Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Pošuk za dveřmi

Pohled Sofie:

Bob na mě koukal. Já koukala na něj. Vzájemně si vyměnili zlé pohledy. ,,Jak se cítíš?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Jako by mě nějakej magor zmlátil" odpovím a on na mě koukne. ,,Mám otázku? Mohla bych vás žalovat?" zeptám se a on kývne. ,,Nějaká možnost tam je" odpoví a já si z jeho stolu vezmu papírek. ,,Co děláš?" zeptá se a já si ho schovám do kapsy. ,,Poznámku abych na to nezapomněla" odpovím a nohu si hodím přes nohu. Hned na to sem cítila monokl. Vrátila sem se do stálé polohy. ,,Jak se cítíš jinak? Prý bylo výročí úmrtí tvého otce" řekne a já pokrčím rameny. ,,Zvládla sem to" odpovím a on si to zapíše. ,,Řekneš mi postup?" zeptá se a koukne na mě. Jen sem pokrčila rameny. ,,Kluci mi na to nedovolili myslet" odpovím a on si to zase zapíše.

,,Ještě než odejdu. Kde je pošuk?" zeptám se ode dveří a on zvlédne. ,,Řeknu to jednoduše. Na samotce" odpoví a já kývnu. Bouchla sem dveřmi. Místo klasického směru doleva sem zabočila doprava. Kde na samotce? Prohlídla sem si chodbu. Není to tak velký jak se zdá. První dveře nešly otevřít. Pfff. Obrátila sem se a nakoukla do dalších. Obrovská prázdná místnost. Vešla sem a zavřela za sebou dveře. Prošla sem do dalších. Schody dolů. No a teď umřu. Mobilem sem si svítila. Sešla sem dolů. Asi sklep. Vešla sem. Absolutní prázdno. Jako co? Zavřela sem dveře a vrátila se nahoru. Vyšla sem a šla úplně do těch na konci. Taky nešli otevřít. Poskočila sem si a nakoukla do okýnka. Nic. Ještě sem stoupla na špičky. Do dveří někdo narazil. Odstoupila sem o velký kus. Vystrašeně sem tam koukla ještě jednou. Nikdo. To mi snad šibe? Radši sem to nechala být. Pomalu sem šla zpět do chodby, abych se dostala do domu. Hlasy mě vyděsily. Otevřela sem první dveře po ruce a rychle je zavřela. 

Vběhla sem do pokoje a zavřela se. Tam už nikdy nepůjdu! Sedla sem si na postel a koukala do blba. Úplně sem si rozmyslela moji akci, kterou sem si plánovala ještě před tím než mě někdo zabil přes dveře. Sešla sem schody a koukla na ty dva. Karel na mě kývl a Per se hned zvedl. Překvapeně sem na něj koukla. ,,Jak ti je?" zeptá se a já kývnu. ,,Relativně dobře" odpovím a on jde se mnou do kuchyně. ,,Vadim říkal, že jsi pořezaná". ,,Jo trošku. Nic to není" odpovím a on pokýve. ,,Moji rodiče jsou doktoři. Můžu se ti na to podívat" řekne a já kývnu. ,,No tak jo" odpovím a on kývne. ,,Potom přijď jo?" zeptá se a já kývnu. Sedla sem si naproti Karlovi a odemkla si mobil. ,,Je mi líto co se ti stalo" řekne z ničeho nic a já se na něj kouknu. ,,No tak facka co ti dal taky nemusela být úplně malá" řeknu stejně a on se zasměje. ,,Jo sarkasmus. Díky" dodá a já se uchechtnu. 

Seděla sem na lince a houpala nohama. Pobrukovala sem si nějakou písničku co hrála z Petrova mobilu. ,,Vypadá to dobře. Hluboko to nemáš. Nic se ti tam nedostalo" řekne a já kývnu. Slyšela sem bouchnutí dveří. ,,Co je?" zeptá se a Petr výjde z kuchyně. Vadim s úsměvem na rtech vešel. Jak mě viděl úsměv mu spadl. ,,Co se děje?" zeptá se a jde ke mě. ,,Nic. Jen sem se jí na to podíval" odpoví Petr a on si sedne za stůl. ,,A?". ,,Klid. Vše je v pohodě. Jsi dobrá doktorka" řeknu k němu a on se zasměje. Oblíkla sem si triko a natáhla se pro skleničku. Napila sem se a koukla na Petra. Jen se na mě usmál a ohlédl se na Vadima. ,,Aaaa. Trapný ticho. Tak já mizím hoši" řeknu a oba se zasmějou. Slezla sem z linky a vzala si mobil. 

Pohled Vadima:

Povídal sem si s ním do doby než přišel Karel. ,,Co je?" zeptá se Petr a já kývnu. ,,Dominik je zpět" pošeptá a já se na něj zaraženě kouknu. S Petrem sme vešli do obyváku. ,,Tak hele. To co si předevčírem udělal se ani jednomu z nás nelíbilo" řeknu a on se zasměje. ,,Co přesně myslíš?" zeptá se a já se na něj naštvaně kouknu. ,,Moc neser! Tady to vedeme my jasný? Nikomu a hlavně ne Sofii už nic neuděláš". Koukl sem na Petra překvapeně. Celkem se rozvášnil. ,,Jste mi úplně u prdele" odpoví a vezme si mobil. ,,Bože. Všichni ste tu pošahaný". ,,Jedna... Respektive ta holka je ze všeho posraná a navíc je asi psychicky nevyrovnaná. Ty..." ukázal na mě. ,,Si ji proto taháš do postele, aby jsi ji "ochránil" ty jeden romantiku. Pak jsou tu dva teplouši co si navzájem mastí bambusy. Karel co si píše se svojí babičkou a posílá jí pusinky. No a ten poslední co hrozně rád kreslí srdíčka pro svoji mamku" řekne a my na sebe začneme koukat. ,,Právě sem domluvil. Odcházím. Líbejte si tu navzájem zadky" dodá a při odchodu do mě vrazí.