Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Jen mě využil...

Pohled Vadima:

Seděl sem a koukal do blba. ,,Tak co chlape?" zeptá se táta a koukne do zrcádka. ,,Ehm. Dobrý" odpovím a oba se na sebe podívají. ,,Celou cestu si nic neřekl". Jen sem kývl. ,,Jo" šeptnu a mamka mě pohladí po noze. Hnulo ve mě. Jen sem nad tím zavřel oči. Hlavu sem sklonil ještě víc. ,,Ještě nás čeká dlouhá cesta. Prospi se" dodá a já kývnu. Vzal sem si mobil. Bylo mi ze sebe tak zle. Do uší sem si nasadil sluchátka a otevřel playlist. Koukal sem z okýnka. Celý ten den sem si přemítal pořád dokola.

Jakože bum vrátíme se o 24. hodin zpět. Doufám, že chápete... :D Jako ne úplně. 

Pohled Sofie:

Vstala sem a protáhla se. Poslední týden je to tu celkem v pohodě. Nikdo neprudí a Vivian mi přestala říkat štěně. Teďka jsem pískle. Nechápu. Když koupelny nešla otevřít vrátila sem se do pokoje. Pobrala sem si věci. Otevřela sem dveře ke klukům. ,,Můžu k vám?" zeptám se a Adrian se na mě otočí. ,,Teďka tam je Damil" odpoví a já svěsím hlavu. Vrátila sem se zpět a sedla si ke stolu. Hned jak sem slyšela metal ještě hlasitěji vyběhla sem schody. Bouchly dveře a já mohla jít konečně do koupelny. 

Spokojeně sem seběhla schody. Čekala mě snídaně. Za sebou sem slyšela kroky. ,,Čau". Cukla sem sebou. ,,Ahoj. Co si dáš?" zeptám se a ona mě odstrčí. Radši sem to neřešila a šla ke klukům. Jen sem vešla a zavítala do kuchyně. ,,Co je?" zeptá se Damil a já pokrčím rameny. ,,Dneska se asi nevyspala úplně do černa" řeknu a on se zasměje. Vylezla sem na linku a otevřela skříňku. Vlastně je to celkem ironie, když je bílá. Bože znělo to hrozně rasisticky. ,,Ahoj". Jen sem kývla. Sundal mě dolů a podal mi hrnky. ,,Za tenhle týden jsi tu po třetí". Jen sem se na něj podívala. ,,Ty to počítáš?" zeptám se pobaveně. ,,Jo" odpoví a otočí se na mě. Zaklonila sem hlavu a otočila se k ledničce. 

Pohled Vadima:

Hrozně sem se smál. ,,Slepý policajt!" křikne Damil a Adrian se na nás koukne. ,,Ty vole jste asi úplně debilní ne?" zeptá se a Sofie vedle mě se zasměje. ,,Teďka jsi byl Karel!" křikne a já se na ni pobaveně kouknu. Vlastně měla pravdu. Začal sem se smát. Koukl sem na hodiny. Sedíme tu už dlouho. Zvedl sem se a Sofie se svalila. ,,Hej". Jen sem se zasmál. ,,Kam jdeš?" zeptá se Damil a já mávnu rukou. ,,Do pokoje" odpovím a všichni se na sebe podívají. ,,Nemůžu?" zeptám se a Sofie se zvedne. ,,Proč by jsi nemohl?" zeptá se stejně a pokrčí rameny. 

Slyšel sem klepání. Trochu sem zpanikařil. ,,Vadime?". Rychle sem vyšel a zabouchl. ,,Ano?" zeptám se a ona se  na mě překvapeně koukne. ,,Co děláš?" zeptá se a koukne na mě podezíravě. ,,Nic. Jen sem ležel" odpovím a ona kývne. ,,Budeš s námi...". ,,Ne" řeknu rychle a ona odstoupí. ,,Vždyť ani nevíš co sem chtěla říct". ,,I tak ne. Nechci!" řeku až moc agresivně a sám se tomu divím. ,,Ta-tak jo. Promiň" šeptne a rychle jde ke schodům. 

Pohled Sofie:

Nakonec sem se na ně vykašlala a šla do pokoje. V kuchyni byl hrozný bordel. Povzdechla sem si a šla to začít uklízet. Proč mě tak odbil? ,,Co děláš?". Rychle sem se otočila. ,,uklízím tu" odpovím a ona jde ke mě. ,,Já tu ještě budu" odpoví a já kývnu. ,,Jasně promiň. Tak potom tu ukliď" odpovím a proklouznu kolem ní. Vyběhla sem schody a zavřela se v pokoji. Fajn. Všechny svý tvrzení beru zpět. Je to tu na nic. Sklesle sem si sedla. 

S nasazenýma sluchátka sem si povídala s Aničkou. Neslyšela sem ten metal. ,,Hele už mi tu z toho hrabe. Všichni jsou... děsný" dodám a ona se zasměje. ,,Tady taky nic moc..." utišila se. ,,No?" zeptám se a ona se na mě usměje. ,,Prostě znáš to no" dodá a já kývnu. Otočila sem se na něj. ,,Co děláš?" zeptám se pobaveně. ,,Už musím jít. Zítra ti zavolám". Jen sem kývla. ,,Že ty to vždycky pokazíš" řeknu a zaklapnu notebook. ,,Taky klidně můžu jít" odpoví a ukáže ke dveřím. ,,Vážně?" zeptám se a on se na mě pobaveně koukne. ,,Ne" odpoví a skočí do postele. Zasmála sem se a skočila za ním.