Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Setkání

Pohled Sofie:

Seděla sem v pokoji a psala věci do školy. Divím se, že sem nějak nezaostala. Bob byl vážně bedna. ,,Sofie!". Zvedla sem se a sešla schody dolů. ,,No?" zeptám se a ona se na mě otočí. ,,Můžeš si k nám na chvíli sednout?" zeptá se a já si povzdechnu. Sedla sem si a koukla na Boba. ,,Víme jak se stavíš k narození miminka". ,,Víš, že sem ti říkala ať to neříkáš" řeknu a ona kývne. ,,Jo. K té věci co ti ničí život už teď...". Kývla sem se a ona vytáhne nějakou složku. ,,Chceme aby jsi vybrala jméno" řekne a já se zasměju. ,,Ty jo. Sprostý slova se můžou?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Nechci s tou věcí mít nic společnýho" řeknu a ona si utře slzu. Teď mi to je trochu divný. ,,Proč?" zeptá se a Carl ji pohladí. ,,Děláš jakoby jsi nevěděla. Prostě nechci. Nepotřebuju to a už vůbec tmu nevyberu jméno" odpovím a ona se na mě podívá. ,,Dobře. Já to budu respektovat, ale ty respektuj to, že je to tvůj sourozenec" řekne a já na ni jen zírám. ,,Jo super. Ale tohle není můj sourozenec" odpovím a zvednu se. Poslední dobou tyhle boje prožíváme čím dál častěji. 

Ležela sem v posteli a poslouchala písničky. slyšela sem tlumené klepání. Písničky sem vypla a zvedla se. Odemkla sem a koukla na něj. ,,Můžu?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Máš to hezký" řekne sekavě a já kývnu. ,,Potřebuješ něco?" zeptám se a on kývne. ,,Tvoje máma.... Aaaa. Pláče. Ty nechtít sourozenec já chápu. Ty nechtít mě já chápu taky, ale ona je tvoje máma" řekne a já kývnu. Má pravdu. ,,Ono to být těžké pro oba. I pro mě. Ty mě nemít ráda, ale já tebe jo. Zítra ty jet daleko do Prahy. Ona bát se. Řekni, že bude v pohodě". Jen sem kývla. Usmál se a vyšel z pokoje. Ta jeho čeština se lepší. Co když bude rozumět i sprostým slovům? Povzdechla sem si a nechala svůj názor na to vše tady. Zaklepala sem na dveře do ložnice. Vstoupila sem a koukla na mamku. Utřela si slzy a sedla si. ,,Hele... Je mi to blbý a víš, že taková nejsem" řeknu a ona kývne. Sedla sem si na kraj postele. ,,Mami nechtěla sem ti ublížit. Oba ste v pohodě, ale je toho na mě moc. Svatba, cvokárna a ještě tohle? Kdo by to bral dobře? Promiň jestli ti vadí mé chování, ale tohle jen tak nepřejde den ze dne. Musíš mi dát čas. No a třeba jednou i s Carlem zajdeme do kina" řeknu a ona se usměje. Sedla si blíž. ,,Jo a ještě... Všechno bude v pohodě" dodám a ona se zasměje. ,,Ať už si chtěla a nebo nechtěla to říct moc si toho vážím. Vím, že poslední dobou se mnou nejde vydržet". Jen sem kývla. ,,Mám tě ráda" řekne a já se zasměju. ,,Jo já tebe taky" odpovím a ona mě pořádně obejme. ,,Ou. Holky spolu. Já dát si selfie?" zeptá se Carl ve dveřích a já se vyděšeně podívám. ,,Ano!" křikne mamka a já se od ní snažím dostat pryč. Carl si sedl vedle mě. ,,Smích!".

Pohled Vadima:

Akorát sem přijel do Prahy a z dálky viděl Petra a Milana. Překvapeně sem na ně koukl. Jako ano jsme domluvení, ale vážně se změnili. Popoběhl sem k nim. Chlapsky sme se objali a oba se na mě usmáli. ,,Čau chlape. Vypadáš pořád stejně" řekne Petr a já kývnu. ,,Jo, ale vy ne. Fakt vás moc rád vidím" řeknu a on kývne. ,,My tebe taky. Sofie přijede kdy?" zeptá se a já kouknu na hodinky. ,,Asi za dvacet minut" odpovím a on kývne. ,,Jdeme čekat ještě na kluky?". 

Pohled Sofie:

Moc sem se na něj těšila. Dlouho sme se neviděli. Jakmile vlak zastavil zvedla sem se a batoh si hodila na záda. Vyšla sem ven a koukla po Vadimovi. Mával na mě. Okamžitě sem se k němu rozeběhla. Viděla sem jak se směje. Popoběhl si a trochu se skrčil. Skočila sem na něj. Podepřel mě a objal. Sundal mě dolů a koukl mi do očí. Hned sem mu dala pusu. Usmál se a odtáhl se. ,,Ahoj" řekne tiše a já kývnu. ,,Ahoj" odpovím a on mi dá znova pusu. ,,Jste moc roztomilí" řekne někdo a Vadim se zasměje. Koukla sem na ně. Nemohla sem uvěřit, že je vidím. Poskočila sem a šla objala je. ,,Měli ste přijet až po mě" řeknu a Petr kývne. ,,Posunuli sme si to" odpoví a já na něj kouknu. ,,Karel s Alexandrem už čekají. Měli bychom jít" řekne Milan a já se otočím na Vadima. Usmál se a chytl mě za ruku. Během cesty sme si povídali. Došli sme až k restauraci. Jen co sem vešla hned sem sem si všimla Karla. Alexandr tam neseděl. Mávl na nás. Všichni sme si posedali. Až teď sem si je všechny prohlídla. Petr měl vousy a Milan byl obarvený. Karel měl pár tetování. Až když konečně přišel Alexandr ze záchodu sem zjístila, že se vůbec nezměnil. 

Pohled Vadima:

Bavili sme se a konečně to mělo tu nucenou atmosféru. ,,Takže vy dva ste teda...". Petr kývl. ,,Páni to je šílený. Ani nevíte jak jsem rád, že jsme se vážně sešli" řekne Alexandr a já kývnu. ,,Vy spolu i bydlíte?" zeptá se Karel a já se zasměju. ,,Už to neřeš" řeknu k němu a ona se uchechtne. ,,Dobře. Pardon" dodá a koukne na Sofii. Tase bavila s Milanem. ,,Sofko a co ty? Už jsi konečně ke klukům důvěřivá?" zeptá se smíchem Karel a ona se na něj zašklebí. ,,Ne. Vše při starém" odpovím a on si hlavu podepře. ,,A kluka máš?" zeptá se a mě zaskočí jídlo. 

Pohled Sofie:

,,Promiň, ale ano mám" odpovím a ona se zasměje. ,,Jen sem to musel vědět. Je slepý?" zeptá se popichovačně a já se zasměju. ,,Já vidím Karle" řekne Vadim a napije se. On je s Alexandrem zíral. ,,Bože nekoukej tak. Děláš jakoby to nebylo jasný" řekne pobaveně Petr a já na něj vypláznu jazyk. Vadim se na mě usmál. ,,Bacha přípitek. Jsem rád, že vás vidím. Štěstí párům a ať Karel přestane zírat" řekne Petr a všichni si ťukneme. Zasmála sem se a koukla na něj. ,,Fajn už toho nechám. Jdeme jíst". 

Tak a to je po vážně mega dlooooouhé době vše. Nějak nebyl nápad. Co příště? Hoďte mi váš ultra mega nápad dolů....

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby

A hlavně nepropásněte zřejmě poslední díl Proti mé vůli. K tomu se ještě ptám...

Máte nějaký návrh nebo přání co by měla zahrnovat další knížka?