Pohled Sofie:
Seděla sem v autě. Ani jeden nešel. Chtěla sem se vytratit. Jenže dveře od auta nešly otevřít. Kruci. Zamkli mě tu. ,,Aaaa" zamručím a do uší si dám sluchátka. Přemýšlela sem. Vážně hodně. Něco mi nesedělo. Žádný informace. Prostě mi řekni jdi do auta a nakonec mě tu zamknou? Prostě co? Vyzula sem si boty a natáhla se přes všechny zadní sedačky. Ani sem nezpozorovala, že šli s dvěma kufry. Hned jak si sedli do auta zase zamkli. ,,Co je?" zeptám se a sednu si. Mamka nic neřekla a nastartovala. Klekla sem si na sedačky a koukla do kufru. ,,Co? Na co máme kufry? My jedeme na dovolenou v prosinci?" zeptám se a ona jede dál. ,,Ty jedeš" odpoví a koukne na mě. ,,Kam?" zeptám se a Carl se na mě otočí taky. ,,Say hey to Liberty Hight" řekne a koukne do předu.
Nemohla sem nic říct. Celou dobu sem si snažila zapamatovat kudy jsme jeli. Položila sem se na sedačky a pustila si písničky. V hlavě mi lítali sprostá slova co vystihují moji mámu, Leštipleše a všechny ostatní.
Prudké zastavení a můj pád ze sedaček na podlahu auta mě probudil. Do oknen koukl nějaký chlap. Ne! Já nechci! Rychle sem si sedla a připoutala se dvěma pásy. ,,Sofie" řekne mamka a otevře dveře. V řadě stáli před autem děcka. Spíš lidi. Většina z nich mělo tetování a piercingy. ,,Sofie vylez" řekne mamka a já pokývu. ,,Absolutně nikam nejdu" odpovím a ona koukne na toho chlapa. ,,To je v pořádku Kláro. Dobrý den slečno" řekne ke mě a nakloní se do auta. ,,Nazdar" odpovím a víc se chytnu pásů. ,,Nechceš vylíst a popovídat si s námi v teple?" zeptá se a já se zasměju. ,,Ani náhodou. Zase zavřete a já jedu domů" odpovím a on si oddechne. ,,Slečno..." ani to nedořekne. ,,Sofie. Když už se známe" řeknu sarkasticky a pár z těch lidí se uchechtne. ,,Hoši" řekne a i s mojí mámou a Carlem jde dovnitř. Tři kluci šli k autu a koukli na mě. Jeden mi chytl ruce a ten druhý nohy. No a ten třetí odepnul pásy. Snažila sem se bránit. Když mě pustili a odstoupila zadržela sem se. Všichni odešli až na jednoho. ,,Budeš se bránit?" zeptá se a já rozhodně kývne. ,,Fajn" povzdechne si a silně mě chytne. Přehodil mě přes rameno a zavřel dveře. Cukala sem sebou a bouchala ho do zad. ,,Hele uklidni se" řekne naštvaně a já se uvolním. Povzdechla sem si on mě sundal dolů.
Seděla sem v nějaké místnosti. Dveře se otevřeli a já sebou trhla. ,,Slečno Sofie" pronese pobaveně a sedne si za stůl. ,,Co tu dělám?" zeptám se a on si uchechtne. ,,Prý jste nezvladatelná" odpoví a já pokývu hlavou. ,,To není pravda" odpovím a on se zasměje. ,,To každý tady je takový" řekne a zasměje se. ,,Já ale ne" odpovím on se na mě vážně podívá. ,,Dneska jsi ukázala opak" řekne a já si povzdechnu. ,,Nepsala sem testy" řeknu po chvíli a on se opře. ,,Carl potřeboval pomoct. Dlužil sem mu to" dodá a já pokývu. ,,Jen se mě chce zbavit" řeknu si tiše a on si lokty položí na stůl. ,,To není pravda. Všichni jste tu aby jste se zlepšili a našli své pravé já". Proč má tak blbý kecy? Někdo zaklepal. ,,Pane jsem tu" řekne nějaká borka a já na ni kouknu. ,,Proveď prosím Sofii a řekni jí jak to tu chodí" řekne a ona kývne. Naštvaně sem se zvedla a šla ven. Zrovna šli k autu. Naštvaně sem si stoupla na parapet a otevřela okno. ,,Nenávidím vás. Carl je zmrd!" zaječím a ta holka se zasměje. ,,Reagovala sem stejně" řekne a já se na ni otočím.
Je to tu mega divný. ,,To jsme tu jen tři holky?" zeptám se a ona mi pomůže s kufrem. ,,Jo. Včera odjela jedna a ty jsi přijela místo ní" odpoví a otevře dveře. Je to něco jako naše škola. S dvěma kolejemi. Dva "domy" vedle sebe propojené dveřmi. ,,Tady bydlíme my. No a na druhé straně jsou kluci" řekne a otevře dveře. ,,Zavři Sabino!" křikne jeden z nich a já se na ni podívám. ,,Vedu nováčka" odpoví a všichni zpozorní. ,,Nakonec tě tu vážně nechali?" zeptá se pobaveně a já se na něj zamračím. ,,Já jdu pryč" řeknu tiše a otočím se k nim zády. Vrátila sem se zpátky a koukla kolem. Ona zavřela a otočila se na mě. ,,Karel" pošeptá a pomůže mi s kufrem do schodů. ,,Takže pokud to chápu. Je nás tu deset. Tři holky a sedm kluků. Dobře ty jsem viděla, ale co ta třetí holka?" zeptám se a ona si sedne na sedačku. ,,No... Prostě tu není" odpoví a já výjdu schody. Vážně je to něco jako rodinný dům. Pokoje, koupelna, kuchyně a řeknime obyvák co vypadá jako obrovská hala. Sedla sem si na postel a porozhlídla se. Nakonec sem se vrátila za Sabinou. Nikde nebyla. ,,Halo?" zavolám ale nikdo se neozve. Šla jsem do kuchyně a porozhlídla se. Lednička plná, spíž plná sladkostí a prostě lepší než u mě doma. Co to kruci je? Říše divů? Vrátila sem se do toho obyváku. Volala mi mamka. Típla sem jí to a mobil položila na stůl. Sabina říkala dost zvláštní věci. Nikdo z nich nevypadá nějak divně. Zezadu mě někdo chytl a zavázal mi oči. I ruce a vzal mě. ,,Dopiče co děláte?" zeptám se cítím jak mě praštil studený vzduch. Přistála sem ve sněhu a slyšela jak se smějí. Nemohla sem se hnout. Bouchli dveře. Zvedla sem se a snažila se rozvázat ruce. Snažila sem se jít rovně, ale zapadla sem. Nemohla sem se hnout. Kolem pasu mě někdo chytl. Vytáhl mě a postavil. Sundal mi šátek. Teda spíš sundala. Tohle byla asi ta třetí holka. ,,Ahoj. Jsi tu nová co?" zeptá se a já kývnu. Rozvázala mi ruce a otevřela mi dveře. ,,Ou. Sněhurko nemáš nějaký červený tvářičky?" zeptá se jeden z nich a já se na něj zamračím. ,,Vyhul si" odpovím a on se zasměje. Pomohla mi zabalit do deky a já se posadila na sedačku. ,,Tak proč jsi tu?" zeptá se a sedne si vedle mě. Zasmála sem se a koukla na ni. ,,Já nevím".
Tak a to je pro dnešek vše. Snad se vám to zatím líbí. A že to není až moc divný a nepůsobí to až moc vymyšleně. Nějaký poznámky nebo nápady?
Vaše AdellRainbowUnicorn
BTW : Sorry za chyby
ČTEŠ
Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)
FanfictionSeděla jsem a nenávistně pozorovala mamku ve zpětném zrcádku. Nenávidím ji. Už z mnoha věcí. Když mi bylo pět, nekoupila mi plyšáka. Když mi bylo třináct, umřel mi táta a ona si našla přítele. Když mi bylo sedmnáct, vdala se. Nikdy jí to neodpustím...