do akcí. Je tam přesné číslo."
,,Děkuji, to dost pomůže." pokývala jsem hlavou. Byla jsem ráda, že tu se mnou Lila byla. Ona je opravdu jako asistentka. Se vším mi pomáhá a je pořád se mnou.
Dívala jsem se na ten seznam a nevěděla jsem, kde začít. Oči mi jezdili po všech jménech, které jsem ani neznala.
,,Co třeba začít s těmi nejhoršími?" položila mi na rameno ruku.
,,Jo, to by bylo fajn." usmála jsem se na ni.
,,Tady jen klikneš na 'seřadit od nejstaršího' a objeví se ti tam jména všech členů, kteří se zúčastnili nejméně. Napsala jsem ti tam totiž data všech akcí, takže to bude snadnější." mrkla na mě.
Neměla jsem slov. Ona by se na velitelku hodila mnohem více než já. Někdy se jí na to budu muset zeptat.
,,Děkuji." slušně jsem poděkovala a klikla na možnost 'seřadit od nejstaršího'.
Vyskočil mi tam další seznam hráčů.
,,První je... Luke, level 56." přečetla jsem první řádek. Ale něco mě zarazilo.
,,Proč je u něho červená tečka?" zeptala jsem se.
,,Ukaž..." nahnula k seznamu hlavu.
,,N-No... To je..." začala.
,,M-Mrtvý...?" smutně jsem se na ni podívala.
,,Hm..." kývla hlavou.
,,Aha... Tak... H-Ho můžu rovnou vyškrtnout." odvrátila jsem od ní pohled a vymazala Luka ze seznamu. Moc dobře to nezačíná...
,,A-Ale... Těch červených teček tam je hodně!" vyděsila jsem se, když jsem se znovu podívala na celý seznam. Tohle je moc... Skoro všichni jsou mrtvý!
,,Kaitlin!" zakřičela na mě Lila, když jsem vyběhla ven z guildy. Celá jsem se klepala a běžela, kam jsem mohla. Ty hráče jsem určitě mohla předtím zachránit! Guilda je místo, kde si všichni pomáhají! A já to porušila...
Jak jsem nevnímala, cestou jsem do někoho narazila. Nespadla jsem, ale skončila jsem v něčí náruči.
,,Hej! Dávej pozor, kam jdeš." podle hlasu to byl muž. Zvedla jsem hlavu a prohlédla si jeho obličej.
Eh, no... Vypadal tak na 25 let.
,,Omlouvám se, nebylo to schválně..." omluvila jsem se slabým hlasem a sklopila hlavu.
Když jsem si všimla, že mě pořád drží, odtáhla jsem se od něj a začala se stydět za to, že jsem tak nemotorná.
,,V-V pořádku! Vlastně... Nestalo se ti nic?" trochu se začervenal a pak se mě mile zeptal.
,,Ne, já jsem v pohodě... Spíše vám, jestli se něco nestalo..." pousmála jsem se na něj.
Zavrtěl hlavou a taky se pousmál.
,,Jsem Klein, rád tě poznávám." představil se a natáhl ke mně ruku. Usmála jsem se a potřásala si s jeho rukou.
,,Já Kaitlin. Doufám, že jsem ti mým nárazem nezlomila žebro." uchechtla jsem se a pustila jeho ruku.

Po seznámení, mě pozval na pití a já hned souhlasila. Potřebovala jsem se odreagovat a tohle byla skvělá příležitost.
,,Na to, kolik ti je let, tu přežíváš celkem dobře." uchechtl se, když jsme si o sobě něco řekli.
,,Díky, vlastně to zas taková pravda není..." pousmála jsem se a podívala se na svou sklenici limonády, aby neviděl můj zklamaný pohled.
,,Chápu, nebudu už o tom mluvit." uchechtl se.
Na to jsem se na něj jen vděčně usmála a dál si s ním povídala. Zjistila jsem, že se dobře zná s Kiritem. Prý to byl právě on, kdo ho poprvé provedl ve hře a ukázal mu všechny základní věci.
,,Já se s Kiritem viděla jen párkrát. Velcí přátelé nejsme, ale znám se hlavně s jeho přítelkyní, Asunou-san." vysvětlila jsem mu.
,,Tu jsem už taky viděl. Řekl jsem jí, aby na něj dávala pozor." přikývl.
,,To je dobře." příjemně jsem se na něj usmála.
,,N-No... Máš teď někoho...?" po téhle otázce jsem celá zmrzla. Začala jsem cítit nervozitu a už vůbec jsem nevěděla, co na to odpovědět.
,,Um... N-No...j-já... Jak, j-jak se to vezme..." koktala jsem, příšerně jsem koktala. Na tohle se nedá odpovědět... S Hirokim spolu oficiálně nejsme. Nezeptal se mě, zda bych s ním nechtěla chodit...
,,Komplikovaný?" uchechtl se.
,,Jo... Dá se to tak říct." povzdechla jsem si a zároveň se tomu zasmála.
,,U mě je to zase tak, že většina holek si ode mě drží odstup nebo mě nenávidí." usmál se na mě. Chudák. Pomyslela jsem si. Určitě jednou najde tu pravou...
,,Hele, co kdybychom se přidali do přátel?" navrhla jsem a doufala, že mu tím alespoň trochu zlepším náladu. Očividně ano.
,,Dobrý nápad!" souhlasil a já mu poslala žádost.

S Kleinem jsme se asi po hodině povídání vypařili z hospody a jen tak se procházeli po ulici. Za tu dobu se z nás stali celkem dobří přátelé. Dokonce jsem se i nebála zmínit Hirokiho a můj vztah s ním.
,,Bylo to fajn, ale teď se musím vrátit ke své guildě." zastavil se u teleportačního místa a otočil se na mě.
,,Chápu, díky moc za fajn odpoledne. Dost jsi mi tím pomohl." řekla jsem popravdě a usmála se na něj.
,,Za málo. Ještě jsem se tě chtěl zeptat, jestli jdete do toho útoku v sedmdesátém pátém patře?"
,,Vás tam taky pozval?" vykulila jsem na něj oči.
,,Jop. Vypadá to, že se tam nejspíš uvidíme." ušklíbl se.
,,No, ještě se nejdřív musím setkat s Heathclifem, abych s ním ještě něco dořešila... Ale jinak asi ano."
,,Fajn. Tak se měj a dávej na sebe pozor." rozloučil se, stoupl si na teleport a vytáhl si svůj krystal.
,,Ty taky." zamávala jsem mu.
Otočil se ke mně zády a ještě před zmizením, se na mě usmál a zvedl palec nahoru.
Podívala jsem se na čas a všimla si, že je teprve pět hodin.
,,Hm... Co asi tak budu ještě dělat?" zeptala jsem se sama sebe a začala se sama procházet po ulici plné obchodů a taky lidí.
V hlavě jsem si vzpomněla na Hirokiho. Celý den jsem ho neviděla... P-Počkat! Už to zase zní, jako bych ho nutně potřebovala vidět!
Zavrtěla jsem lehce hlavou, abych už na to nemyslela a soustředila se na chůzi.
Tak teď už vážně... Co budu dělat? Začala jsem se strašně nudit. Moc těch možností, které bych mohla dělat nebylo.
,,Aha! Už to mám!" zvolala jsem, když jsem si všimla obchodu plné zbroje. Celý rok jsem si šetřila na nějakou úžasnou zbroj, která by skvěle padla na mé tělo.
,,Dobrý večer." pozdravila jsem prodejce, který mi pozdrav oplatil a začala se procházet po různých uličkách, kde byly vystavené všelijaké uniformy.
Tady ve hře 'zesílit' znamená, když si pořídíte věci, které vám pomohou jak při boji, tak i v terénu. Každá věc má jistou sílu a možné jsou tu i schopnosti. Nejlepší na tom všem je, že takové to uniformy a zbroje, se vyrábějí z krystalů, a proto vám mohou navýšit i životy.
,,Potřebujete s něčím pomoct?" zeptal se mě slušně prodejce.
,,No, ano. Chtěla bych nějakou zbroj, ale nevím, která by se ke mně hodila." usmála jsem se na něj. A hlavně žádnou jinou, než uniformu z guildy, nemám...
,,Hm..." zamyslel se a rozhlédl se po obchodě. ,,Něco lehčího nebo těžšího?"
,,Spíš lehčího." přikývla jsem.
,,Dobře... A něco přesně na tělo nebo volně?.... Tmavého či světlého?" Uh, ještě se mě zeptej, jestli náhodou nechci něco odvážného nebo atraktivního...
,,Na tělo a... Na barvě nezáleží." odpověděla jsem mu na jeho otázky a nechala se dál vést uličkami obchodu.

A máme tu dnešní kapitolu! :D
Omlouvám se, že to tak v poslední době trvá, ale právě začali prázdniny a já se konečně mohla vrhnout k tomu psaní kapitol u mých příběhů :3
Další, co bych Vám chtěla říct je, že další kapitolu očekávejte ode mě až v neděli ;)
Už tak brzy někam vyrážím a opět budu bez wifi -.-
Ještě jsem chtěla vzkázat lidem, co čtou 'Co když je to láska' tu samou věc. Za chvíli vydám k příběhu další část, kterou nazvu 'Dotaz', jelikož se vás chci zeptat na jednu věc :)
A další maličkost (xD), chci Vám všem moc poděkovat za 270 přečtení a 30 hlasů :')
Někteří už možná víte, že já se raduji z každé maličkosti a upozornění v telefonu mě vždy potěší :3
Mějte se hezky a užijte si začátek prázdnin! ^.^

No bezva! Svými kecy jsem kapitole zařídila první místo za nejdelší kapitolu! xD
1485 slov! :3