Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Rozhodnutí

Před měsícem:

Pohled Sofie:

Seděla sem před tím blbým kostelem a hrála si s mašlí na šatech. Přemýšlela sem jestli to má ještě nějaké východisko. No nemá, když už je den svatby. ,,Ahoj" řekne ženský hlas a já zvednu hlavu. Nic sem neřekla. Sedla si vedle mě a usmála se. ,,Nemáš se náhodou vdávat s Leštiplešem?" zeptám se hnusně a ona si oddechne. ,,Víš, že nechci aby si mu tak říkala" odpoví a já na ni kouknu. ,,Víš, že nechci aby sis ho brala?" zeptám se stejně a ona se ke mě otočí. ,,Sofie mám ho ráda" řekne a já si stoupnu. ,,To samý si říkala o tátovi a o mě. A teď radši mě vyměníš" odpovím uraženě a ona si stoupne. ,,Neměním tě. Jen přímáme nového člena do rodiny" řekne mile a dá mi vlasy za ucho. ,,To ty přímáš. Nikdy to nebude můj táta" odpovím a odejdu dovnitř. Trochu blbý ji tam nechat, ale třeba si to ještě rozmyslí.

,,Nyní polibte nevěstu". Fajn tak nerozmyslí. Rychle sem se zvedla. Chytil mě Kuba. ,,Kam jdeš?" zeptá se a já se mu vytrhnu. ,,Dál od tohohle hnusu" odpovím a vyběhnu z kostela. Jo Kuba. Srdce na správném místě. Je to syn tátova bráchy. Takže můj bratranec. O rok starší a o dost vyšší. Vyšla sem před kostel a sama nevěděla kam jít. Už mě dohnali ostatní. Táhli mě k autu. Nasedla sem úplně s random lidma co mluvili německy. Trochu sem panikařila, ale když jsou v bílím určitě jedou taky na hostinu. 

Seděla sem a koukala na všechny jak se smějí a tancují. Napila sem se džusu a dál dělala, že tam nejsem. ,,Nezatancujeme si?" zeptá se Kuba a já k němu zvednu hlavu. ,,Ne. Nemám náladu" odpovím a on se zasměje. Chytl mě za ruku a dotáhl k mamce. ,,Sofinko. Zatančíme si?" zeptá se mile a já naštvaně odejdu. Tohle prostě nesnesu. S tím vším přišla spousta problémů. Ten chlap se k nám nastěhuje. Zrovna sem si krásně předělala pokoj a on mi tam přitáhne ty svoje modely autíček. Jako děcko. Stejně nechápu proč se ta svatba nemohla udělat u nás blízko domu. Museli jsme přes celou Českou republiku až k Německo-polským hranicím kde bydlí Leštipleš. Jo vlastně. Kdo je Leštipleš? Už podle hanobného názvu je to můj nový "tatínek".Jeho máma je polka a otec němec. Júčastníků podle testů osobnosti eho jméno nedokážu ani vyslovit a příjmení je snad ještě horší. A moje mamka se tam bude jmenovat! Pane bože. Zabij mě prosím. 

Přítomnost:

Mám ho plný zuby. Hrozně chrápe. Jde to slyšet i přes zavřené dveře. Za chvilku mě odvezou do blázince, jestli to takhle bude pokračovat. V dnešní době je rodinná oslava něco jako peklo u nás. Přijedou německy a polsky mluvící lidi. Sejdou se a mluví jakou si opravdu divnou řečí. No a pak jsem tu já, která si na základce místo němčiny a francouzštiny vzala ruštinu. Jackpot Sofie! Jediný co mi zbývá je sedět a pozorovat. ,,Wie geht es Ihnen?" zeptá se nějaká paní a já si stoupnu. ,,I neumím spreche aaa Něměcky?" zeptám se a ona na mě kouká jako na trotla. ,,Ich kann nicht Deutsch sprechen" řeknu a ona se zasměje. Nic neřekla a odešla. Fajn jediná věta co umím říct je tohle. Učila sem se ji půl roku, vždycky když se mě Leštipleš na něco ptal. 

Když byli všichni v dobrém rozmaru vytratila sem se. Sedla sem si na schody a poslouchala ten klid. Vzhlédla sem nahoru. Zase ta polička s těma zasranýma autíčkama. Vymrštila sem ruku nahoru a slyšela jak se sklo pohlo. Z ničeho nic mi polička přistála na hlavě a všechny ty modely popadaly na zem. Stoupla sem si a vyděšeně koukla na všechny co stáli u dveří. Mamka na mě vytřeštěně koukala a Leštipleš právě přišel hlavním vchodem. Jakmile mě viděl stát u těch rozbitých autíček běžel ke mě a začal je sbírat ze země. ,,Sofie! co jsi to provedla?" zeptá se mamka a já jdu k ní. ,,Byla to nehoda. Jen sem se té poličky dotkla a ona spadla" odpovím a ona se naštvaně koukne. ,,Okamžitě běž do svého pokoje a nevylízej" řekne naštvaně a jde k němu. ,,Ale mami...". ,,Hned!" zaječí a já si naštvaně vezmu mobil a prásknu dveřmi. 

Slyšela sem jak po sobě křičí německy. Pak to ladně přešlo do polštiny a pak zase němčina. Seděla sem u dveří a poslouchala. Absolutně sem nic nerozuměla. ,,Já s ní promluvím" řekne tiše německy a já se uchechtnu. Jo tuhle větu znám až moc dobře. ,,Sofinko. Oteřeš?" zeptá se a já se zasměju. ,,Ne!" křiknu a ona mi pod dveřmi pošle papír. ,,Přečti si to a potom si promluvíme" dodá tiše a já si vezmu papír. 

Je vaše dítě nezvladatelné a chybí mu kázeň? Přihlašte ho do naší Liberty Hight a i vy můžete mít místo rebela doma pracanta a dříče jakého si zasloužíte. 

Naše škola byla v roce 2015 schválena státem jako nejlepší výchovné zařízení ve státech. Příjmáme jen deset účastníků na bázi jejich výsledků. 

Úplně mnou projelo. Jaké testy? Vždyť to je jiný pojmenování pro pasťák. Vyběhla sem z pokoje a na oba koukla. ,,Já nikam nejedu!" křiknu rozrušeně a mamka na mě se strachem koukne. ,,Carlův známý vede tuhle školu. Pomůžou ti" řekne tiše a já roztrhnu papír. ,,Já nepotřebuju pomoct! Já potřebuju aby tenhle trotl co nejdřív vypadl!" křiknu a mamka se na mě zamračí. ,,Neříkej něco co nemůžeš vzít zpět" řekne naštvaně a já se na ni výherně kouknu. ,,Chceš slyšet i další moje pojmenování pro něj?" zeptám se a ona už se nadechuje. ,,Běž do pokoje. Vyřešíme to zítra ráno" odpoví a já se na něj naštvaně kouknu. ,,Sie sind beide assholes" řeknu a on se na mě překvapeně koukne. ,,Padej!" křikne mamka a já prásknu dveřma. 

Tak a to je pro pilotní díl vše. Tak co si o tom myslíte? Nějaké speciální nápady a postřehy čím bych to mohla vylepšit? 

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby