Pohled Sofie:
Úplně se mi vrátil ten pocit. Otevřela sem oči. ,,To si děláš prdel!". Vadim nikde. ,,Co je?" zeptá se a vejde do místnosti. Jen sem na něj koukala. ,,Ale lekla ses co?" zeptá se a odkryje mě. Lehl si vedle mě a spokojeně se na mě podíval. Radši sem mu neodpověděla. Uraženě sem se na něj podívala. Pokýval nad tím hlavou a pořádně mě objal. Zasmála sem se a odstrčila ho. Smutně se zatvářil. ,,Hele nech toho jo?" zeptám se pobaveně a on jen zavře oči. Lehla sem si k němu blíž. Z polo spánku mě probudil zvonek. Oba sme se na sebe vystrašeně koukli. ,,Pane bože. Přijeli dřív". Oba sme vstali. ,,Kde mám kalhoty?" zeptá se a lítá po pokoji. ,,Tam kam si je odhodil" odpovím a oba se na sebe otočíme. ,,Jinak dobré ráno" řekne a dá mi pusu. Usmála sem se a stoupla na židli. ze skříně sme sundala jeho triko. ,,Není čas. Běž oknem" dodám a otevřu ho. ,,Ani náhodou" odpoví a otočí se na mě. Zase zvonek. ,,Donesu ti věci. Neboj" dodám a on si sedne na parapet. ,,Kam?" zeptá se a já kouknu dolů. ,,Do keře" odpoví a mírně ho požduchnu. Seběhla sem schody a kulhavě došla ke dveřím. Otevřela sem. ,,Ahoj. Včera sem si tu nechala mikinu". Oddychla sem si a pustila ji dovnitř. Ale co Vadim? ,,Běž si ji najít" odpovím a ona kývne. ,,Čí to jsou boty? A bunda? Hele...". ,,Carla" odpovím a ona kývne. ,,Moderní". Zasmála sem se a vyběhla ven. ,,Vadime? Vadime!" křiknu mírně a on mě chytne. ,,Nemáš moje věci" odpoví a zasměje se. ,,Pojď. Je to jenom Anička". ,,Tak se seznámíme" řekne z vesela a já se na něj prudce otočím. ,,Ne!" odpovím a on se zasměje. ,,Proč?" zeptá se a já mávnu rukou. ,,Na to bude ještě času" odpovím a chytnu ho za ruku. Vyběhli sme schody. ,,Pober si věci aby to nebylo nápadný" pošeptám a tiše zavřu. ,,Sofie! Asi sem ji dala na věšák". Oba sme zazmatkovali. ,,Ou". Otočila sem se na ni. ,,Ahoj" řekne a s pobaveným výrazem na nás koukne. ,,Ahoj" odpoví Vadim a usměje se. ,,Konečně tě vidím na živo a ne na obrazovce počítače" řekne a Vadim kývne. ,,Nápodobně" odpoví a natáhne k ní ruku. ,,Vadim". ,,Anička". Všichni sme se na sebe koukali. ,,Tak já půjdu nahoru. Máte si určitě co říct. Jinak mě opravdu těší" dodá a všechny věci nechá tady. Vyběhl schody. ,,Takže asi váš nebudu rušit" řekne a já kývnu. ,,Můžu je...". ,,A je to tady" řeknu a ona se zasměje. ,,Neříkala si, že tě podvedl a ublížil ti?" zeptá se a já kývnu. ,,Nevěděla sem, že přijede. Překvapil mě a nějak sem to nechala být" odpovím a ona kývne. ,,Je hezkej" řekne tiše a já kývnu. ,,Hele a spa...". ,,Jo a teď už běž" odpovím rychle a ona výjde ze dveří.
Pohled Vadima:
Sofie přišla do pokoje a opřela se o dveře. ,,Pokud chceš už jet určitě to pochopím". ,,Cože?" zeptám se pobaveně a kouknu na ni. ,,Ne! Proč bych měl chtít?". Pokrčila rameny. ,,Co já vím? Nevyděsila tě?" zeptá se stejně a já si stoupnu. ,,Ne. Vůbec. Je fajn. Mohli sme se potkat při jiné příležitosti, ale taky to šlo" odpovím a ona se zasměje. ,,Nejdeš si ještě lehnout?" zeptá se po chvíli a ona se na mě s úsměvem podívá. ,,Proč ne" odpoví a vyslíkne si mikinu. Jen sem se zasmál a věci odhodil na křeslo. Kdyby byl potřeba další únikový manévr.
Pohled Sofie:
Povídali sme si. Asi po hodině sme vstali. Vysprchovali se a celkově se nějak upravili. ,,Hele a snídaně?" zeptá se a já se na sebe usměju do zrcadla. Šla sem ke sprchovému koutu a otevřela mu dveře. Lekl se. ,,Co by sis dal?" zeptám se stejně a on pokrčí rameny. ,,Můžeš mi zavřít?" zeptá se a já se na něj pobaveně kouknu. ,,Jasně" odpovím a rychle odejdu. Seběhla sem schody a koukla po kuchyni. Otevřela sem ledničku a nakoukla dovnitř. Vadim mě zvedl. Začala sem se smát. Posadil mě na linku a šel ke mě blíž. ,,Ani nevíš jak jsem hrozně chtěl být pryč a udělat tohle...".
Pohled Vadima:
Políbil sem ji. Chvíli spolupracovala. Z ničeho nic se dotáhla. ,,Hele tak já chci nahodit romantiku a ty uděláš tohle?" zeptám se pobaveně a on pokýve hlavou. ,,Ne" odpoví a sleze. ,,ta baba zase sleduje" dodá a já jdu k ní. Koukl sem z okna. Sofie zatáhla. Otočila se na mě. ,,A snídaně?" zeptá se a jde dál.
ČTEŠ
Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)
FanficSeděla jsem a nenávistně pozorovala mamku ve zpětném zrcádku. Nenávidím ji. Už z mnoha věcí. Když mi bylo pět, nekoupila mi plyšáka. Když mi bylo třináct, umřel mi táta a ona si našla přítele. Když mi bylo sedmnáct, vdala se. Nikdy jí to neodpustím...