Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Spojenci

Pohled Sofie:

Myslím, že sme umyli i strop. Spala sem na chodech. Není to nejpohodlnější. Víc sem si naducala Vadimovu bundu a otočila se. On spal myslím na zemi. Je mi úplně jedno. Slyšela sem smích. Sedla sem si. Bolela mě záda. Koukla sem na ostatní. Vadim si sedl a naštvaně praštil rukou. Všude to bylo poťapaný a mokrý. ,,Okamžitě pojďte ke mně" řekne a já si stoupnu.

Seděli sme. Skoro sem usla. Promnula sem si oči. Najednou přišel a já se posadila výš. Posadil se a koukl na nás. ,,Kdo chtěl utéct prvoplánově?" zeptá se a oba na sebe koukneme. Sofie kápni božskou. ,,Já" pošeptám a on se zasměje. ,,Můžeš se jít vyspat" řekne a koukne na Vadima. 

Pohled Vadima:

Pootočil sem hlavou. Stáhla si rukáv a vydechla. ,,Ne. To já. Byl to můj nápad" odpovím a ona se na mě koukne. ,,Tak se domluvte" řekne a zamračí se. ,,Tohle jsem psala já. Moje plány. On za nic nemůže" řekne a já se na ni zamračím. ,,Nemusíš mě krýt" dodá a já nad tím pokývu hlavou. ,,Vadime běž!" řekne hnusně a já se zvednu. 

Pohled Sofie:

Chvíli sem si myslela, že to bude v pohodě. No ne tak úplně. Už dlouho sem nebrečela. Při ukazování papírů co moje máma podepsala sem se zděsila co všechno může. ,,Jde o tvoji nápravu". 

Pomalu sem vešla a koukla kolem. Smích sem slyšela od kluků. Rychle sem vešla k nám a otočila se ke dveřím zády. Z mražáku sem si vzala led a položila si ho na rameno. Má celkem zvláštní praktiky. Sedla sem si podel linky a protřela si obličej. Kruci celkem to bolí. 

Po dvou hodinách neustálého vyslíchání sem byla už na pokraji usnutí. Vždycky sem musela na chvíli zavřít oči. Bylo čím dál těžší se udržet vzhůru. ,,S dneškem sem spokojený. Samozřejmě jak u koho" řekne a koukne na mě. Potřásla sem nad tím hlavou a zvedla se. ,,Sofie! Nezapomeň" řekne ještě než všichni odejdou. 

Pohled Vadima:

,,Spala si dnes vůbec?" zeptá se Sabina a já zpozorním. ,,Ne. Jsem mrtvá" odpoví a zajdou za roh. Tohle chce činy. 

Pohled Sofie:

S hlavou v rukách sem seděla v té největší knihovně co sem kdy viděla. Tohle nemám šanci stihnout sama. Nikdy. Vždyť došáhnu sotva do druhé poličky. Pomalu sem si začala uvědomovat, že takhle to nepůjde. Tohle je peklo. Ještě k tomu je to peklo kde násilí je v pohodě. Zvedla sem se a koukla z okna. Vylezla sem na parapet a koukla na přijíždějící auto. Sabina. Já se s ní ani pořádně nerozloučila. Rozrazili se dveře. ,,Vedu ti posilu" řekne a drkne do něj. 

Oba sme tiše seděli v zavřené místnosti. ,,Proč si se přiznala?" zeptá se a já k němu zvednu hlavu. ,,Proč ne? Stejně se od cuď nedostanu" odpovím a on se posune. ,,Proč si tady?" zeptám se a on se zamračí. ,,Ne tady jako tady, ale tady se mnou" opravím se a on kývne. ,,Někdo nás práskl. Nepřišel by na to, že utíkáme. Nikomu tu nemůžeš věřit" dodá a já se zasměju. ,,A tobě můžu?" zeptám se ironicky a on nad tím pokýve hlavou. ,,To už je na tobě. Já ti, ale věřím" dodá a já se zamračím. ,,Jak ti mám věřit když se skoro neznám?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Prostě nemusíš, ale kdybych tě chtěl potopit tak včera nevěřím tvýmu šílenýmu plánu a ani by sem se nezkusil vše vzít na sebe. No a nebyl bych ani tady" dodá a já se k němu otočím. ,,Pořád si neodpověděl proč si tady" řeknu tiše a on se zasměje.

Pohled Vadima:

,,Pokusil sem se dostat ven" odpovím a ona se na mě otočí. ,,Schválně jsem to pokazil. Kdybych se snažil už sem zpátky na Kladně" dodám a ona se usměje. ,,Jsi z Kladna?" zeptá se a já nad tím pokývu hlavou. ,,Úplně ne" odpovím a ona se zvědavě koukne. 

Pohled Sofie:

Pořád sem se snažila přesvědčit sama sebe, že mu můžu věřit. ,,Beze mě tu nepřežiješ. Smlsnou si na tobě jakmile příjde větší nátlak. Jsi tu nová. Pořád nepředvedli co dokážou" dodá a já nad tím popřemýšlím. ,,Jsem kluk. Dokázal bych tě ochránit. Bude to znít debilně, ale budu tvůj štít. Jsem u nich vždycky se všechno dozvím" řekne a já nad tím kývnu. ,,Až odejde i Sára budeš tu jediná holka. Chceš to riskovat?" zeptá se a já zvednu hlavu. ,,Jak odejde i Sára?" zeptám se a on nad tím pokrčí rameny. ,,Tak jak to říkám. Myslím patnáctýho nebo až po Vánocích" odpoví a já se na něj kouknu. ,,Dneska je patnáctýho". Zasmál se a kývl. ,,Jo tak až po Vánocích" dodá a já se kouknu do rohu.

Pohled Vadima:

Sám sem přemýšlel jestli jsem tímhle neudělal chybu. ,,Absolutně neznám okolnosti. Nevím proč jsi tu. Nechápu proč se mračíš a jsi zlej. Jak to, že zrovna ty mi nabízíš spojenectví?" zeptá se a já se na ni kouknu. ,,Všichni mají jít v prosinci domů. Myslím dopředu. Nevíme kdo příjde místo nich. Co se stane až tu budeme jen mi. S tím co sme udělali nás jen tak nepustí. Jsme na stejné vlně" dodám a ona kývne. ,,Nechci tě překecávat, ale sama to prostě nedáš" řeknu a ona je zticha. Už není cesty zpět. Přemýšlel sem co jí říct aby mě pochopila.

Pohled Sofie:

Má ve všem pravdu. ,,Beru to" řeknu tiše a otočím se na něj. ,,Budeme si krýt záda. Žádný podrazy a plánování bez toho druhýho jasný?" zeptám se a on kývne. Klekla sem si směrem k němu. ,,Slib mi, že to potáhneme spolu" řeknu a on kývne. ,,Nepodrazím tě" odpoví a já k němu natáhnu ruku. Podal mi ji. ,,Jestli mě podrazíš...". ,,Nepodrazím. Moje slovo platí. Co tvoje?" zeptá se podezíravě. ,,Moje taky" odpovím a my si potřásneme. ,,Už to nejde zrušit" řekne a já kývnu. ,,Spolu se dostaneme ven. Pak si každý půjdeme po svým" dodá a já se zasměju. ,,Úplně nejvíc mi to vyhovuje" odpovím a pustíme se. Jestli mě podrazí uříznu mu... Všichni víme.

Tak a to je vše. Máte nějaké mega krásné, úžasné a psycho nápady? Pokud ano určitě mi napište dolů. 

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby