Love in Swordland [POZASTAVENO]

21. Dokonalá láska

Slíbené pokračování :3
Doufám, že nikoho nebudu obtěžovat, když Vás poprosím o přečtení vzkazu na konci :D
Děkuji^^

Odešel... Konečně odešel a já dále mohla prožívat chvíle s Thomasem, ale...
Nebylo to tak, jak jsem si úplně představovala.

,,Dám ti ještě obklad na čelo. Vypadáš, jako bys měla horečku." řekl Thomas a já se na něj nechápavě podívala.
,,Ale... Jsme ve hře. Uzdravím se, ne?"
,,Nevím, jak to tady funguje, ale i tak ti ho dám." odešel do kuchyně, kde strčil jeden ručník pod tekoucí vodu a přiběhl zpátky.
Na čelo mi položil krásně studený obklad a znovu se posadil.
,,Díky." usmála jsem se na něj.
,,Jo, no... To nic." řekl nervózně.
,,Vlastně... Asi bychom si měli trochu promluvit." hned, jak to dořekl, jsem přesně věděla, co tím myslí.
,,J-Jasně..." odvrátila jsem od něj pohled.
Nechtělo se mi o něčem mluvit. Zvláště o něčem, co souviselo s tím hajzlem, kterého, doufám, do konce hry už neuvidím.
,,Takže... Řekla bys mi tedy tvůj příběh?" zeptal se.
,,Dobře." nadechla jsem se a začala vyprávět.
Řekla jsem mu všechno. To, jak začal můj život. To, jaký přesný vztah je mezi mnou a Hirokim.  Samozřejmě jsem se začala stydět za to, že jsem z děcáku a hlavně za to, co se mezi mnou a Hirokim stalo.
,,Aha a to si jako fakt s ním chodila?" zeptal se ještě.
,,No... Nebylo to pravé. Fakt... Využil mě, aby mě oblbnul. Sám mi to řekl..." sklopila jsem hlavu.
Tohle se celé pokazilo...
,,J-Já... Promiň, že jsem tě obtěžovala a... že si kvůli mě ztrácel spoustu času." rovnou jsem se smířila s tím, že mě prostě opustí a nechá mě tu. Aby taky ne... Nedivila bych se mu. Lhala jsem a teď za to musím pykat.
,,Ne, to... Jen potřebuji trochu času, než to všechno vstřebám." Je naštvaný.
,,Ale... I tak tě pořád miluju." řekl a já se na něho šokovaně podívala.
,,C-Cože? J-Jak bys mohl... Takovou chudinku a lhářku, jako jsem j-já?" podívala jsem se mu do očí a pocítila, že mi po tváři stekla slza.
,,Taková nejsi a... Navíc jste se rozešli, takže..." usmál se na mě a já myslela, že tady začnu řvát jenom kvůli tomu, jak milý na mě je.
,,Taky tě miluju..." dala jsem si obličej do dlaní a začala brečet.
Pak jsem cítila, jak se prohnula postel a následně ruce, které mě objali kolem ramen.
,,Nebreč." uchechtl se a přitáhl si mě k sobě blíž. Posadila jsem se, abych se o něj mohla opřít a pořádně se na něj natisknout.
,,Spadl ti..." zasmál se a znovu mi dal obklad na čelo, který mi tam přidržel.
,,Díky." zašeptala jsem a zavřela oči. ,,Jak dlouho jsem byla v bezvědomí?" Díky bohů, že všechno je zase jako předtím.
,,Hodinu, dvě... Zas tak dlouho to nebylo." odpověděl.
,,Fajn..." pousmála jsem se a pomalu začala usínat.
,,Dobrou." zamumlala jsem ještě, než jsem přestala vnímat okolí...

***

O tři dny později

,,Ty jdeš ještě trénovat?" zeptala jsem se Thomase, když skončilo svolání všech členů guildy, kde jsme dostávali všechny informace o zítřejším útoku.
,,Asi jo. Chci být připravený." usmál se na mě.
,,Chápu." mrkla jsem na něj.
,,Pojď se mnou. Ať se alespoň nenudím." objal mě kolem ramen.
,,Nedělej si ze mě zábavu..." uchechtla jsem se.
,,Dobře, dobře.... A, co kdyby...
T-Teda... Měl jsem takový návrh, jestli by..." začal koktat a já se na něj podívala.
,,Co? Co kdyby? A jaký máš návrh?" podívala jsem se na něj.
,,Nechceš... Nechtěla bys..." znervózněl a zastavil se na místě.
,,Chceš si mě vzít?" vybalil na mě a já se začala smát.
,,C-Co je? Řekl jsem to špatně?"
,,N-Ne! Jen... Jsi hrozně srandovní, když jsi nervózní..." řekla jsem mezi smíchem.
,,Jo, jasně... Jsem celý k smíchu. Chápu." založil si ruce na hrudi.
,,Vezmu si tě." řekla jsem a on se na mě podíval.
,,Fakt?"
,,Jo... Proč ne." upřímně jsem se usmála.
,,Sakra, Kaitlin!" zasmál se a vyzdvihl mě do vzduchu, kde mě pořádně objal a párkrát se se mnou zatočil.
,,N-Nemůžu dýchat..." řekla jsem stěží a on mě hned dal dolů.
,,P-Promiň! Já jen... Díky! Díky moc!" usmál se a na tvář mě několikrát políbil.
,,Nemáš zač." zasmála jsem se.