Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Lhář

Pohled Sofie:

Pár nás sedělo v místnosti. Netrpělivě sem klepala nohou. Koukala sem po ostatních. Alexandr si povídal s Karlem. Ostatní prostě seděli a koukali. Do místnosti vešla Sára. Skleslý obličej na mě pohlédl. Uhla sem. Sedla si kousek ode mě. Pořád tu bylo jedno místo volné. Ten chlap si sedl a koukl na nás. ,,Jak jste si všimli chybí tu Lukáš" řekne a odmlčí se. Ohlédl se na Sáru. Koukla dolů na zem. Pokývala sem nad tím hlavou. ,,Dneska začneme jak jinak než slečnou Sofií" pronese a já k němu zvednu hlavu.

Když všichni odešli ještě sem se otočila ke dveřím. Karel jako poslední zavřel. On se na mě usmál a sedl si za svůj stůl. ,,Tak začneme?" zeptá se a já se na něj zamračím. 

Dneska sem se překonala. Nic sem mu neřekla. ,,Slečno... Proč mi nic neřeknete?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Nemám co" odpovím a on se zasměje. Něco zmáčkl. ,,Asi sem se našim odcizil. Chodil sem za školu". Až mě polilo. ,,Vím o všem co se tu děje. Možná vím víc než si myslíte. O vás. O panu Vadimovi. Teď běžte. A do zítra si rozmyslete co řeknete" odpoví tiše a já se zvednu. Rychle sem vyšla ze dveří. Když má tohle. Ví o naší dohodě. Musí vědět i o ostatních. Vběhla sem do domu. Co nejrychleji sem se snažila dostat do schodů. Jednou možná dvakrát sem se vysekala. Hystericky sem začala klepat na dveře. 

Pohled Vadima:

Převlíkla sem se, když někdo hrozně začal klepat. Dveře se rozrazili. ,,Sofie co se stalo?" zeptám se a ona bouchne dveřmi. ,,Ví všechno" řekne nechápavě a já na ni překvapeně koukám. ,,Obleč si ty kalhoty" řekne a sedne si na postel. 

Pohled Sofie:

Brečela sem. Ani nevím proč. Posadil se vedle mě. ,,Uklidni se a řekni mi co se stalo" řekne a já se na něj otočím. ,,On nás včera slyšel. V tom obýváku. Někde má špehy nebo nějaký zařízení" odpovím a on pokýve hlavou. ,,Kdyby měl tak by slyšel i...". ,,Jo" šeptnu a on na mě koukne. ,,Takže ví všechno. I o naší dohodě?" zeptá se a já kývnu. Hlavu sem si dala do dlaní a schoulila se. Z ničeho nic se zvedl. Začal háze věcmi. ,,Co děláš?" zeptám se a on se na mě naštvaně koukne. ,,Co když má něco i tady?" zeptá se a já se posunu víc ke zdi. Sedl si na druhý konec postele. Vzlykala sem a snažila se to nějak uklidnit. Nějak extra to nešlo. ,,Zůstaneme tu" pošeptá. Jen sem kývla. ,,Ježiši" řekne víc nahlas a sedne si blíž ke mě. Objal mě. Zavřela sem oči. ,,Třeba neví všechno" řekne tiše a já pokývu hlavou. ,,Ví všechno" odpovím a posunu se víc k němu. Objetí sem potřebovala. Uklidnilo mě to do určité míry. ,,Už dobrý?" zeptá se a já pokývu. ,,Ještě ne" odpovím a on se zasměje. 

Seděla sem v posteli a ve tmě koukala z okna. Rozhodla sem se sejít dolů. Sára seděla a brečela. Trochu mě to zarazilo. Chvíli sem tam stála. Bylo teprve devět. Ono jak je prosince se celkem rychle setmí. Jediné světlo co svítilo bylo z kuchyně. ,,Ahoj" pošeptám a sednu si k ní. ,,Ty na mě ještě mluvíš?" zeptá se a já se zarazím. ,,Co? No jasně. Jak ti je?" zeptám se a ona se zasměje. ,,Jak by mohlo?" zeptá se a já si stáhnu triko níž. ,,Pěkně si to na mě zahrála" řekne a koukne na mě. ,,Co? Jak zahrála?" zeptám se a ona po mě skočí. 

Pohled Vadima:

Do pokoje mi vlítl Milan. ,,Ony se perou!" křikne pobaveně a já se rychle zvednu. Seběhl sem schody a viděl jak Karel vyběhl hlavním vchodem. Vešel sem dovnitř. Na nic sem nečekal a chytl Sofii. ,,Práskla si mě!" křikne po ní Sára a já se zamračím. ,,Karel vás práskl" odpovím a ona se úplně zastaví. On zrovna vešel. ,,Řekl si, že Sofie nás práskla" řekne k němu a on na mě koukne. ,,Ty kriple!" křikne a ona ho praští. Přidržel se o zeď. Postavil sem Sofii před sebe. Sára na nás koukla. Šla k ní. ,,Moc se omlouvám" řekne a já se usměju. ,,Uhni!" řekne rázně a odsrkne ji. Ta spadla na zem a mě přilítla celkem velká rána. Sofie ho praštila a Sára ho sejmula k zemi. Zamotala se mi hlava. 

Pohled Sofie:

Vadim mě odžduchnul. Pomohla sem Sáře. Promnula si rameno. Utřela sem si bradu. Od někud mi tekla krev. Koukla sem na ty dva co byli v sobě. Kluci je už tahali od sebe. Karel si sám stoupl a hrdě se podíval. Ukázal na mě a ještě šel ke mě. ,,Opovaž se!" křikne někdo a on se zasměje. Jendu mi natáhl. Pomalu sem se svalila a lehla si na zem. ,,Ty! Ty a ty! Hned se mnou! Ostatní do pokoje!" křikne někdo ode dveří. Sedla sem si a viděla jak ostatní odchází. Zůstali tu dva kluci. Vadil šel hned ke mě. Pomohl mi zvednout. ,,Au" šeptnu a on mě podepře. Alexandr radši odešel. Sedl si vedle mě. ,,Dlouho sem se neprala" řeknu a on se zasměje. ,,Proč po tobě tak křičela?" zeptá se a já na něj kouknu. ,,Myslela si, že sem zařídila odjezd Lukáše. Po dnešku si to snad nemyslí" odpovím a ruku mu položím na tu jeho. Koukl na mě. ,,Díky, že jsi mě v tom nenechal parťáku" řeknu a on kývne. Vstala sem a donesla něco z mražáku. ,,Sofie?" zeptá se a já se na něj otočím. ,,Nechci aby to vyznělo jakkoli úchylně, ale... máš něco na zadku" řekne a já se otočím. ,,Jo Sára se o mě otřela" odpovím a on se zasměje. Ještě sem vytáhla lžičky. Sedla sem si zpátky za ním. Otevřel zmrzlinu. Koukl na mě. Usmál se a vzal si ode mě lžičku. Mrkla sem na něj a sama si nabrala.

Tak a to je pro tuto část vše. Opravdu moc děkuji všem co dáváte nápady. Hlavně slečně Adriance!

Pokud máte ještě nějaké nápady klidně mi je hoďte dolů...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby