Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Špeh

Pohled Sofie:

Seděla sem na gauči a četla si. Ano já si čtu. Páni. Sama sebe překvapuju. Začal mi zvonit. Zvedla sem to a odložila knížku. ,,No?" zeptám se a mamka je zticha. ,,Doneslo se k nám, že děláš problémy" řekne a já se zasměju. ,,Vážně jo? To snad ani není možný" řeknu ironicky a ona si povzdechne. ,,Nech si pomoct. Svěř se. Prý tam máte skupinu. Pomůžou ti a v lednu můžeš být doma" řekne a já se nad tím zasměju. ,,Určitě. Můžeš mi laskavě říct proč sem teda tady? Aby mi teda mohli pomoct?" zeptám se a ona si odkašle. ,,Sofie ty víš" povzdechne si. ,,Nevím! Pochop nechápu co ti přeplo. Proč si poslechla Leštipleše...". ,,Neříkej mu Leštipleš". ,,Mami! Víš co? Dáš mi Carla?" zeptám se a ona se zarazí. ,,Sofia?" zeptá se a já se usměju. Ich hoffe, das Sie sterben. Ich spucke auf dein Grab dumm". Hned sem zavěsila. 

Pohled Vadima:

Seděl sem a poslouchal o čem se baví. Snažil sem se co nejvíc mračit. ,,Co potrápit Sofii?" zeptá se jeden z nich a já zpozorním. ,,Najednou posloucháš co?" zeptá se pobaveně Karel a já pokrčím rameny. Posunul sem se blíž a snažil se pochopit ty sračky. 

Pohled Sofie:

Poslouchala sem si písničky. Vypadlo mi jedno sluchátko. Slyšela sem otevření dveří. Otočila sem se, ale nikdo tam nebyl. Když sem si chtěla vzít z horní skříňky misku nedosáhla sem tam. Sára, která je o dost větší než já se někam vypařila a já zase nevím kam. Vylezla sem na linku a otevřela skříňku. Vzala sem si misku a položila ji vedle. Pomalu sem slezla a otočila. ,,Aaa!" křiknu a on mě utiší. Vyndala sem si sluchátka. ,,Ti jeblo?" zeptám se a on se uchechtne. Znova. Nevím proč mi to připadá tak nepřirozený. ,,Hele dneska se něco plánuje. Nedávám tomu moc šancí, ale radši sem zamykej" řekne a mávne nad tím rukou. ,,Co? Máš mi krýt záda. Tohle by se vůbec nemělo stát" dodám a on si povzdechne. ,,Jsem v tom s nima. Nic to není" odpoví a já se naštvaně kouknu. ,,Jako jak jsi v tom s nima? A řekneš mi alespoň o co jde?" zeptám se a on zase lhostejně pokrčí rameny. ,,Chcou ti vlíst do koupelny" odpoví a já kývnu. ,,Debilové" pošeptám a otočím se k němu zády. Do misky sem si nasypala kuličky a zalila je mlíkem. otočila sem se a on tam pořád stál. ,,Ještě něco?" zeptám se a on pokýve. ,,To je vlastně všechno" odpoví a já ho obejdu. 

Pohled Vadima:

Vyběhl sem ven a koukl na ně. Tiše sem se zasmál a vylezl za nimi. S připravenými mobily čekali. abych to vysvětlil. Trapný vlítnutí do koupelny je klišé. Prostě sme vylezli na stromy u jejich pokojů a čekáme. Přisral sem se blíž k Sofieně pokoji. Tohle jestli zjístí, tak se na mě vykašle. Akorát přišla do pokoje Sára. ,,Kde je?" zeptá se Karel vedle mě. Pokrčil sem rameny. ,,Ty jsi vlastně úplně v pohodě ne?" zeptá se tiše a já nad tím pokrčím rameny. ,,Taky bych řekl" odpovím a on mě utiší. 

Pohled Sofie:

Položila sem si jídlo na stůl a ještě šla za Sárou. Zaklepala sem a vešla. ,,Ahoj" řeknu a ona na mě mávne. ,,Kde jsi byla?" zeptám se a ona si rozhodí vlasy co měla lehce zapletené. ,,Nikde. Jen mě chtěl vyslechnout" řekne a udělá uvozovky. Klekla sem si za ni a ona ruce odendala pryč. ,,Díky" pošeptá a já kývnu. Začala sem jí plést cop. ,,Hele pokud ti můžu poradit řekni mu všechno, přetvařuj se jak to jen jde, míň koukej po Vadimovi a budeš od cuď raz dva" řekne a já se zasměju. ,,Co? Po Vadimovi? Znám ho ani ne dva týdny. Dávám si pozor na všechny" dodám a ona kývne. 

Chvilku sme si ještě povídali. Je celkem fajn. Prostě všichni jsou tu fajn. Nechápu proč něco takovýho vzniklo. ,,Hele už půjdu" řeknu a ona kývne. ,,Jasně. Dobrou" pošeptá a já vstanu.

Pohled Vadima:

Všichni se vrátili zpátky. V celém domě sme ji zvedli topení. Sofie si sedla a zapla si počítač. Koukl sem na ty co jsou kolem. ,,Jdeme k vám. Sára šla spát" řekne jeden z nich.

Pohled Sofie:

Bylo mi vážně horko. Vstala sem a vyslíkla si mikinu. Hodila sem ji na postel a znova si sedla k počítači. Pořád sem byla mírně nervozní. Nemáš se čeho bát. Jsi zamklá. Nic se nemůže stát. Když už se to vážně nedalo vydržet vstala sem a otevřeli si okno. Naklonila sem z něj dolů. Sedla sem si na parapet. Protřela sem si obličej. Nakonec sem se zvedla a šla dolů. Jde vůbec aby to topení bylo výš jak 35 °C? Jo tady jo. Vrátila sem se do pokoje a rovnou si sundala kalhoty. Sedla sem si k počítači a uvelebila se. Jako každý večer mi volala mamka. Zvedla sem jí to a vstala. Dala sem si ji nahlas. ,,Ano?" zeptám se pořád podrážděně a ona si povzdechne. ,,Můžeš mi vysvětlit co jsi řekla Carlovi?" zeptá se a já se zasměju. ,,Jen sem mu poděkovala" odpovím a vyslíknu si triko. ,,Větou... Doufám, že chcípneš. Plivnu ti na hrob blbečku se děkuje?" zeptá se a já si mobil vezmu. ,,No nevím jak ty, ale v mém jazyce sem mu vyznala lásku a poděkovala. Proč zmínil se o mě Leštipleš?" zeptám se a ona si zase oddechne. ,,Sofie... co sezení?" zeptá se a já jdu k oknu. ,,No co? Připadám si jako bych byla psychicky chorá a nejvíc divná, ale mám tu ještě pár jiných kandidátů" dodám a ona se zasměje. Sedla sem si na parapet. Viděla sem bliknutí. Lekla sem se a koukla ven. Vykoukla sem ven a zaposlouchala se. 

Pohled Vadima:

Nikdo ani nedutal. Všichni vypli mobily. Karel ukázal před sebe. Až se stydím za nás všechny. Neříkám. Nápad dobrej, ale jestli to prokoukne jsem mrvej muž. ,,Sofie! Sofie! Co se stalo?". Mobil si znova přiložila k uchu a vrátila se do pokoje. ,,Mám to" pošeptá někdo a nahoru zvedne mobil. 

Pohled Sofie:

Hovor sem ukončila a vrátila se k oknu. Mobilem sem si posvítila dolů na zem. Šlápoty. O dost větší než holky. Posvítila sem na stromy naproti. Nic. Panebože tak si asi blikla baterkou ty. Paranoia.

Pohled Vadima:

Vběhli sme zpátky. Připadá mi to debilní, úžasný a debilní. ,,Jou koukni na tuhle" řekne a před oči mi vrazí svůj mobil. Jen sem nad tím pokrčil rameny. ,,Ha! Dlužím si stovku" řekne nadšeně Karel a já se zarazím. ,,Ty vole" zaskuhrá Lukáš a podá mu peníze. Nechápavě sem koukl. ,,Jsi teplej ne?" zeptá se Karel a já se zarazím. ,,Nejsem teplej" odpovím a Lukáš se zaraduje. ,,Rovnou mi dej dvě stovky" řekne a ukáže na něj. ,,Počkej, počkej. Ty fakt nejsi teplej?" zeptá se a pokývu. ,,Vždyť...". ,,Hele všiml sis jak někdy čumí? Takhle na holky čumí jen normální kluci. Bože nechápu, že sis vážně myslel, že je teplej" řekne pobaveně Petr a já kývnu. ,,Ale jako jedinej nic nedělá když vidí ty fotky. Tak jsi alespoň bisexuál ne?" zeptá se a já zmateně pokývu. ,,Jsem úplně normální jako vy" odpovím a on pokýve. ,,To si nemyslím. Jsi si jistý, že se ti líbí holky?". Až sem se musel zasmát. ,,Líbí se mi velký prsa a zadky" odpovím a Milan vedle mě se zasměje. ,,Jo! Zadky!" křikne a nastaví ruku. Plácl sem si s ním a posadil se zpátky. ,,Fajn. Jak myslíš. Až se rozhodneš být zase gay tak mi řekni abych se vsadil znova" řekne a já se na něj kouknu s poker facem. ,,Já jsem nikdy nebyl gay. Třeba tahle fotka se mi líbí" odpovím a ukážu mu ji. ,,Kdy jsi to stihl?" zeptá se a já kouknu na mobil. ,,Když jste utekli jako malý sračky" odpovím a všichni se ke mě nahrnou. 

Aby ste se nezlekli. Nejsem nějak divná. Čerpala sem inspiraci z mojí choré hlavy a z pár rozhovorů co sem jen tak zaslechla ve škole. Nějak mě to psaní téhle knížky chytlo. Dneska asi výjde ještě díl. Možná dva. Spíš ne. Asi vážně jen jeden. Nápady? Dolů...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW : Sorry za chyby